Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Piper Fest 2013 a kapely (II. díl)

Piper Fest 2013 a kapely (II. díl)

středně psychedelický rodinný trip k 10. výročí Piper Records

autor: marek a mexič | 3. 06. 2013, 06:29:44 | návštěv: 3143 | reakcí: 0

BRATŘI ORFFOVÉ

Víte, jak se vyprávějí vtipy o kapelách? Jakože třeba ve Stevie Brufen mají všichni chlupaté záda nebo že Pavel Vítek je hetero? Bratři Orffové bývají chápavě vysmívaní za to, jak dlouho vždycky chystají desku. Pravda je, že tahle kapela má zcela jiné tempo než většina dalších. Stejně jako se pohybují v žánrovém bezčasí, mimo pop i mimo scény, v jakémsi meziprostoru mezi Prahou a Krnovem, poetická bublina na konci světa, pocit zapalovače před postkoitální cigaretou. „Ty už mi nepatříš, ty už mi nepatříš, ty už mi nepatříš, ty už mi nepatříš...," nejsmutnější mantra na světě. Bylo fascinující pozorovat loni kapelu ve vítkovickém Gongu během Colours, kde bylo narváno, a stejně byla atmosféra křehčí než křída v rukou dítěte. Uvažujete, jak je možné, aby skupina působila tak delikátně, když je jich osm. Když jsme chystali Piperfest, říkali, abysme jim našli dobrý čas, protože hrajou potichu a pomalu a že se tam nebudou hodit... Z původního plánu dát po nich black-hardcorové NIC sešlo, ale že se ve chvíli, kdy budou na pódiu, atmosféra zlomí do jiného emocionálního kvadrátu, je jisté. Nová deska je sice zatím v nedohlednu, ale nové skladby zazní, a pokud je vám to pořád málo, zkuste jejich Ne, teď ne! od Mňágy - nedovedu si představit hodně těžších písniček k předělávce a vy si nedovedete představit song lepší originálu. Co je, bojíte se něhy a cituplných písniček? Dá se to léčit.

Křížovka : Krnov, elektro-folk, Cvilín, kofola, dada, něha, downtempo

NAPSZYKLAT (PL)

Nebývá zvykem bavit se u hip hopu o psychedelii a v souvislosti s psychedelií zase o rapu. Poláci Napszyklat mají v zádech tři desky a mají je vlastně i v hlavách, koulích a končetinách. Personální výboje z nich sice udělali jenom duo, ovšem „jenom" tady znamená, že zní jako plnotučná rocková sestava mixnutá s domorodým kmenem a soundsystemem. Děti Sviny, což je průliv mezi Oderským zálivem a Baltským mořem, děti Sviny se jmenoval i jejich vlastní label, kde vydali první nahrávky, to když ještě zněli jako hipíci na pomezí jazzrockové psychedelie a elektroniky. Robert Piernikowski a Marek Karolczyk jsou brudne zwierzaki, špinavá zvěř, špinavá muzika, špinavý trip. Na poslední desce Kultur Shock produkují především špinavou experimentální elektroniku na hiphopových základech, které už nejsou tak abstraktní, abyste nevěděli kam s ušima, ale nejsou ani tak konkrétní, abyste měli pocit, že máte jet na Hip hop kemp. Navzdory hostovačkám (Dälek, DVA, Bene) je výsledná hmota nestabilní, amébická, ale zároveň temná a melancholická, tak, jak to umějí jen Poláci. Hypnotický beat vyvádí z rovnováhy sampl tahací harmoniky, noisové plochy uzemňují skvělé texty. Proč jim hostuje polská etno písničkářka Barbara Wilińska i japonský experimentální raper Sibitt? A proč si na jaře zahráli několik gigů na kultovní americké přehlídce SXSW? Protože „humbling, synth buzzing, vinyl crack, field recording", protože když tě svlíkaj, slyším, jak ti šustí stehna. Krásně bolí.

Křížovka: Dälek, Gang Gang Dance vs psychotic ambient, industrial, post-hip hop, experimental electronic

DEAD POPE'S COMPANY

„Základ je společensky se obléct, chovat se slušně a zdvořile a pak už jen vylízt na pódium a zbourat klub!" Je to dostatečně retro? Já myslim žejo. Punk jako zábava, těžký námrd a kalhotky na cáry. Každá druhá buchta štěká blahem, podvazkový lasa lítají vzduchem a pod pódiem pekelný mosh pit. Máte rádi The Hives ? Pak jste na správné adrese! Dead Pope's Company solí vyhraný a vymakaný garážový punk říznutý speedovaným rokenrolem a rychlost, vtip, drajv a výborné melodie jim leží u nohou stejně jako propocený sáčka, které sundali hned po prvním songu, zatímco tobě ještě ani nespadla pěna u piva. U nás je hodně přeceňovaných kapel a taky nepodložených bouří ve sklenici vody, Scissorhands možná, Sunshine těžko, The Pooh snad. Jenže kdo z těch kapel má odvahu a koule udělat tour do Rumunska, chvíli na to letět do Tokya na hraní s místníma Anisakis a nahrát desku v Itálii a tykat si tam s Dolce Gabanou? Víte, jak je to se srdečními záležitostmi, dostat do města některé kapely je jako pozvat si milenku. Elvis je mrtvej, ale Papež žije! Nová deska na spadnutí...

Křížovka : The Hives, Dolce Gabana, koženkoví floutci, Sudety, rokenrol, kalhotky, garáž

SAADE

„Můžem, rejžo. Kamera. Klapka. Záběr. Jedem !"
Byla to příjemná a teplá měsíční noc, noc jako stvořená pro to, aby člověk pil víno, objímal svou holku, povídal si s ní, plival a všechny starosti hodil za hlavu, ale já místo toho zapadl do nějaký špinavý knajpy, kde makala překrásná servírka. Dal si fazole s chilli papričkama, baštil a na zadní stranu účtenky jsem servírce naškrábal krátkej milostnej vzkaz o tom, že bych se s ní chtěl procházet pod hvězdama. Přečetla si těch pár řádek a zasmála se. „Já bych moc ráda, ale přijde mě sem vyzvednout můj starej. A taky začnou hrát za chvíli Saade". Saade ? „Ano, lásko, Saade". V tom se najednou z hradby Orangů ozývá mohutná kytarová vazba, kterou se bubeník snaží svázat do kozelce neskutečně tvrdýma ránana do bicích. Bar je najednou narvanej k prasknutí, kovbojové střílí do vzduchu slepejma a všechno je patřičně heavy. Zvuk je rezavý, chlupatý, kytara skřípe, vazbí, vrní a přehrává si flanger efekt ze strany na stranu. „Tohle je, kurva, poctivej rockn'roll" řve na mě borec odvedle a já jen pokyvuju hlavou a koukám na to, jak chlápek odnaproti sundal chlupatýho jedinou ranou pěstí za to, že přišel buzerovat kvůli rušení nočního klidu. Tohle je inkarnace rockové pravdy a lásky. Dva kovbojové na zaprášené cestě z Woodstocku do pekla. Jeden z nejhezčích výletů do stoner-rockové pouště. A starej nepřišel. „Tak kdy končíš, bejbe ? Mám takovej nápad, víš. Dáme si ještě pár dobře vychlazenejch piv a budem se procházet pod hvězdama...

Křížovka : stoner, grunge,Foo Fighters, Seattle , Nomads Of Prague, rocková pravda, špunty do uší

NIKOLA MUCHA

„Chlapi sú, chlapi sú kokoti, chlupatí, chlupatí roboti..." Možná to bude znít poněkud troufale, ale Nikola Mucha je odvrácená strana Zuzany Navarové. Ehm. Jestli rovněž brněnské Čokovoko je něco jako „reflexe dneška z pozice nasrané a citově založené ženy" (improvizuju), Nikola Mucha je punkovější verze holek z Dybbuk, které se ocitly na pochcaných pánských hajzlech (každá sama). (A žádný Kilgore Trout tam není.) Písničky Muchy odrážejí hlavně to, jak se vyrovnat s chlapama, kteří jsou ve své podstatně podstatné většině jednoduchá a přímočará stvoření... prasata. Její síla není v nečekaných rýmech a poetických obratech, spíš koukáte, jak dlouho lze smysluplně opakovat sentenci „mrdá mi v hlavě, mrdá mi v hlavě" (song věnovaný Ježíšovi). Skoro tak dlouho, jako když Jirka Šmíra zpívá o prdeli. Jen to má ještě ten náboženský přesah. A přesahy máme nejraději. Není tedy asi náhodou, že se k Nikole přidali muzikanti z Těch syčáků a Květů (ano, sám Martin Evžen Ká) a právě natáčejí desku. Lze očekávat, že z folku se stane rafinovanější androšácký post-jazz, který si solidně zašoustá s nevybíravými texty. A hádejte, které místo v lajnapu Piperfestu Mucha obsadí. Ne, po Bratrech Orffových to nebude.

Křížovka: Dybbuk, Zuzana Navarová, Záviš, cikánská feministická písnička, lidová hudba

ÚDERY ÚDY

„Cože tyvole, oni ještě hrajou ?" Jo, budou prej na Piper festu. „Fakt ? Tak to je comeback jak svině!"

Lobotom, Bugy, Dud Neuwerth. Údery údy. Dva bubeníci a jeden zvukový experimentátor. Rytmy, pohyb, projekce, světlo. Čistý instinkt a zvukové plochy, které mají za úkol prozkoumat terén a zavést posluchače do světa, ve kterém padají veškeré konvence o jednostranném hudebním přístupu. Nevystupují často (9 let mlčení je přece jenom na bobříka mlčení, žejo), jejich koncerty se konají na netradičních místech (nahoře v lese to bude fajn, věřte nám) a vždy se jedná o originální představení. Šušká se, že budou mít i projekci, šušká se, že bude od Jaamora a taky jsme něco zaslechli o tom, že chlápci, kteří nosí košile, maj největší koule. Jedna buchta nám o nich nedávno napsala tohle : „Nějaký frk o Bugym a Tomovi, jo ? Když já nevím. Jsou to mí oblíbenci. Ženský o nich musej tajně snít". Takže je to jasný. Rytmické vrstvení, imaginace a pohyb, který plní fitka. Údery Údy. Po devíti letech a navíc doma. Přesně tam, kde žijou ty nejkrásnější holky na světě...

Křížovka : Neuwerth's Brothers, Bugata, Jaamor na projekci, DrumTrek, Pavel Fajt, místní selebrity

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek