Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE FILM - - - - - - - - -

Když Velký vypravěč nemá co vyprávět

Když Velký vypravěč nemá co vyprávět

„Stalo se“ M. Night Shyamalana

autor: davo krstič | 30. 06. 2008, 22:02:34 | návštěv: 3469 | reakcí: 0

Tušili jsme to šestým smyslem, viděli jsme znamení a teď se to stalo – M. Night Shyamalan už TO nemá. Jeden z nejzajímavějších hollywoodských vypravěčů posledních deseti let najednou ztratil dar poutavě vyprávět. Pro některé to začalo být patrné už ve Vesnici (na kterou ovšem nedám dopustit a budu ji i nadále bránit), kdy vyzrazením pointy v polovině filmu ztratily zbývající minuty smysl, pro většinu pak znamenala pádný důkaz moderní pohádka Žena ve vodě, kde už scénář působil skutečně jako vycucaný z prstu včetně stále upravovaných a měnících se pravidel v režisérově vlastnoručně vytvořené mytologii. V obou případech však stále zůstávalo mimořádně kvalitní řemeslo. Novinka Stalo se naproti tomu na několika místech jen prachsprostě nudí a co hůř – ani vizuální stránka nesnese srovnání se Shyamalanovými největšími hity Šestý smysl, Vyvolený a Znamení.

Přitom expozice ještě slibuje vysoký režisérův standard – scény hromadných sebevražd jsou natočené jaksepatří působivě (zejména dělníci padající ze střechy s intenzitou dešťových kapek), jenže to jsme někde u páté minuty a nyní má dojít k nastolení zápletky a rozvinutí příběhu. A ten ve Stalo se chybí. Ano, výchozí premisa je nesmírně originální, ale je to jen nápad – něco, jako když se bavíte s kamarády a jeden z nich řekne: představ si, že bys šel po ulici a všichni kolemjdoucí by se zničehonic zastavili a po chvíli by začali sami sebe zabíjet. Takový nápad vystačí na trailer či krátký film, ale těžko uživí celovečerní formát. Nutně tak dochází k tomu, že film se po celou devadesátiminutovou stopáž vlastně točí v kruhu.

Skupinka hlavních hrdinů se snaží před nákazou (virem? útokem teroristů?) uprchnout, přičemž sebevražedná vlna je vždy po čase dohoní, takže se znovu prchá, skupinka se zmenšuje a zmenšuje – a najednou je konec. Přičemž jednou za čas někdo zkouší racionálně vysvětlit, co se to vlastně děje, ale pravá příčina zůstává neodhalena. Vlastně – zdá se, že vítězí interpretace, podle níž příroda vrací člověku úder za její ničení. To, co v úvodu vypadá na slibný thriller, se tak mění v ekologickou agitku vhánějící úsměv na tvář – asi jako Shyamalanův křiklavě komponovaný záběr krásného předměstského domu na pozadí dvou obrovských elektrárenských komínů. Scenáristicko-režijní (ne)koncepce je patrná i v tom, že tvůrce prostě neví, jak a kdy skončit – proto hned dvojitý epilog.

Režisér pořád dokáže natočit napínavou scénu a i povinné „lekačky“ mu stále vycházejí, ale tentokrát si sám podrazil nohy tím, že je od začátku do konce popisný až běda (však také dopředu zdůrazňoval, že jde o jeho vůbec první mládeži nepřístupný film). Na jedné straně si vystačí se znepokojivým záběrem zvlněné trávy, na druhé pak ukazuje detail jehlice zabodnuté do krku a krev vytékající z prostřelené hlavy. Režisér, který předtím několikrát dokázal, že mnohem děsivější je to, co pouze tušíme, si při inscenování těchto rádoby hrůzných scén počíná evidentně velmi neobratně. Scéna s tygry trhajícími lidské údy vypadá spíše jako od George Romera, když zrovna nemá den, a záběr muže lehajícího si před šourající se kombajn je pak už vyloženě směšný.

Když odečteme kolekci tu méně, tu více působivých ztvárnění sebevražd, zbývá nudné konverzační drama o rodinné krizi a jejím odvrácení. S lepšími herci by možná banální dialogy vyzněly lépe, ale drsňák Mark Wahlberg na slzičky nikdy moc nebyl a krásná Zooey Deschanelová (ty oči! ty oči!) dokonale zvládá vyjukaný výraz, ale nic více.

Kdo chce, může Stalo se vnímat jako alegorii na současnou Ameriku sužovanou všudypřítomným strachem z terorismu, nebo dokonce odvážně prohlásit, že ve filmu vůbec nejde o virus, ale o Shyamalanovo tradiční téma rodiny v ohrožení (nejen vnějším), tak jako ve Znameních přece nejde vůbec o ufony, ale o ztracenou a znovunalezenou víru. Já budu v souvislosti s názvem filmu dělat, že se nic nestalo a doufat, že v případě příštího projektu opustí Shyamalan pokud ne scenáristickou, pak alespoň producentskou židli. Střízlivé oko bude potřebovat každopádně.

Informace

Originální název: The Hapenning
Režie: M. Night Shyamalan
Hrají: Mark Wahlberg, Zooey Deschanelová, John Leguizamo, Ashlyn Sanchezová
Žánr: Drama/sci-fi
Celkový čas: 91 minut
Země: USA/Indie
Rok: 2008
WWW: http://www.thehappeningmovie.com

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek