Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Son of a bitch – prostá nadávka nebo pravěké rouhačství?

Son of a bitch – prostá nadávka nebo pravěké rouhačství?

Pedofilologické okénko, díl 1.

autor: Ludvík Kremšnit | 6. 05. 2011, 14:08:32 | návštěv: 4068 | reakcí: 9

Slyšel to už každý, a kdo ne, čumí na filmy s dabingem. Známá nadávka z nadpisu nesmí chybět v žádném tzv. kultovním filmu nebo aspoň v těch, kde se ložnice maluje mozkem v Pollockově stylu. Chápeme ji, pokud jsme nad tím někdy uvažovali, nejspíš jako něco samozřejmého, jako součást jazyka vyrvanou z jeho nejšpinavějších útrob. Tento diamant má svou variantu i v češtině, je to ono „zkurvysyn" (chcete-li „zkurvisyn", pokud jste ze Slezska a rozlišujete i/y). Podívejme se však na  jeho problém růžovými brýlemi sémantiky a teorie komunikace.

Jestliže někoho počastujeme nadávkou „you son of a bitch/zkurvysyne", je to sice adresát, kdo je zasažen tímto verbálním činem (činem verbální agrese), nicméně urážka samotná se vztahuje ne tak na něj jako spíš na jeho matku. Adresát je, ruku na srdce, jenom synem ženy, která se pyšní vlastnostmi kurvy. Skutečně primárním objektem verbálního útoku je tedy matka - ona je ta bitch, ona je ta kurva.

Matka je nedílnou součástí té smradlavé mašiny zvané „rodina", která je dobrá akorát k tomu, aby vás utopila v nových odstavcích občanského zákoníku, klevetách maloměšťácké sebranky a nekonečně dlouhém rozvodovém řízení přicházejícím kolem čtyřicítky na každý druhý páreček. Máma mele maso, táta mele z posledního, máme se fajn. Rodina se stává pro stát a církev fundamentálním prvkem a z toho pramení její nedotknutelnost a svátost pro naprostou většinu člověčenstva.

Nadávka „you son-of-a-bitch/zkurvysyne!" tedy pracuje právě s tím, že útočí na to, co je adresátovi svaté, tedy matka, ale obecně se to dá vztáhnout na jakoukoliv nadávku: v pozici ceněného/napadeného objektu může být jiný člen rodiny, bůh, adresát sám, Bill Gates, papírový kapesník, sousedovic žirafa či adresátův oblíbený kuželkářský tým. Přesto, urážka člena rodiny, jakým je mamina, je mnohdy chápána jako vůbec jedna z nejhorších urážek, jakých může být člověk schopen.

Je to však jen záležitost nemístné lásky k rodičce, co způsobuje zhnusení nad takovou nadávkou, nebo jsou kořeny problému hlubší? Velmi povrchně řečeno: matka to prosrala už v pravěku. Obecně se soudí, že nadávka je tak stará jako jazyk sám. Teorie praví, že se vznikem složitějších společenství už nebylo jaksi vhodné chovat se agresivně ke členům vlastní jeskyně někde v severním Polsku, ovšem byl tu pohodlnější způsob = využít novinku v technickém pokroku lidstva - řeč. Těžko pak říct, kdy se zrovna matka dostala na černou listinu, ale už v největším literárním díle pravěku, Židovské příručce jak žít ve věčné buzeraci a tvářit se, že je to normálka, čteme „Cti otce svého i matku svou...". Tehdejší nonkonformní mládež patrně v revoltě zrovna toto (jakož i další) přikázání odmítala respektovat. Jinými slovy a s parafrází na Bachtina: každá věc má dvě jména - čisté a špinavé. Z toho tedy vyplývá, že přesvatá věc, jakou se matka stala už v době pravěku (vzpomeňte na kozy Venuše Věstonické), musela zákonitě stát jednou nohou i v těch nejšpinavějších a nejhříšnějších hovnech.

Nadávka oponentově matce není pouhým rozmarem či zákeřně dobře trefenou podpásovkou, ale často končí na úrazovce či v policejním protokolu. Zdá se tedy, že je (jednou z mnoha!) hraničních závor mezi verbální a fyzickou agresí, která se snadno otvírá a jako taková je důkazem o tom, že se nijak nelišíme od pralidí, i když si měníme trenky každý den.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 9
hahasan
12. 03. 2014, 23:34:44
ok, já měl vždy pocit, že zkurv-i-syn by měl být spíš zkurvený syn. zkurvený, tedy řekněme pokažený. až dnes jsem zjistil, že to neumím napsat - takže teda ypsilon jo? tím se to pak vysvětluje. motherfucker by taky mohl být jen někdo kdo mámu prostě strašlivě sere. a to se řekne shit, ne? ještě se musím hodně vzdělávat. třeba v nějaké tyčince.

kvan
17. 05. 2011, 15:09:26
cimz se dostavame k dalsi oblibene nadavce a tou je motherfucker. takovy motherfucker je vlastne tata. pripadne otcim nebo neco. no proste ten ktery is fucking mother...

autor
16. 05. 2011, 18:30:56
job: výborný postřeh kolego, klidně pokračujte. ostatně, o uměleckých aspektech (a to jak těch lartpourlartistických tak těch "designově-jazykových", jak je nazývá kolege Mojmír Generatus) by se toho daly napsat tuny knihy a nebylo by jich dost

srs
11. 05. 2011, 15:12:55
http://www.pbfcomics.com/?cid=PBF219-Transfer_Patient.gif

job
10. 05. 2011, 17:55:01
ještě drobnost z hlediska sémiontiky dochází k zajímavému paradoxu, ve kterém jsou oba aspekty ženských pudů, tedy ten plodící (matka) a reprodukční (kurva) sloučeny jedinou frází. což završuje fenomenalitu příspěvku sice na nejvyšší hranici obecně aplikované jazykovědy, ale zřejmě i za hranicí úzce navazujícího oboru - tedy užitého umění. zkusíme onen diskurz podrobit ještě kritičtější rozumové zátěži anebo ho opustíme jako definici?

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek