Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - NÁVODY - - - - - - - - - - -

JUNK BOX 3 - Live Set Up

JUNK BOX 3 - Live Set Up

DIY seriál

autor: Bourek | 25. 01. 2009, 13:26:33 | návštěv: 7478 | reakcí: 19

Když jsme se nechali se Šampónem překecat k prvnímu koncertu Sporto, začal jsem řešit, jak to vlastně naživo zrealizovat. Zajímavý je, že jak se dá na internetu najít opravdu skoro všechno, koncertní setupy elektronickejch nebo poloelektronickejch kapel nenajdete nikde, natožpak nějaký fígle, jak na to. Jako by to bylo nějaký výrobní tajemství nebo to každej znal. Upřimně řečeno, nám to trvalo skoro dva roky, než jsme našli nejvhodnější způsob, jak to všechno propojit a zachovat si volnost. V tomhle díle se teda koukneme jak to celý funguje na koncertech Sporto, jak to máme sestavený a proč. (Znova tady podotýkám, že to neni jediná cesta, určitě pro spoustu lidí ani ideální a úplně nejmíń ze všeho je to nezbytný... je to jenom prostě pro nás nejlepší tvar, ke kterému jsme dospěli.)

1. Jádro
Jak už padlo v Junk Boxu 2, jádrem celý show je šikovnej a chytrej program Ableton Live na MacBooku Pro. Pracuje ve dvou režimech, jeden se jmenuje Arrangement View (ten pracuje jako multitrack), druhej je Session View a právě ten dělá z Live unikátní nástroj. V podstatě to funguje tak, že libovolnej počet různě dlouhejch smyček a sekvencí si srovnáte do vodorovnejch řad, který pak můžete pouštět všechny najednou - tzn. v jedný řadě máte třeba dvě položky který potřebujete pro úvodní část skladby, pod tim v druhý je jich třeba pět ve sloce, atd. (viz. obrázek).


junkbox06.jpg

Smyčky můžete pouštět samozřejmě i jednotlivě nebo jim můžete přiřadit určitej automatickej (i náhodnej) režim - tohle všechno bude předmětem Ableton Live speciálu. Velká výhoda AL spočívá i v tom, že jeho nativní (tedy Abletonu vlastní) efekty zatěžují procesor skutečně jenom v tu chvíli, kdy pracují a pokud jimi nic neprochází, neužírají vám výkon, kterej je při koncertě klíčovej - když to přepísknete, bude trapný ticho. V tomhle ohledu se nám osvědčilo převádět všechno, co jde, na audio smyčky (AIFF nebo WAV) - je to úspornější než posílat přes midi data do nějakýho virtuálního bicího automatu. V praxi je to tak, že na zkouškách máme všechny data "živý", že se do nich dá šáhnout, ale koncertní session obsahuje minimum zásuvnejch modulů a efektů. A ještě jedna věc je důležitá (a trvalo nám to přes rok, než jsme na to přišli) - celej koncert se dá naskládat do jedný sešny, takže když to potom ovládáte přes MIDI, nemusíte celej koncert na počítač ani šáhnout, pokud tam nemáte nic jinýho. Fór je v tom, že každý tý výš zmiňovaný řadě můžete přiřadit jiný tempo, podle potřeby (o tom víc taky v tom speciálu).


junkbox07.jpg

Jak už jsem naznačil v Junk Boxu 2, Ableton Live nám na koncertech slouží k několika věcem. Kromě toho, že z něho pouštíme potřebný hudební podklady, tak z něho dokážeme hrát na Šamponovy klávesy ve chvíli, kdy třeba zpívá a neuhrál by to (mohli bychom to nasamplovat, ale posílat přes MIDI data do opravdovýho synťáku je jednak zase o trochu ekonomičtější, co se výkonu počítače týká a navíc můžeme v reálnym čase, zase pomocí MIDI, ten zvuk třeba modulovat jako by někdo na tom synťáku kroutil čudlikama), přehazovat presety na kytarovym multiefektu Line6 Pod X3 Live, pouštět Klukovi do uší klik metronomu, aby se mu dobře bubnovalo a do druhýho počítače posílat zvukovej signál, kterej ovládá projekci. To je možný díky zvukovce M-Audio Firewire 410, která má 4 separovaný vstupy a 10 výstupů. Při koncertě těch výstupů používáme 6, spárovanejch po dvou do sterea a to tak že 1/2 - podmazy, 3/4 - metronom 5/6 - signál pro projekce. To co z těch linek leze, je úplně oddělený, takže klik metronomu slyší jenom Kluk ve sluchátkách atd. (Jinak M-Audio má poměrně respekt a pokud se díváte optikou nejlepší poměr výkon/cena, vždycky vás to k nim zavede. A musim říct, že mně ty jejich věci docela vyhovujou.)

Celý to ovládám z podlahy prostřednictvím MIDI přepínače Behringer FCB1010. (Tady je potřeba zmínit jednu věc: mám v sobě nějak zakódovaný, že cokoliv přes co jde zvuk, by neměl dostat Behringer do svejch pařátů, u MIDI to ale nevadí. Neumim říct, proč to tak je, ale řekne vám to každej, kdo se tim zabejvá.) Neni to žádná hitparáda, ale je to celkem bytelný a s použitím šikovnýho editoru (třeba iFCB) se to dá i kloudně naprogramovat. Nožní přepínač je pochopitelně nutnej, když potřebujete mít volný ruce třeba ke kytaře - hrávali jsme i bez něj, pochopitelně, AL jsem ovládal přes M-Audio Trigger Finger a vždycky na přelomu dvou pasáží, třeba při přechodu ze sloky do refrénu, jsem vždycky musel přestat hrát a trefit ten správnej pad, což nebylo úplně ideální.


junkbox08.jpg

Mám to teď seštelovaný tak, že celej koncert je v tý jedný sešně, o který jsem psal pár řádek vejš a na FCB1010 to mám zorganizovaný tak, že přepnu preset podle položky playlistu a pak je první pasáž skladby na pedálu č. 1, druhá na dvojce a tak dál. Vytvořit si nějakej univerzálně použitelnej orientační systém je klíčový, jinak se v tom ztratíte (taky se nám to stávalo). Tohle zapojení a nastavení má několik výhod - jednak nemusíte chodit k počítači, máte minimální prostoje a při zvukový zkoušce můžete rychle přeskakovat od skladby ke skladbě, dát jenom refrén atd. A ta hlavní věc je, že máte volný ruce, jak doslova, tak i v tom, jaká bude struktura skladby. Máte prostor pro improvizaci, nemusíte počítat, stačí když na sebe kejvnete.

Jo, a zapomněl jsem ještě na jednu věc: nastavit ty výstupy a ovládání přes midi je v Ableton Live až hanebně jednoduchý (uvidíte v tom speciálu).

Firewire 410 má jenom po jednom MIDI vstupu a výstupu, proto mám k počítači připojenej přes usb ještě MIDI převodník M-Audio MIDIsport 4x4, kterej má 4 vstupy a 4 výstupy. MIDI jde občas připojit i přes USB, což má výhodu v tom, že na některý ty jednodušší zařízení nepotřebujou napájení a berou si elektriku přímo z USB, na druhou stranu tolik portů asi na počítači nemáte a na některym hardware (třeba zrovna FCB1010) ani USB port neni... Nicméně neni v tom zas takovej rozdíl, co se týká zpoždění, i když je asi pravděpodobný, že porty, který jsou určený speciálně k přenosu MIDI budou v nějakejch měřeních asi podávat lepší výkony, než univerzální USB port, ale to nám může bejt jedno.

2. Kytara
Obě dvě svoje kytary - střídám akustiku Fender a elektrickou lubovku Ibanez - mám na koncertech zapojený přes switch Boss AB-2 (umí přepínat mezi dvěma signálama, nebo naopak přehazovat jeden signál mezi dvěma destinacema) do pedálu Line6 Pod X3 Live. Ten mi nahrazuje nejenom nejrůznější efekty, ale taky aparáty. Firma Line6 se totiž specializuje na digitální simulaci nejrůznějších zesáků, beden a krabiček a řiká se o nich, že to dělaj nejlíp. V praxi to znamená, že si ve virtuálním prostředí vyberu zesilovač, k němu bednu, mikrofon, kterym to jako snímám, nastavim si efekty a hraje to, a navíc dost dobře. Jako laik to samozřejmě nepoznám, jak moc se ty simulace lišej od originálů (a nikdy se mi stejně nepřihodí, abych to všechno moh slyšet) a musim říct, že mě nic z toho, co z týhle krabice leze, za uši netahá. Pro mě to má hlavní výhodu v tom, že na každej track si nastavim zvuky kytary naprosto neomezeně, bez ohledu na to, jakej mám aparát a pak to jednoduše vyvolávám a přepínám - čili je to něco jako kdybych měl desítky zesilovačů a přepínal mezi nima (= úplná, nereálná blbost). Pod X3 Live nabízí desítky modelů zesilovačů a beden, skoro a sto modelů kytarovejch krabiček, většinou vymodelovanejch podle slavnejch předloh, takže možností je fakt neuvěřitelný množství.

Důležitá věc je, že u všech efektů, který nějak pracujou s časem (delaye, flangery, phasery atd.) můžete nastavovat rychlost v BPM (úderech za minutu), což se vám hodí směrem k vašim skladbám (viz. Neklanka od Aran Epochal - to je delay synchronizovanej s BPM toho beatu). Dřív jsem k tomuhle všemu používal zvukovku Line6 Toneport UX2, ale tam jsem musel každej preset otevírat ručně (X3L přepínáte nohama, nebo přes MIDI). X3L navíc běží sám, takže se nepodílí na užírání kapacity vašeho procesoru, jako to dělá Toneport. A další předností X3L je funkce dual tone, která vám umožňuje používat celej pedál jakoby dvakrát - můžete hrát třeba na kytaru jakoby přes dva aparáty najednou (a třeba je rozhodit do sterea), nebo současně modulovat kytaru a zpěv, každý úplně odděleně. X3L ale můžete připojit přes USB a začne se chovat jako zvukovka - a všechny ty zesilovače, bedny a krabičky vám samozřejmě zůstávají na vstupu, takže můžete nahrávat i ve 3 v noci v hotelu Jihlava, přes virtuální okouřený ampegy a marshally a nikdo kromě vás o tom neví (kromě kytarovejch modelů má X3L i vybavení na basu a zpěvový předzesilovače).


junkbox09.jpg

Pod X3 Live se dá zapojit několika způsobama, můžete si nastavit i to, že část řetězce povypínáte a zapojíte ho do normálního kytarovýho aparátu, jako efektovou smyčku atd. Já posílám stereo signál z X3L rovnou zvukařovi do mixu, takže dostávaj vždycky stejnej, dobře sejmutej zvuk a maj menší prostor to zprasit.

Zvuky přepínám pomocí MIDI, ne proto, že bych byl línej, ale proto, že tam, kde většinou přijde změna zvuku je i změna nějaký pasáže, kterou potřebuju přehodit v Live pomocí nožního přepínače, takže bych to v tý rychlosti nezvlád přesně přepnout oboje, navíc bych se v tom chaosu do toho asi zamotal. Takže zmáčknu jeden footswitch na FCB1010 a je to jako kdybych stisknul i přepínač na X3L.

Ještě pro úplnost něco o base - Dáda má normální aparát, ale mezi basou a zesilovačem má krabičku DUNLOP MXR BASS DI, která funguje jako předzesilovač, overdrive a hlavně jako DI Box, do který se zvukař píchne a má zase stejnej zvuk bez ohledu na to, jestli hraje dáda na svůj zesilovač nebo má něco pučenýho.

3. Bicí
Momentálně jsme ve fázi určitýho upgrade, kterej průběžně s Klukem řešíme, takže tohle bude z části hypotéza, jak to chceme udělat. Zatim Kluk hraje na bubny úplně normálně, v uších má sluchátka, do kterejch dostává klik a eventuelně další zvuky, který potřebuje slyšet (separátním výstupem z FW410, viz. Jádro). Chceme teď přidělat triggery na kopák a virbl, kterej by přes MIDI spouštěl přiřazený zvuky a dokrmoval tak do mixu zvuk těhle bubnů, což by se dalo samozřejmě na každou skladbu i během ní přehazovat. Kluk má taky Alesis Control Pad, kde je 8 dynamickejch padů, kterejm zase můžeme přes MIDI přiřadit jakýkoliv zvuky. Uvažovali jsme jestli na to připojit sampler nebo počítač, a praktičtější se nám zatim jeví Ableton Live, ideálně přes MIDI propojenej s tim, kterej běží u mně, abychom mohli přepínat perkusivní presety podobně, jako si přepínám zvuk na kytaře. Bude k tomu potřeba zvukovka, která má MIDI In/Out.

4. Zvuk
Vynechali jsme klávesy, ale na těch neni moc, co řešit - Šampón má malej synťák/vokodér Korg R3, kterej můžeme ovládat i z Live (zkoušeli jsme posílat melodii do vokodéru atd., ale naživo to zatim nevyužíváme), já mám ještě přes USB připojenou jednoduchou MIDI klávesnici M-Audio Oxygen 49, pomocí který můžu hrát na virtuální syntezátory v Live a ovládat třeba různý filtry apod., ale většinou stejně hraju na kytaru.

Setup našeho zvuku řeší dva problémy, na který jsme narazili. Prvni, co nám začalo vadit, byl zvuk na pódiu. Když jsme hráli jenom přímo zvukařovi do linky, nemělo to koule. Z pódia nic nehrnulo, chyběl nám ten zvuk do zad - přišli jsme na to, že potřebujeme nějakej backline. Nejdřív jsme si od Nomads pronajímali dvě klávesový komba Roland KC 350, který ale bohužel nezvládaly některý hodně hluboký kopáky, kterejma sme je krmili a nějakej kompresor, kterej v sobě maj, je zahlcoval. Zároveň jsme ale řešili nějakej aparát do zkušebny a chtěli jsme to ideálně spojit. Náhodou mi za dost výhodnejch podmínek zkřížili cestu bedny Yorkville YX15, který jsou úplně parádní. Hrajou čistě a nahlas a jsou pěkně čitelný v celym zvukovym spektru, v pohodě uhráli třeba koncert u kamarádky na zahradě (až si přišla stěžovat sousedka). Máme je vlastně jako odposlechy, který nám jdou do zad a zároveň tlačej ten zvuk do lidí. Velká výhoda je v tom, že slyšíme ty podklady na pódiu vždycky stejně (a navíc stejně jako ve zkušebně) bez ohledu na to, jaký jsou tam odposlechy, a vždycky tak nahlas, jak potřebujeme my.

Druhej problém byl v tom, jak posílat signál zvukařovi. Dlouho jsme měli počítač, kytaru a klávesy svedený do malýho mixáčku Tapco Mix 100 (neni o moc dražší než Behringery, ale úplně jiná liga - vyrábí to Mackie, je to dost odolný a zvuk je někde jinde), smíchaný přímo na pódiu a jedna stereo linka šla ke zvukařovi, druhá do Yorkvillů. Hlavní problém byl v tom, že každý PA hraje trochu jinak a když někde bylo třeba málo kytary nebo moc kláves, zvukař neměl šanci s tim nic dělat. Vyřešil jsem to pomocí osmikanálovýho DI Boxu SM Pro Audio DI8 (nebyl drahej, ale celkem blbě se to shánělo, protože Behringer, kterej dělá něco podobnýho, jsem nechtěl a žádnej jinej takovej DI box jsem nenašel), kterej umí jednak to co každej DI Box - tedy převádí signál na symetrickej, tak aby ho moh zvukař pustit do PA systému a nic mu tam nebzučelo (což dělaj počítače dost rády) - ale zároveň dokáže ten signál pustit ven ještě druhou cestou.

V praxi to znamená, že třeba do linek 1 a 2 v DI8 pošlu levej a pravej kanál zvukovky, zvukař si to vezme z DI8 a já si zároveň ten samej signál vytáhnu do Tapco mixu, ze kterýho krmim Yorkvilly. Podobně je to s kytarou, klávesama a výhledově s tim Klukovym počítačem. Zvukař dostane každej nástroj zvlášť, a my máme pořád možnost vymíchat si tyhle tři (čtyři) nástroje na podiu přesně tak, jak potřebujeme.


junkbox10.jpg

Je ještě jedna důležitá věc, co se týká zvuku. Každej velkej aparát hraje trošku jinak, každej odposlech hraje jinak a určitě to bude jiný než to, co slyšíte ve sluchátkách. My se tim našim zapojenim snažíme eliminovat co nejmíň problémů - základ, tedy to, jak ta kapela vlastně hraje, resp. to co hraje z podia - je díky těm Yorkvillům pro nás vždycky stejnej a zvukař dostává všechno odděleně, aby měl co největší prostor přizpůsobit náš zvuk svýmu PA. Všechny smyčky a samply máme nasázený v jedný session, která má na svym výstupu kompresor, ekvalizér a limitér - v podstatě se jí snažím jakoby masterovat, aby všechny skladby hrály stejně nahlas a měly vyváženej zvuk. Přesto neni od věci poslouchat na každym koncertu, jak to hraje ven a podle toho ten řetěz procesorů na masteru trochu štelovat.

Příště: "I 'm sorry I was late for the recording session"

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 19
vlastik
26. 03. 2013, 16:26:46
dobré rady, právě to řeším. Diky

olin
7. 10. 2011, 18:14:54
Hodilo by se pokračování! Fakt!

Mára
27. 12. 2010, 21:13:31
Super, díky moc! Opravdu jsem jinej článek na tohle téma na netu nenašel, ani ve světě... Ještě jednou díky!!!

dusty
1. 12. 2010, 19:56:28
dobrá kuchařka jen co je pravda! jenom dotaz: když line6 ovládáš externě přes midi proč sis nepořídil ňákej rackovej produkt=zabere míň místa, je lehší.. takhle tam máš spousta čudlů vlastně úplně k prdu.

xx
7. 07. 2010, 15:21:53
parádní a napínavý !

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek