Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Batalj

Batalj

(rekonstrukce toho, jak celej ten příběh moh třeba začít)

autor: Hluch | 14. 03. 2013, 20:39:08 | návštěv: 2255 | reakcí: 0

Berlín. Zkuste se na tohle slovo podívat z toho dada úhlu. Vypadá jak fabrika. No fakt! V budově B sídlí vedení, z elka se namoutěduši kouří a ve zbytku námezdní výchoďáci štrykujou rifle, jaksepatří s proužkama. Ne ne, jenom u tvarů se zůstat nedá. Už teď se mi honí hlavou: „Berlín. Kdyby ta továrna byla fakt v městu velkýho medvěda, tak bude touhle dobou chátrat a tim pádem k mání." Řek bych, že tyhle myšlenkový pochody nalákaj do týhle tří a půl milionový sítě spoustu mladejch, romantickej mušek.

Takže právě tady, se banda kámošů, třeba ze Švédska zabydlí v jednom z místních squatů, ve kterym už ňákou dobu existuje banda pro změnu třeba z Austrálie, se stejnym pohledem na svět. Po ňáký chvilce společnýho bydlení už našli společnou řeč na spoustu témat a tak z vyčerpání témat je dneska ve společence trochu tišší atmosféra než jindy. Kamna příjemě hřejou a sou zároveň jedinej zdroj světla v místnosti. Per hraje na španělku oldies. Hraje už bezmála druhou hodinu. Lidi ho poslouchaj v takovym tom unavenym tranzu, kdy už je vlastně jedno, co se z kytary line. Dohraje Neila Younga a už fakt neví kterou dál. K trapnýmu momentu se přidalo trapný ticho. Perovi to nedá začne do strun drbat něco totálně nefolkovýho. Ten zvuk je na hony vzdálenej od toho, čemu se mezi normálama říká hudba.

Tady se ale do hudby začnou všichni nořit.

Jejich první dojem je spíš nepříjemnej. Změna přišla moc prudce. Jako v životě i tady všechno přichází ve chvílích, kdy to sedí nejmíň, čili komposice života. Aby do zvuku pronikly, musej se vzdát svý vláčný a líný euforie a postavit se z oblak zpátky nohama pevně na zem. Někdo vstane, protáhne si záda a skočí pro další várku piva. Cestou zpátky se vybavuje s někym v mobilu. David ví jak na to. Začne prstama bubnovat do kolene. Projev pochopení, kterej u zbytku osazenstva způsobí, že se moment  pasivity pomalu transformuje do aktivního poslechu, ostatní totiž přemýšlej nad tim, jak se taky přidaly. I když, přemýšlej asi není to správný slovo. Hledaj moment tak čirej, že by se jim podařilo se do něj vměsnat. Sem tam se ozve podupnutí, pípnutí, nebo cinknutí, který doplňuje zvrhle přitažlivou afonii. Všem rychle dochází, že je skoro nemožný udělat chybu, Stejně je to ale moc smělý. Za pár chvil hraje každej v místnosti. Někdo tajně, jinej okatějš, hlavní ale je, že všichni. Najednou do hry vstoupí V. Všechny dosavadní zvuky byly projevem symatií, ale nepovedlo se jim zatim setřást stud. V začne zpatra křičet slova básně, kterou si před nedávnem zapamatovala. Křik zní jako klení umučence vpletenýho do pranýře na ty, jež ho neprávem odsoudily. Projev chytí ihned na bezprostřední naléhavosti. Zbytek, vtáhnut do děje zatlačí na pilu a na svých „nástrojích" přidávaj na hlasitosti, jako kdyby šlo o přežití. David bere do jedný ruky škrpál a do druhý naběračku a mlátí jima do stolu, hrnce a žebroví od sporáku, jako by šlo o skutečný bicí. Per mlátí do strun železnou tyčí. V, s naprostou samovzřejmostí, přejde k rádiu a začne ho rozlaďovat a hrát si s kniplem od hlasitosti. Teď je to celý! Zvuk se změnil v hmotu, která na moment, jako obrovská vlna, zaplavila celej svět. Chvíle uhranutí. Nirvána.

Po tomhle bylo jasný, že se z toho musej vyvodit jasný důsledky. Kapelu.

Epilog:

Batalj + Nuly + Microvomit
16.3.2012, squat Cibulka, Praha

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek