Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Pohodlí virtuální apatie

Pohodlí virtuální apatie

Úvaha

autor: Jer_C | 6. 03. 2006, 14:43:42 | návštěv: 3620 | reakcí: 5

Týden uběhl a na diycore.net stále mrtvo. Čím to? Především jsem potřeboval pauzu. Pauzu od všech těch jedniček a nul. Věčné vysedávání na internetu si po čase vybere svou daň. Ty kvanta informací, které jsem do sebe dostával, měly po čase naprosto opačný efekt. Místo, aby mě obohacovaly, mě začly úplně vymazávat.

Sedím u počítače a najednou se přistihnu, jak jen tupě zírám do obrazovky a vlastně ani vůbec nevím, co dělám. Bezduché klikání na odkazy, zbytečné mrhání časem. Apatie k okolnímu světu. Dalo by se mluvit o určitém druhu závislosti.

Jak už je to dlouho, co jsem si např. přečetl nějakou knihu? Nebo ještě lepší příklad - jak je to už dlouho, co jsem až obřadně seděl u gramce, obklopen hromadou desek, pouštěl si jednu za druhou, prohlížel si obaly, pročítal texty a vstřebával jejich "moudra". U WinAmpu této pohody nikdy nedosáhnete a můžete mít klidně úplně nejnovější verzi se všemi dostupnými pluginy. Alespoň u mě to tak funguje. Jak je vůbec možné vnímat hudbu a nechat se unášet pocity, které vyvolává, když vás od tohoto počínání neustále ruší všechny ty "o-ou" zvuky ICQ, nově příchozí maily a čerstvé novinky, které hltáte na svých oblíbených webech? Kolik hodin a dnů strávíte nesmyslnými diskuzemi na všech těch fórech, guestbooks, chatech, ICQ apod., místo abyste třeba vyšli ven trávit čas se svými přáteli? Asi je to o tom pohodlí. Na internetu je všechno po ruce. Klik, klik a je to. K jakékoliv informaci se dá dostat během chviličky. Tak kam bys chodil? Celej svět sem přijde za tebou. Že?

Nechtěl bych, aby tento článek vyzněl jako útok na computery. Jejich existence má nesporně mnoho výhod a značně nám ulehčuje život. Ale jak se říká, všeho moc škodí. Rostoucí závislost lidí na technologích, postupné oddalování od přírody, odosobňování a uzavírání se do sebe. To jsou jejich hlavní negativní dopady.

I přes fakt, že je tento zkostnatělý shluk znaků nejspíš jen výkřikem do tmy, sebelitováním a kdo ví čím ještě, si myslím, že je dobré si tuto skutečnost uvědomovat. Minulý týden jsem si konečně udělal čas na spoustu dlohou zanedbávaných činností. A jaký se hned dostavil pocit zadostiučinění. Nevyměňujme radosti obyčejného života za pohodlí virtuální existence. Pocit, že žijeme, by se neměl dostavovat ve chvíli, kdy zmáčkneme tlačítko "start". No, ne?

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 5
kavron
10. 06. 2006, 17:16:57
Presne tato vec ma hrozne, ale nekutocne sere. Je to v podstate kazdy den furt to iste dookola. Stratený v kyberpriestore... :(

Jer_C
15. 03. 2006, 15:23:15
Díky za podnětné reakce.
Uznávám, že by si článek určitě zasloužil ještě trochu propracovat, možná jsem kladl přílišný důraz na zachycení bezprostředních pocitů na úkor myšlenkové hloubky, ale na druhou stranu si myslím, že to podstatné se mi podařilo jakž takž vyjádřit.
Také souhlasím s tvrzením, že chyba není v samotném počítači, ale v člověku, který u něj sedí. Hlavně je to o schopnosti se soustředit. Přeci jen, když čtu knihu nebo si pustím desku, nedělám většinou už nic jiného a věnuji se výhradně této činnosti. Oproti tomu - dyž si pustím něco na počítači a zůstanu u něj sedět, tak se většinou nespokojím jen s tím, abych zíral na okno Winampu. Klik, klik, v něčem se začnu hrabat a pozornost věnovaná hudbě opadá. Především jsem chtěl zdůraznit, jak nař. hudba (budeme se držet tohoto příkladu), kterou bych za normálních okolností nadšeně a soustředěně poslouchal, se dostává do pozice jakési kulisy. Když to ale vezmeme z opačného úhlu pohledu, můžu si při poslechu určité kapely zajet na internet, vyjet si obal desky, texty, stránky kapely, informace o ní, recenze, rozpis koncertů, názory na jejich hudbu atd. a to je nesporně velké plus. Ano, vše závisí čistě na osobním přístupu a schopnosti efektivně využívat nabídnuté možnosti... V kolika procentech případů se tak ale doopravdy chováme, ví každý nejlépe sám...

cable
15. 03. 2006, 14:49:40
když máš puštěnej Winamp tak tě od poslechu jen těžko můžou rušit zvuky "o-ou" od ICQ .)
-jinak s člankem souhlasim, taky uz sem o tom premyslel, dobře napsaný

HCLivess
14. 03. 2006, 21:38:50
Osobně chci říct, že NEVÍM jakou míru osobní AKTIVITY vůči okolnímu světu ti poskytuje kniha, LPčko či čemkoliv jiném. WinAMP je winamp a jedná se pouze o technologickou změnu, záleží čistě na osobním přístupu a úvaha by se měla pokoušet být objektivní. Chyba prostě není v samotném počítači, ale v člověku který u něj sedí. As simple as that. Jistš, problémem je závislost...ale pouze ta technologická, která dává člověku lepší možnost se "uplatnit" v okolním světe. Takže začátek je možná špatně formulovaný, přístup trochu mimo mísu..ale s celkovou koncepcí souhlasím...

smookie3
10. 03. 2006, 22:09:58
Pravda. Krutá, ale pravda....

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek