Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Život je jako úplavice

Život je jako úplavice

neromán

autor: peacer | 24. 04. 2009, 13:50:12 | návštěv: 3043 | reakcí: 3

Vuntrubovo vědomí kroužilo prostorem stejně jako kapky slin, které spojovaly koutky jeho úst s celým pokojem vznášejícím se v nadsmyslovém vědomí jeho vlastních vzpomínek, které byly přeplněné po okraj zvláštní směsí obrazů cukrářských specialit a bizarních erotických scén, ve kterých vyystupovaly výhradně mimozemšťanky s povlávajícími tykadly, a ve kterých Vuntrobovy zubožené zbytky noh jako zázrakem dorostly a on se mohl plně zapojit do radostí života, jenže vždycky následovalo ulepené probuzení a další promarněná noc, a Vuntroba jen tiše ležel a přemítal, jestli to všechno byly sny nebo jestli ta, která tu mlčky ležela ve snech vedle něho, vstala a odešla bez rozloučení, jako tenkrát... jako tenkrát, když se Ploskonohá, ještě plná zdraví a vitality, vracela odpoledne z Útvaru, kde pod jejím velením vyrůstaly nové a nové generace řidičů armádních tater, protože Ploskonohá byla vládkyní obřích volantů, i když ji nikdo nedokázal odradit od přemontovávání klasického řazení na ruční, jako se to běžně dělalo pro invalidy, takže všichni mlčky a jen s lehkým náznakem odporu usedali za volant obřího náklaďáku a jako hodináři pečlivě ovládali táhla spojky a brzd a Ploskonohá se jen usmívala a občas utrousila něco jako „šetřte si hnáty, nemehla, až vám je ve válce proti vesmírnejm bytostem ustřelej, budete rádi, že máte šikovný ruce“ a všichni jen přikyvovali, protože to říkala s takovým přesvědčením, že bylo těžké neuvěřit, zvlášť když v dobrém rozmaru začala vykládat o „šapa ai“, pekelným stroji přichystaným na jedný planetě ke konečnému boji o Zemi, takže nikdo nepochyboval a pečlivě cvičil ruční podřazování z dvojky na jedničku, aby tím, někdy v budoucnosti, mohl zachránit zemi před zkázou, na což byla Ploskonohá specialistka, jestli se dá ovšem považovat záchrana Vuntrobova života považovat za spásu světa, to když se Vuntroba jednoho krásného dne vydal na další ze svých falešných sebevražedných výletů a snad jen náhoda tomu chtěla, že skončil pod koly zelené vojenské tatry s ručním řazením a Ploskonohou za volantem, což je spojení, které vylučovalo smrt kohokoli, kdo se nacházel na vozovce, sám Vuntroba později s úsměvem na rtech vzpomínal, jak mu tenkrát obří pneumatika lehce olízla plešku, a jak mu Ploskonohá s prorockým „je zbytečný pomáhat osudu“ pomohla zpátky do sedla, zpátky do života, který najednou nabral pro Vuntrobu zcela nový směr, byla to zvláštní láska, kterou živily apokalyptické příběhy Ploskonohé, které, jak Vuntroba uznal, „jsou lepší než Kniha Zjevení“, a které mu vdechly novou naději, že si pro něho Smrt musí přijít sama, že ji už nebude pomáhat, a pak tu taky byla samotná povaha Ploskonohé, křehké málomluvné bytosti se čtyřicítkou na krku a s pevným smyslem pro pořádek, který ji do hlavy vtiskl schizofrenní otec, starý Ploskonoha, kterého si všichni pamatovali jako obecního blázna, pohůnka a otloukánka, držitele nejrůznějších světových rekordů („včera jsem dal stovku za tři vteřiny“), kterým se všichni smáli, ale nikdo vlastně netušil, čeho je Ploskonoha, přezdívaný „kámoš“ schopen, po vsi se pohyboval výhradně s nedofouknutým balónem, připravený trénovat kohokoliv, kdo měl v sobě dost promile, aby na to přistoupil, jenže to se stávalo jen jednou ročně na hasičské zábavě, takže Ploskonoha neváhal a pohotově se dával do řečnění, jako tenkrát, když záhadně zmizel na čtrnáct dní a při svém slavném návratu si vylil duši na celou vesnici: „Jo, pánové, já už mám po těch mužskejch problémech, jak se tak říká, byl jsem totiž na takovým zákroku a pan doktor mi řikal, že to tak bude lepší...“, když ho nějaká svině udala, že obtěžuje malý holky před místní malotřídkou, což byl samozřejmě nesmysl, Láďa Ploskonoha byl čistá duše, měl jen svoje rekordy a měkkej balón, byl pro každou legraci, ale když se narodila jedné místní dojičce krav malá Ploskonohá, a když se doložilo, že plemenný býk, kterého platonicky milovala, otcem být nemůže, padlo podezření právě na starého Ploskonohu, který se díky své prostotě nemohl bránit, takže legendy o jeho tajemném otcovství živily vesnické klepy ještě dlouhou řadu let, i když celou pravdu znal jen jediný člověk ve vsi, řezník Hundr, shodou náhod strýc Zyngruby z pátého kolene, ale tahle historie ležela mimo Vuntrobu, který se teď začal převalovat na posteli a snaží se zasadit do mozaiky své mysli možné důvody, které tenkrát přiměly Ploskonohou zmizet bez rozloučení, a současně se s velkou námahou snaží dosáhnout dlouhým bidlem na televizní vypínač, protože Ploskonohá tenkrát odešla i s tak nesmyslnou věcí, jako je dálkové ovládání, právě ve chvíli, kdy oblohu prořízlo vycházející slunce, rozlil se pokojem hlas pošťáka Ondřeje, jehož načervenalý odraz se vpíjel do Vuntrobových očních víček jako memento celého jeho osudu...

 

 

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
peacer@harmasan.cz
2. 06. 2009, 18:39:49
Konečně pořádný ohlas... Všechno relativně souhlasí, jen proti těm Mladým konzervativcům se ohrazuji.

ozzogar onanuje
1. 06. 2009, 17:13:33
Podstoupil jsem kdysi kurz "Tvůrčího sraní" u Škvoreckého v Kanadě, když jsem byl u Velkých jezer v rámci disidentského last minute v pětaosmdesatým lovit tuleně a řikám: wery well ! jen tak dál synu, možná to dotáhneš i na tvůrce propagačních sloganů na obaly k Harmasanu (hajzlpapír kdybys nevěděl noumo)

Phdr.Thlic. auer.Csc
1. 06. 2009, 16:59:25
Fuj, tento text smrdí jako anál Mladého konzervativce - pro nalezení konečné Pravdy nasměrujte své mžourající zraky zalepené lejnem nepravdy na institutpriorit!(tohle není spam)

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek