Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE FILM - - - - - - - - -

Čas, který zbývá

Čas, který zbývá

režie: Francois Ozon

autor: Davo Krstič | 13. 03. 2008, 15:09:45 | návštěv: 3557 | reakcí: 0

Režisér François Ozon se po psychologickém thrilleru (Bazén), muzikálu (8 žen) a pozpátku vyprávěných scénách z manželského života (5x2) rozhodl natočit studii umírajícího člověka a úvahu nad tím, jak nejlépe vyplnit poslední okamžiky života. Tohle téma rozhodně není v dějinách světové kinematografie nové – stačí vzpomenout na francouzské Noci šelem, americkou Philadelphiu, kanadský Můj život beze mne či německé Klepání na nebeskou bránu. Sympatické je, že Ozon neútočí na city s intenzitou pneumatického kladiva. V jeho filmu chybí dojemné scény, vyhýbá se možnosti ukazovat, jak postupující choroba hrdinu fyzicky ničí a dokonce i hudbu používá jen výjimečně. Divák odkojený hollywoodskými melodramaty s tím ovšem může mít problém a zavrhne film jako poněkud rozvleklý a chladný. K tomu může přispět i vykreslení hlavní postavy Romaina, který zpočátku nepůsobí sympaticky a náš soucit si získává velmi pomalu.

Film má přesto velkou sílu, čehož režisér dosáhl jednoduchým nápadem téměř dokumentárně zachytit (po vzoru názvu filmu) život hrdiny při vědomí brzkého skonu.V dlouhých scénách bez dialogů tak sledujeme hlavního hrdinu, jak střídavě pláče,bouchá hlavou do zdi nebo se jen tak prochází po Paříži. Nikdo z nás nedokáže domyslet, jak by se zachoval a co by podnikl při vědomí blížící se smrti. Možná by stejně jako Romain pocítil zpočátku obrovský hněv a současně strach. Pokračoval by ve své práci, aby vzápětí zcela rezignoval a izoloval se od svých nejbližších. Není pro nás ale obtížné pochopit, proč od sebe Romain odhání nic netušící příbuzné i milujícího přítele Sašu a proč vyhledává společnost staré babičky(ve skvělém podání legendární Jeanne Moreau), jejíž čas se také každou chvíli naplní.

Jisté je jedno – od daného okamžiku se život začíná dělit na „předtím“ a „potom“. Kromě hlavní příběhové linie tak snímek obsahuje i hrdinovy vzpomínky na dětství, na otce či sestru. Jistě ne náhodou vybral režisér Romainovi povolání fotografa, který už nepoužívá svůj aparát k zachycování neskutečného světa modelek a módních přehlídek, ale začne pořizovat momentky ze všedního života, jehož křehkost si teprve teď začíná naplno uvědomovat.

Jako by však Ozon dostal v polovině filmu strach, že pouhý realistický popis hrdinova umírání není dostatečně dramatický, obohatil jej o linii se servírkou Jany, která nemůže s manželem otěhotnět a žádá Romaina o pomoc. Zatímco dosavadní děj se nesl v intencích uvěřitelnosti, je zřejmé, že tato linie není ničím jiným než scénáristickou konstrukcí, která z celého vyprávění nepříjemně ční. Ve snaze dopřát hlavní postavě možnost vykoupení a zmírnit tak nevyhnutelně smutný závěr se navíc režisér nebezpečně přiblížil sentimentu, jemuž dosud bez problémů odolával. Nemluvě už o posledních záběrech filmu s pláží a zapadajícím sluncem.

Navzdory těmto drobným výtkám stojí film Čas, který zbývá za vidění, už jenom kvůli soustředěnému výkonu Melvila Poupauda a také proto, že není od věci si občas připomenout, jak důležité je překonat strach ze smrti i z plného života.

Informace

Originální název: Le Temps qui reste
Režie: Francois Ozon
Hrají: Melvil Poupaud, Jeanne Moreau, Valeria Bruni Tedeschi, Christian Sengewald a další
Žánr: drama
Celkový čas: 85 min.
Země: Francie
Rok: 2005
WWW: http://www.francois-ozon.com

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek