Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE FILM - - - - - - - - -

Život po Blair Witch

Život po Blair Witch

Nové filmy tvůrců fenoménu B.W.

autor: davo krstič | 8. 06. 2008, 07:13:40 | návštěv: 4123 | reakcí: 0

SLUNOVRAT Daniela Myricka UNESENI Eduarda Sáncheze

Když v prosinci 1999 vstoupila do našich kin Záhada Blair Witch, měla už za sebou spanilou jízdu po Spojených státech, pověst největší filmové události roku a chystala se brzy stát jedním z komerčně nejúspěšnějších snímků v dějinách kinematografie. Dlouholetí kamarádi Daniel Myrick a Eduardo Sánchez natočili horor, jehož největší devízou byla autentičnost podporovaná klamným tvrzením, že jde o skutečné filmové záznamy pořízené trojicí zmizelých studentů. Jistě, oba režiséři nepřišli s ničím tak úplně přelomovým – něco podobného už předstíral osmnáct let před nimi Ruggero Deodato ve filmu Cannibal Holocaust, ale o tom ví jen pár úchylů. Záhada Blair Witch se spíše než významným filmovým dílem stala zajímavým popkulturním fenoménem, který poprvé výrazně upozornil na možnosti internetu.

Snímek za 60 tisíc dolarů (z nichž prý zhruba polovina šla právě na rafinovanou propagační kampaň) vydělal jen za otvírací víkend téměř 30 milionů a navíc se mu podařilo rozdělit filmovou kritiku – a to i u nás (zatímco Ondřej Zach chválil originální přístup a po přirovnání ke Spielbergovým Čelistem sáhl k osmdesátiprocentnímu hodnocení, Tomáš Baldýnský se v Reflexu vysmál jak filmu, tak poprasku kolem něj).

Tento obsáhlý úvod má přiblížit, v jaké situaci se oba režiséři ocitli po uvedení svého společného debutu. Natočili snímek, který se stal kultem, navíc s originální premisou a tomu odpovídajícím vizuálním zpracováním, na což už prostě nešlo navázat. Bylo zřejmé, že Myrick a Sánchez museli dalším filmem dokázat, že Záhada Blair Witch nebyla výsledkem „znouzectnosti“, že oba filmaři dokážou využít i jiný formát než 4:3 a že zvládnou používat i jiné záběry než ty točené z ruky. Trvalo jim více než šest let, než konečně sebrali odvahu.


Neprošla tudy černá kočka?

V pomyslném souboji nakonec jednoznačně prohrál Myrick. O něčem jako originalitě se skutečně nedá hovořit už proto, že jeho Slunovrat je vlastně remakem pět let starého dánsko-švédského snímku Midsommer. Příběh o skupině teenagerů (3 dívky, 2 chlapci), kteří vyrážejí z města na venkov, aby zde oslavili svatojánskou noc a letní slunovrat, příjemně navnadí úvodními titulky využívajícími rozděleného plátna a zrcadlově obrácených záběrů. Jde o první a poslední okamžik v celém filmu, kdy se dá hovořit o originalitě a působivosti. Myrick sice sympaticky zůstal u tématiky duchů, čarodějnictví a černé magie, ale má základní problémy s tempem, výstavbou příběhu (expozice trvá téměř polovinu filmu, proboha!) a v neposlední řadě s dialogy („Pořád myslím na to, co by Sophie chtěla. – Chtěla by, abychom byli zase šťastní. – Já chci být zase šťastná.“). Navíc zcela nepochopitelně sráží už tak pomalé tempo filmu tím, že skáče mezi dvěma časovými rovinami – proč Sophiinu sebevraždu nenatočil jako jeden souvislý pětiminutový flashback, je skutečně záhadou. Vrcholem napětí je pro něj vodovod vypouštějící černou břečku, stíny na zdi a povinný hustý déšť při finálové honičce.

Když se takhle nudíte už dobrou hodinu a čekáte na vysvobozující „velkou“ pointu, začnete se bavit tím, že vzpomínáte, kde jste tohle všechno už (nejednou a často lépe natočené) viděli. Dusno a tajemná atmosféra amerického jihu – Půlnoc v zahradě dobra a zla, komunikace se záhrobím, která odhalí spáchanou vraždu – Ozvěny mrtvých nebo Téměř dokonalý zločin, vyvolávání duchů, které se proti očekávání skutečně vydaří – Duch ohně. A tak bychom mohli pokračovat a skončit u Meganiných vizí, které se „opičí“ po vizích Tušitelů z Minority Report, a vizualizace ducha, který je esencí všech přízraků z asijských hororů Nenávistí počínaje. Prostě déja vu jako bič!

Nějaké klady? Určitě hudba Jane Antonie Cornishové, která dokáže vytvořit atmosféru tam, kde režisér s kameramanem zcela selhávají.


Zase mimozemšťani?Ano, ale jací!

Sanchezovi Uneseni mají všechno to, co Myrickovu filmu schází – v rámci možností originální zápletku, atmosféru, místy skutečně strhující tempo. Režisér se tentokrát něčím jako expozice neobtěžuje a vtrhává nás přímo do akce. O motivacích jednotlivých postav se dozvídáme až v průběhu děje, což jinak vcelku jednoduchý příběh o partě kamarádů, kteří prožili únos mimozemšťany a nyní se na jednom z nich, kterého se podařilo ulovit, chtějí pomstít, záměrně (a rozhodně k dobru věci) komplikuje – to, čemu se odborně říká komprehenze a česky „o co v tom filmu vlastně jde“ nastává hodně dlouho po úvodních titulcích…

Kubánec Eduardo Sánchez však navíc dokázal vytvořit postavy, které nejsou divákovi lhostejné. Zpočátku je čtveřice kamarádů jen bandou zaměnitelných „vidláků“, v průběhu filmu dostane ale každý z nich svou „velkou scénu“ a režisér navíc neváhá věnovat čas příběhům, které jsou „za postavami“. V důsledku toho se přistihnete, jak každému z nich držíte palce, což je úkon, který byl v Myrickově filmu něčím nemyslitelným. Z Unesených je také mnohem více než ze Slunovratu patrné, že za snímkem stojí TEN, CO NATOČIL BLAIR WITCH. Opět tu máme malou skupinku lidí v omezeném prostoru a vypjaté situaci, opět se zde působivě využívá minimálního osvětlení a ruční kamery. Scény, kdy se nedůvěřiví hrdinové načas obrátí proti sobě, navíc sympaticky odkazují ke Carpenterově Věci.

Přibližně v polovině filmu ale Sánchez neudrží míru a začne být poplatný současnému hororovému standardu vyžívajícímu se v extrémní brutalitě, popisnosti a nechutnostech. Scéna s vyhřezlými střevy je takový hnus, že by i David Cronenberg koukal – a ten věru nešetří. Čím více se blížíme k závěru, tím je sbírka nechutností bohatší. Kdyby Sánchez důvěřoval dokonale vybudované atmosféře a setrval až do konce jen u náznaků, vytvořil by výborný film. Není lepšího důkazu než postava samotného mimozemšťana, z něhož v první polovině vidíme jen horní končetiny a jedno oko – a je to mnohem děsivější, než když se nakonec ukáže v plné „gumové“ parádě.

Každopádně, pokud zase staří kamarádi nenatočí nějaký společný projekt, věnoval bych do budoucna více divácké pozornosti tomu filmaři z Kuby.

P. S. Oba filmy u nás vyšly díky péči společnosti MagicBox. Pokud preferujete anglický originál a české titulky, připravte se v případě Unesených na legrační transkripci jmen všech vystupujících postav… Wájete! Djuku! Houp!

Informace

Originální název: Solstice / Altered
Režie: Daniel Myrick / Eduard Sánchez
Hrají: Shawn Ashmore, Tyler Hoechlin, Amanda Seyfried / Misty Rosas, Paul McCarthy-Boyington
Žánr: horror, thriller / horror
Celkový čas: 87 min./84 min.
Země: USA
Rok: 2007
WWW: http://www.csfd.cz/film/206374-uneseni-altered

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek