Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Šílenec a tři zahraniční kapely Na půl cesty

Šílenec a tři zahraniční kapely Na půl cesty

... pár dní před koncertem

autor: Vojťák (Hluch crew) | 8. 03. 2011, 18:25:15 | návštěv: 2052 | reakcí: 0

Určitě znáte takový to dilema, jak moc vážně by se člověk měl brát. Jako že si člověk po dlouhejch vnitřních bojích narve do hlavy ňáký stanovisko, podle kterého by se pak dokázal řídit, ale bojí se reakce svýho okolí a není si svým novym já tak jistej, tak si občas sám ze sebe a ze svejch filosofickejch tezí vystřelí. Tyhle výstřelky sou strašně snadno vysledovatelný, protože sou absolutně šroubovaný. Je občas zajímavý sledovat následky tohodle jevu. Podle mě takhle třeba vzniká nácek. Nejprve se zrodí slaboduchá myšlenka, ta se začne projevovat občasnym utroušením nemístnýho vtipu, pak ňákym tim módnim doplňkem a než se člověk naděje, je v tom tak po uši, že už nezbejvá, než začít tvrdit, že to je myšlený vážně.

My sme s RIF teď chtěli hrát na zabíjačce, ačkoliv sme všichni tři kytkožrouti. Ještě že Míra má tak debilní práci, že by se tam prostě dostavit nemoh. Důvod, proč o tomhle píšu, je ten, abych se teď ospravedlnil z toho, že tady vyhodim jeden takovej rozsudek nad scénou, přestože fakt nevlastnim žádný „know how", jak to tady všechno spasit. Příde mi totiž, že aby člověk vůbec směl nainvestovat svojí energii do budování toho našeho podomácku uhňácanýho kolosu, musí bejt obrněnej značnou dávkou magorství a masochismu. Všechno je prostě nastavený tak, aby se lidem, který se pokusej o něco víc, než jenom konzumovat již existující, naházelo co nejvíc klacků pod nohy. Je to logika nabídky a poptávky a vyhlásit další nabídku rovná se koketovat s možnou existenční sebevraždou. To si lajzne fakt jenom magor.

Mič je přesně tenhle případ. V oboru promotérování ještě rozhodně zaběhlej není. Nikdo ho moc nezná, takže se dá pochybovat, že by někdo šel na jeho koncert jen proto, že důvěřuje jeho vkusu. (Což je obrovská chyba, protože ty koncerty, který dělá on, tu prostě nejsou, nebo je dělaj stejný idealisti jako on, tudíž se tu objevujou naprosto okrajově.) Přesto si ale  vystřihne akci se třema zahraničníma kapelama Na půl cestě, kde je dobrovolnej vstup... A skoro sám. Tomu říkám koule ze železa.

Další věc, která vykresluje jeho šílenství, je samotná hudba, kterou sem tahá. My dva sme se spolu začali bavit  hlavně proto, že sme už tehdy coby alko-pankáči měli naposlouchaný ňáký ty crustový provařeniny, a tak sme měli společnou řeč. Tohle období si myslim, že bylo pro nás dva dost zásadní a každej sme s tim naložil po svým. Zatimco mě se punková přímočarost začala omílat, takže sem uhnul do skladebně složitějších a o poznání pomalejších post hárdkórů a po seznámení s klukama z Hluch Crew do noiseu, on pořád pilně drtil každý zrnko špíny, který z těchle kapel vypadlo, takže přechod, díky kterýmu má dneska záběr podstatně širší, byl tak neznatelnej, že mi prostě unik.

Vždycky s oblibou hlásám, že nejšpinavější kapela na světě je Dystopia a vždycky sem si myslel, že právě tenhle zvuk Miče přitahuje nejvíc. Jenže von v tom slyší víc než já obyčejnej smrtelník. Ty věci sou pro mě něco jako antihmota pro vědce, ví se, že je, ale nikdo není schopnej prokázat její existenci. Vždycky, když mi pučí ňákej novej vinyl s power violence kapelou, dojde mi o něco víc, že si to myslim jenom proto, protože o týhle větvi vim takový hovno. Pro mě osobně jít na jeho koncert znamená jít na něco, u čeho zprvu vůbec nevim, jak to uchopit a musim se zatraceně snažit, abych si v tom ten hnůj mě blízkej našel. Ale je prostě jasný, že to v nich je, že to sou kousky, kterejm by se dalo naprosto propadnout, jenom se do nich dostat. Jinak by to Mič nedělal. Odměna za to je, že se hlukovej vesmír rozepne o další prostor, což je k nezaplacení.

Sem tam se to samozřejmě povíst nemusí, to je součást hry, ale přijde mi, že při takovejch podmínkách se nezúčastnit znamená mít silnou výmluvu. Asi nemá cenu doufat, že by na tak šílený akci nevznik provar jak kráva, ale o to tady nejde. Nejde o to narvat pankrác dvěstě platícíma, de o to, že si fakt myslim, že to, co dělá, má potenciál bejt něčim velkym a novym, něčim, co by se spoustě z nás mohlo líbit. A když už nic, tak by bylo dobrý aspoň vědět, že existuje.

Neděle 13.3.2011 18:00

Café na půl cesty
http://www.greendoors.cz/cafe_na_pul_cesty/o_kavarne

Good fucking time - Litva
http://www.myspace.com/gxfxtxRozhovor by Buky:
http://periferia.cz/rozhovory/gft--94/

K.A.N.G - Litva
http://www.myspace.com/kanghc

Dziecizbeczek - Polsko
http://www.myspace.com/dziecizbeczek

Palahniuk - Praha
http://bandzone.cz/palahniuk

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek