Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE FILM - - - - - - - - -

Mé druhé já

Mé druhé já

režie: Neil Jordan

autor: Davo Krstič | 19. 03. 2008, 16:28:26 | návštěv: 3587 | reakcí: 0

Ten název nemohl být výstižnější. Tohle je ukázkový příklad rozporu mezi CO a JAK. Na jedné straně nadšení nad dokonale odvedeným řemeslem, na straně druhé rozčilení nad problematickým obsahem a především vyzněním celého snímku. Po zkušenosti s Tajemným letem to skoro vypadá, že Jodie Fosterová si záměrně vybírá průměrné či riskantní (nejen v komerčním smyslu slova) projekty, které dokáže vyzdvihnout na uspokojivou úroveň jen silou své osobnosti a hereckého umění.

Přitom začátek a první polovina vypadají více než slibně. Fosterová v roli rozhlasové moderátorky lovící v New Yorku „zvuky města“ pro svůj pořad. Děsivá sekvence přepadení a následného ubití snoubence, jejíž autentičnost posiluje užití videa. Čistě obrazem popsaná fobie hlavní hrdinky z okolního světa a každodenní zápas o překonání bariéry v podobě vchodových dveří. Pocitově přesně užitá balada Answer od Sarah McLachlanové. Stačí málo, aby vám došlo, že se tady sešla herecká a filmařská extratřída – kromě Fosterové a režiséra Jordana třeba ještě Philippe Rousselot (Interview s upírem, Lid versus Larry Flint) a čerstvě oscarový skladatel Dario Marianelli.

Jenže s přibývajícím časem už si režisér nevystačí s pocity a atmosférou, na řadu přichází příběh a je zle. Mé druhé já totiž zdánlivě spadá do subžánru „revenge movie“ (česky „zabili jste mi snoubence, tak dostanete přes držku“), s kterým měl co do činění třeba Charles Bronson v Přání smrti, o Van Dammeovi a Seagalovi ani nemluvě. Problém je v tom, že Jordanův film neuspokojí diváky navnaděné na thriller či akční snímek, protože akce je tu minimum a navíc je všechno to střílení a zabíjení natočeno nepříjemně realisticky. Režisérovým cilem evidentně bylo natočit inteligentní psychologický thriller s přesahem, ale na to v něm bohužel zůstalo mnoho logických děr a nelogického chování hlavních postav (mediálně známá moderátorka se po zastřelení dvojice zločinců prochází po místě činu, inteligentně vyhlížejícímu detektivovi trvá neúměrně dlouho, než přijde na pravého pachatele).

No a pak nastoupí závěr a to už je tedy skutečně soda. Záměrně jej nechci vyzrazovat, ale skutečně mi nezbývalo, než kroutit hlavou, jak je vůbec možné v době, kdy se v USA čím dál častěji hovoří o kontrole prodeje zbraní a média každou chvíli „zpestří“ informace o střelbě na nějaké škole, realizovat film, stručně sdělující „policie vám nepomůže, pomozte si sami“, resp. „někdy je v zájmu spravedlnosti třeba obejít zákona předpisy“. Něco takového může myslet seriozně jen filmař velmi odvážný nebo velmi krátkozraký. Vzhledem k dosavadní reputaci Neila Jordana (Hra na pláč, Michael Collins) věřím spíše v první možnost. Jen aby nedostal přes držku…

Informace

Originální název: The Brave One
Režie: Neil Jordan
Hrají: Jodie Fosterová, Terrence Howard, Nicky Katt, Mary Steenburgenová a další
Žánr: Thriller
Celkový čas: 122 min
Země: USA
Rok: 2007
WWW: http://www.thebraveone.com

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek