Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

 Texty gorilích mužů

Texty gorilích mužů

Děti deště

autor: peacer | 21. 09. 2009, 13:10:48 | návštěv: 3177 | reakcí: 1

Děti deště, smečka z pravěkejch časů, něco ti to připomíná, ale bojíš se vzpomenout si... Dotýká se to něčeho divokýho uvnitř tebe, děsíš se toho, každej to tam má... Instinkt přežít, a to za každou cenu. Díváš se na ty slova, jejich poselství se noří odkudsi z hlubin, mýtus vzniká právě teď, máš ho před očima. Bůh není dobrák, který tě vždycky ochrání, žiješ ve věku zkoušky, kolem je jen syrová půda...

V Otázce deště se hledá směr, hledá se „pach svýho druhu", tvoje Já je napnutý v souřadnicích východ-západ. V T.N.Č.D.P.P.:  „nad blokem sutin / ozvěna čeká / čenichem pátrá / bez člověka / zhouba! / dech kostí / naděje zvíře." Gottavila - název vyvolávající podezřelé konotace, ale což o to, protože: „tohle je vzpoura! / magickej průlom / za časovou výseč / mimo živej prostor / vnitřní boje jsou / ránou pěstí označený místa / sever boha / v souvislosti / takhle zblízka".

Od Boha nelze čekat naději, ale jen další a další zkoušky. Chlív náš - modlitba apokalypsy, modlitba těch, kteří tady zůstanou a budou se přehrabovat v našich kostech, možná to budu já, možná to budeš ty: „mísa naděje / chlív náš vezdejší / za hlasem mezi hlasy / nejvěrnější / ve vodách času / jsme tím co kráčí". Stromy se jednou začnou kácet v každým lese, ale proč nevěřit divokýmu instinktu Matky přírody: „porazit strom - bolí / odrazy kruhů / se vrátí / Nový stromy maj stejný znaky." (Odprostit). Nepodceňuj sílu Gaie, Matky země, bez ohledu na to, jaký pohlaví ti přiřkne kultura, důvěřuj hlubinám uvnitř sebe, ona ti dává život a ona si ho zase bere. A Bůh? Jen přízrak: „jarní  brázdy / na východní straně / prs a hlína / matka země / první nádech / s měkkou lebkou / obrys krajin / s rovnováhou křehkou."

Duna - poslední zkouška tvýho zasvěcení: „za dunou chop se stvořenýho (...) až doputuješ / protne tě pravda / že: / v písečný bouři / jseš součástí pouště / s životním darem, sám / překročit souše."

Texty Dětí deště? To je šamanský rituál zasvěcení, to je hloubkový ponor do nitra, ke kořenům, do vlhkejch bažin, z nichž se rodí život. Napadá mě pradávný mytický symbol lotosu, na hladině krásně se vznášející bílý květ, ale pod ním tajemný slizký kořeny, domov zla. Archetypy se to tu jen hemží, apokalypsa je ale proklatě blízko, nezbývá než hledat naději v přírodě nebo kdekoliv jinde. Takže, co bylo dřív? Děti nebo deště?

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
strejda
17. 10. 2009, 17:51:00
"Teď Nemám Čas, Di Do Prdele" je stejně bezva název pro skladbu. Svědčí to o utajované genialitě nejmenovaných neandrtálců.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek