Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Mono

Mono

Hymn To The Immortal Wind

autor: Loomer | 3. 04. 2009, 07:35:07 | návštěv: 7040 | reakcí: 2

„Monokrystal vznikne, vytvoří-li se v tavenině pouze jeden zárodek, ke kterému se postupně připojují další částice látky.“

Zvěsti o delší přestávce naštěstí nebyly pravdivé, Mono jako jistota, predestinace v nich vždy byla cítit, immortal, přece. K nové desce nejde přistupovat bez očekávání. I přehnaných. Bez katarze se nevracejí. Albem Phoenix Tree je prý Hirošima pro kapelu „uzavřenou kapitolou.“ Tématem teď hledí víc doneurčita, v bukletu je návod k použití, užívejte dle uvážení. Délka se nemění, síla taky ne, produced by Steve Albini.

Všechno na svém místě, fasten your seat belts, klidný start, struny a bustr spolu ještě určitě zúčtují. Intimní/monumentální. Očekávané. Xylofon už byl, šplh kytar taky, kdo by nechtěl. Melodie se jen nenabalují, ale rodí, plynou, přes občasný planý poplach to není jen čekání na náraz, u Mono stejně dobrý jako nájezd. Nemyslíšzaplatíš, první výchovná, ovšem něžně, ta melodie. Cukr a bič. Nástup výstup. Předěly nejsou předěly, oddech pod vrcholem, a ten přijde. Total orchestral, produced by Steve Albini? U Mono se rozhodně nikdy nedalo mluvit o „střídmosti v aranžích,“ tohle
je skoro „stadionový efekt“. Rouhání. Krešendo jako, pilíře nebo spíš facky bicích to usměrní, už jenom nastavit tvář, chytit slinu. Škoda každé rány, která padne vedle. Střelba do vlastních řad, zapalte koně, křičel jsem... Odvolávám, co jsem odvolal a na mysl a postupně se ze STĚNY derou další slova typu Drtivá většina, Geometrickou řadou, Vymést dno. Absolut prostě. Zřejmě tradice a nejde to jinak. Kromě zvláštně naléhavých a přitom „tanečních“ bicích na konci. Vazba je už asi šablona. Vyčerpání je fakt.

Dokroku rytmus v Burial at Sea zamezuje příliš dlouhému louhování riffu. Ten doporučený příběh pomůže a patří, nějaké „Co abych tě drahá oběsil“ asociace v kontextu Mono nemají cenu. Marš až ke špatnému konci, náladou.

Určující název, Silent flight, sleeping dawn. druhá nejkratší „skladba“ (track je neuctivé, píseň mimo) na desce, za Follow the map. Nejvíc melodramatic, když nepřijde neutralizující kytara, je to vždycky podezřelé. Klavír a steel, conaplat, co dál. „Teprve druhá slza dělá z kýče kýč.“

The Battle to heaven, úkrok, kicksnarebuben až teď nějak naplno. Produced by Steve Albini. Dřevní zvuk, dodřevanetíti, jakostní poslech. V těle pořád úvodní Ashes in the snow. Po vzestupu brzo zase samospádem. Celkově víc vtěsnávání, plné hrsti, chybí tady jednoznačné Monotematické věci jako Flames beyond the cold mountain

Everlasting light. That never goes out, klidně. Klavír opět v čele, pak čelní střet. Závěr nemohl být jiný. Začátek nemohl být lepší. Titulky, opona.

Jedině 0/0 nebo 1/1. Mono.

„Monokrystal je makroskopický krystal se zanedbatelnými poruchami krystalové struktury.“

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: post-rock
Nosič: CD / 2LP
Celkový čas: 67:01
Rok: 2009
Vydavatel: Conspiracy Records
WWW: http://www.mono-jpn.com
Seznam skladeb:

Ashes In The Snow
Burial At Sea
Silent Flight, Sleeping Dawn
Pure As Snow
Follow The Map
The Battle Of Heaven
Everlasting Light

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
Fatgrrl
7. 04. 2009, 12:37:41
minulej ctvrtek v cd nonstop na radiu 1 bylo You are there, ani jeden zajimavej hudebni moment, jen neskutecne protahovany gradovany plochy kytarovyho brnkani plus klavir taky banal, "stadionovej aefekt" to by mohla bejt zachrana, ale maximalne na koncerte - no nic pro me, to dam spis Low, kdyz se chci uslzet uz aby tady zase byly

bro
3. 04. 2009, 08:36:21
sikula, tyvole

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek