Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - PROFILY - - - - - - - - - - - -

Felix Kubin

Felix Kubin

profil

autor: Friday | 26. 01. 2009, 18:45:41 | návštěv: 2786 | reakcí: 0

„Jsem dítě žijící v těle Jurije Gagarina. Je prázdný jako mrtvola. Jeho oči se pohybují pomalu jako radary. Nejdřív přijde nápad, potom technologie. Děti jsou andělé, občas se propadnou do prázdnoty. Já jsem Jurije břichomluvec.“

Toto je jeden z Kubinových autorských popisů. Podle toho, co o sobě prohlašuje a podle jeho odpovědí na otázky v rozhovorech těžko identifikovat, z jaké planety či hvězdy k nám spadl. Podle jeho hudby to vypadá, že to bude místo, kde se setkává kapitán lodi Enterprise James T. Kirk s kačerem Donaldem a Laika jí z psí diskomisky amarouny, známý to instantní pokrm ze seriálu Návštěvníci.

Narodil se v roce 1969. K hudbě se dostal už jako osmileté zázračné dítě studiem hry na klavír, záhy získal zkušenosti ve hře na kostelní varhany a glockenspiel. První syntezátor (jenž používá dodneška) Korg MS20 dostal v 11 letech. Hudbu na počítači začal tvořit ve dvanácti, kdy si své elektronické pokusy nahrával na kazetu v magnetofonu. Ty také později vydal pod názvem „ The Tetchy Teenage Tapes of Felix Kubin“. A jaképak by to bylo bouřlivé mládí hudebníkovo bez punkové kapely? Kubin působil také v jedné s přiléhavým názvem Die Egozentrischen 2.

Roku 1987 založil spolu s Timem Buhre zvukovo – noisový projekt Klangkrieg. Projekt pracuje s hlukem, kombinuje industriální zvuky se starým pianem a hudbou k filmu, naživo obohacen o prvky performance a instalaci. Podle slov Kubina projekt stále spí jako v pohádce a čeká na probuzení. Kubinovo největší „dítě“ je ale vydavatelství Gagarin Records, které založil v roce 1998, funguje dodnes a vyšla na něm řada zajímavých umělců (namátkou Anaerobic Robots, Echokrank nebo Mariola Brillowska, se kterou Felix spolupracoval). Na Gagarin Records mu taky vyšlo jeho první album, Filmmusik. Od jeho vydání uletělo mnoho meteoritů a Kubin stihl vydávat a spolupracovat s dalšími umělci ( Pia Bumette, Mark Mancha, Coolhaven ) i s Mineralorchestrem, kdy vytvářeli hudbu pro divadelní a rádiové hry. Ty také v současnosti sám píše, zároveň se zajímá o divadelní produkci, tvoří hudbu k filmům a taky koncertuje.

Jak zní? Trochu soundtrack ke zmiňovanému Star Treku, trochu sci-fi pop a německá nová vlna. S přiznanou láskou ke Kraftwerk, Der Plan, Palais Schaumburg, DAF, stejně jako k současným klasickým skladatelům (Karlheinz Stockhausen a György Ligeti). Míchá sférické klávesy, noisové až vesmírné pazvuky s vlastními samply a technickými rytmy. Hledá hranici toho, kdy posluchač opravdu poslouchá a kdy jen slyší. Hledejte futurismus, najdete fantasmagorii. Na albech více snivé, naživo ovšem předvádí velmi energickou taneční show, kdy je obestavěn kromě různých mixáků, synťáků a dalších mašinek také třemi klávesami a mikrofonem. Špinavý zvuk kláves, techno rytmy a virtuozita. Dadaistické texty spíše rapované než zpívané v „ohozu sňatkového podvodníka“ získavají na absurditě. S přehledem zvládá obsluhovat všechno najednou a ještě k tomu skákat a pohazovat kravatou a s pohledem upřeným před sebe křičet „Hit me, provider!“

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek