Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

#SCOTT50

#SCOTT50

(Yeah...! Ok...! Alright...!)

autor: Job | 5. 11. 2017, 00:09:15 | návštěv: 118 | reakcí: 0

Přestože ho Rock & Pop Lindaurovými ústy uvedl v dubnu 1996 tak trochu jako indierockového tvrďáka se sexy hlasem, vždy byl spíše plachý a rezervovaný, pokud šlo o bezprostřední kontakt. Proto má zastavení u jeho fenoménu berte jako zpestření.

POPRVÉ
Nebyl jsem ve své kůži, něco na mě lezlo. Přesto jsem trávil ten večer U Zoufalců nakonec velice rád. René Breilovi, mj. organizátorovi prvního koncertu Tar, přišel balíček z Touch n Go, a tak jsem zvědavě nakukoval přes rameno na zcela neznámé jméno Arcwelder, ale hlavně na sedmipalec Bulletproof Cupid. GvsB byli tenkrát nové jméno na již The Jesus Lizard a Killdozer proslaveném labelu, lákavá mladá krev. Placku jsem zapůjčil později, a jen abych dohrál vynikající Venus Luxury Baby no. 1 exkluzivní Sharkmeat. Cítil jsem s jako bůh, vždy když jsem z béčka po amrepových Surgery otočil zpět na album plné hitů s Rockets Are Red v čele. Chris působil svým chraplákem suverénněji než Sinatra, kterého uhlazeným zjevem připomínal. Navíc na rozdíl od Cobaina jeho způsob nakládání z citoslovci ,yeah‘, ,ok‘, ,alright‘ téměř magicky lámal nedůvěru vůči angličtině. Rok 1993 patřil k příslibům, alternativní rock nabíral na síle, a právě Girls Against Boys měli brzy hrát jedny z prvních houslí, což se jim nakonec i k nekonečnému štěstí pražského publika namlsaného Fugazi nebo Jawbox náramně povedlo. Fascinující výkon tvrzený dvěma basami 4. 3. 1995 na půdě strahovské rockové Mekky Sedmičky hraničil s genialitou, potu proteklo na obou stranách na litry. Vidět Chrise se zavřenýma očima s tlakem v hrdle nasměrovalo k dalším, stejně velkolepým setkáním.

PODRUHÉ
Učinkování na Lollapalooze nebo společné turné s Rage Against the Machine. Snový vzestup korunovaný kontraktem 1997 s DGC měl už jen krátkého trvání. Album Freak*O*Nica mělo velmi rozporuplné reakce a dokonce nálepku pokusu sebevykrádání či parodii. Na lítost nebyl čas, další generace muzikantů zažívala koncem devadesátek vzestup, GvsB v čele s McCloudem se stávali přítěží. Poslední záchvěv přišel s vydáním labutí písně na Jade Tree. Scott nevydržel nečinně přihlížet, Paul Drake mě upozornil na britským postpunkem inspirovaný vedlejšák Operator, s kterým vypomáhal italský industriální průkopník Mauro Teho Teadro. L’Point zastihla doba připravené, hráli jsme, kde se dalo, nabídka Slovinců Psycho-path vystupovat jako Scottovi spolupředskokani v Berlíně nešla odmítnout. Vzpomínkou na první pražský koncert washingtonský rodák ožil a brzy jsme si potykali u piva, fotili se zuřivěji než temperamentní jihoevropané a vůbec neměli čas vzájemně si hodnotit hudební výkony. Klub Magnet zažil jednu z mnoha nocí, ale backstage té noci připomínal karneval. Rozlučkou o mnoho srdečnější uvítání byl korunován příslib potkat se později znovu. Netušili jsme sice kde, ale věděli, že se neminem.

 

POTŘETÍ
Těch by mohlo být hned několik, například během Silver Rocket Summer Summa, kde hrál Scott v gala s kolegou Alexisem Fleisigem, toho času v The Obits. Mnohem víc ale uhranula sporost kytary a civilního projevu, jež dojal i nejednoho otrlého. Skromnou elegancí oděný sympaťák sypal historky z rukávu, nechával se strhávat proti proudu času, potutelně usmívající se cítil mezi svými. Stav, ve kterém by se ocitl rád bez okolků nejeden člověk zprostředkovala láska k hudbě, ta neumírající touha být uvnitř harmonie, vzájemného propojení i po vystoupení. Byl to hřejivý kus reality v šedi mé tehdejší prohlubující se krize, maják pro někoho kdo pamatuje, ale ztrácí schopnost zaměřit se na jiný než obskurní detail. Koncert Paramout Styles mi pomohl pocítit, že zapomínání by mělo transformovat v znovuuvědomění. A dialog se zářícím klaďasem mě utvrdil ke změně. Vše nejlepší Scotte!

 

Scott McCloud’s 50th Birthday Bash:
Girls Against Boys
Soulside
Paramount Styles (full band)

... plus další překvapení (TBA)
5. listopadu 2017 Lucerna Music Bar, Praha
www.musicbar.cz
www.silver-rocket.org
www.scrapesound.org

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek