Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE FILM - - - - - - - - -

Uvnitř filmového počátku můžeš být jenom dítětem

Uvnitř filmového počátku můžeš být jenom dítětem

Počátek a lev Ondřeje Vavrečky

autor: Ondřej Parus | 26. 10. 2010, 17:06:05 | návštěv: 3027 | reakcí: 0

Seděli jsme tuhle o pauze při natáčení jednoho FAMU filmu, všude byly rozestavěné kulisy, světla, negři, baterie a rekvizity, sem a tam pobíhalo spousta lidí, já jsem byl herec, a nic se nedělo. Prázdný koncert, co jsme viděli před sebou, nás zaskočil. Elsa Aids, s tou dětskou nevinností, která nás občas spojuje, říká, že si vždycky představovala někoho, kdo dělá film, jako nějakýho osamocenýho blázna, který někde běhá sám s kamerou, někde se dívá nebo padá a v těch pohledech a pádech kamera pořád běží. Mysleli jsme, že se můžem klidně pohybovat v blízkosti filmu. A překvapila nás další instituce; tím teď nemyslím FAMU, ale institucionalizovaný filmový vyjádření.

Dětská naivnost opět vznikla, protože jsme už viděli poslední film Ondřeje Vavrečky Počátek a lev. Bez toho, abych myslel na cokoli jako avantgardu nebo experiment, opakuji tři slova téhle dokonalé věty: vzniknout, nový, počátek. Počátek a lev (je třeba číst i jako „alef") je úplný film o hledání počátku v „zemi lva". Po předchozím větším projektu s názvem Těremin: tělo.mě.sto.p.ohyb: VOX, v němž se dráty prodloužených antén těreminu rozprostíraly po scénách podle tras starých souhvězdných map a sbíraly pro film především zvuky, ale i obrazy vyvolané performativními setkáními s obyvateli jednoho města, se autorova posedlost topologií výsostně zužuje k „počátku" jakožto ústřednímu zaklínadlu a zároveň rozšiřuje na nevědomí jednoho celého národa (nebo spíš „země"), na němž fascinují pochopitelně především jeho deformace. (Jelikož se film snímal v roce 2008, promítly se do něj též události „osmičkových" roků: 1918, 1938, 1948, 1968.)

Ztýrán systémem, předurčen zodiakem, demonizován analogií, můj mozek je schopen - ve snaze přiblížit se k Vavrečkovu filmu pomocí nějakých jiných pojmů - vymyslet maximálně něco jako „prostorosběrný dokument" (protože časosběrný dokument už někdo vymyslel). Proto taky nejprve kulhá efektní úvod tohoto článku: jak můžu srovnávat tvorbu hraného filmu a dokumentu. Jenže sám autor už od doby, kdy si jako dítě pohrával s pojmem „fylm" (opakoval ho a radoval se z jeho neobvyklého zvuku) naznačil, že s takovýmto dělením bude jeho tvorba na jiné rovině protnutí...

Jakožto dítě-divák vezmu jednoduchý příklad, který fascinuje moje oči: světlo. Zatímco institucionalizovaný film řeší, jak nasvítit hercovu tvář, aby nedošlo k „nemístnému" vychýlení od pravidel dopadání slunce na lidskou kůži, film Ondřeje Vavrečky nechává světlo penetrovat filmový materiál, konkrétní obraz i text obrazu a text textu, který se podílí na textu filmu. Výhodou je, že světlo je filmová řeč sama, takže autor může v klidu dělat to, co dělá: točit film. Vůbec nejde o konotace vznikání v úzkém slova smyslu, Vavrečka je synonymem energetického perpetua mobile (tenhle termín si laskavě půjčuji od Jana Bělíčka, který ho použil v A2 č. 16/2010), které pohybuje s kamerou a dělá obrazy, zároveň v druhém plánu se už tyto obrazy stříhají a lepí do krystalu, takže jejich druhé strany zrcadlí vnitřky jiných obrazů; ale pointa toho není dojít k deleuzovskému mnohotvaru, který má fascinovat, šokovat nebo zraňovat svou komplikovaností, ale zvrstvit průsvitnou blánu, která tak nabídne možnost dostat se dovnitř filmu. Zatímco někdo v určité scéně mluví a je důležité, co říká, na bláně (plátně) už je dlouho vidět obraz jiné scény a pomalu se ohlašují zvuky něčeho, co se teprve rodí. Nikdy nejsme vně (hraný film, dokument).

Vlivné přednášky filosofa Miroslava Petříčka (teď už i knižně) přinesly nám dětem minimálně pojem „myšlení obrazem", ve kterém především nejde ani o jedno ze dvou slov, ale o to, co je mezi nimi. K tomu už se dá snad dodat jen to, že Petříčkovy přednášky nemohou nyní nadále pokračovat bez toho, aby „viděly" (nejlépe na obou stranách) film Ondřeje Vavrečky - kdyby jen pro potěchu. Co se týče zraňování, Počátek a lev se může zachovat macešsky jen ke svým aktérům, protože pro něj bylo důležité vše, co řekli, jak se chovali, jak vypadali. Potýkání se s neustálým měřítkem „Vachkovy metody" (tím spíš, že Vavrečka-střihač se podílel na jeho opusu Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance) má své rychlé závěry: vše je jinak. Když v Počátku a lvu mluví Grygar, Sádlo, Klaus, jinej starosta, Formánek z tvrze Gigabyte, Skovajsa a další, je to sice mapování klíčových motivů skrz ústřední mozky zdejší scény - a když se „nález" zadaří, i skrz spojení jejich protažených vláken -, ve chvíli kdy ale samo ústřední téma pulsuje z druhého do prvního plánu a samo mluví, nechává tato těla a hlavy jakožto ztělesnění svědomí národa někde hluboko v nerostné vrstvě ostatního materiálu.

Film může být přirozený, protože, jak říká Caillois, taky naše myšlení a veškeré umění je příroda, svým způsobem - obrazy z nás vyrůstají, stejně jako květy z kytky, nebo sublimují, jako když se orosí kámen. Počátek a lev je prostorem vnímání, o kterém se institucionalizovanému filmu ani nesní, a zároveň neuvěřitelným příběhem, který trvá dvě hodiny, strukturuje ho 22 písmen hebrejské abecedy a počátek pro nás vždycky nachází tam, kde bychom ho nehledali.

„Učitel, který byl na počátku, dal jednu z nejkrásnějších věcí. A je to propojení nebytí a bytí v tvůrčí čtyřce. Je to zákonitost, která poprvé dokončuje kritické myšlení v oblasti tvaru, v oblasti prostoru, v oblasti času. První vyslovil propojení této myšlenky až k samotnému tvůrci. Chcete-li, velkému třesku. To je zákon života. Tak pojďme zkusit tu chviličku toho rozšíření..."

Počátek a lev
8mm, 16mm
124 min.

Projekce: 1. 11. 2010, Kino Světozor - Dokumentární pondělky, 20:30 hod.

Informace

Velký obrázek: plakát k filmu
Žánr: dokument
Celkový čas: 124
Země: CZ
Rok: 2009
WWW: http://www.csfd.cz/film/280859-pocatek-a-lev/

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek