Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

RUiNU

RUiNU

The Sucking-Stone Sequence

autor: cecil cobalt | 5. 04. 2009, 21:03:28 | návštěv: 3336 | reakcí: 2

RUiNU představují krátký záblesk nasvícené tmy, jako když si vzpomeneš na modrý samet úchylné vášně, jen trvá o dost déle. Vedlejší projekt Jana Klamma a Ondřeje Paruse z podobně neurvalých Kaspar von Urbach provokuje zhoubný kmitočet z těch hemisfér, o kterých vám ještě nikdo neřekl.

Čtyřicetiminutová improvizace z pražské Parukářky představuje parket pro obskurní kabaret krabiček, elektronických budíků a lán elektromagnetických polí, vysloužilé průmyslové odpady i věci každodenní potřeby, které dýchají v nelidském rytmu emocí a působí tu klaustrofobicky, tam chaoticky, není možné uchopit tmu za rohy. Analýza je jako rukavice proti motorové pile, tvé dětství je v žiletkové místnosti, bastarde.

K odlehčenému večírku se do neuvěřitelného masomlýna přidává Patrik Pelikán (příjmení jsou nomen omen) se saxofonem a klarinetem, působící v projektu Psychedelický flákač na odstřel.

Nejdříve si začneš vážit ticha a po pár dnech budeš chtít kůru zopakovat. Třeba ne celou a třeba si vypneš kvadrofonní zvuk lebky, ale stejně si šlehneš... Jsi Aleksandr Troski a jednotlivé fáze závislosti zkoumáš ve svém objektivním těle.

Zlověstné mravenčení.
Fáčový noise.
Antropomorofická geneze kuchaného klarinetu.

Jednotlivé etapy mají u každého jinou délku, ale odpor se rovná tužbě a stopové prvky smrti jsou zastávkou, nejezdíš načerno. Postaven před otázku, co je vlastně ještě živé a jestli šutrák pokládat za drobek někdejšího prasvěta, civíš do prostoru. Není tam prázdno, ale taky ne lezecká stěna. S čím přicházíš? Máš ruce?

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: lo-fi - noise
Nosič: CD
Celkový čas: 37:41
Rok: 2008
Vydavatel: KLaNGundKRaCH
WWW: http://www.ruinu.klangundkrach.net

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
Franta M.
2. 05. 2009, 11:23:16
drobná poznámka, dotčená a hnidopišská, Psychedelický flákač na odstřel jestli něco není, pak rozhodně ne nějaký projekt, úchylné slovo 'projekt' patří do slovníku inženýrů, rozhodně ne pak do jazyka těch, kdož mají v úmyslu v hudbě odrážet a ztělesňovat cosi živého.

Odpověď uzivateli Franta M.:
6. 05. 2009, 14:09:28
k!amm
hlavní rozdíl mezi Psychedelickým flákačem na odstřel a RUiNU je ten, že PFNO hrajou pro lidi a RUiNU pro hady. označení 'projekt' je možná módní, ale rozhodně ne úchylný. není za ním cítit tolik potu ze zkušebny, mocenský boje, ani osobní nevraživost v rámci uzavřený jednotky, spíš volnost a proměnlivost, více možností pro fungování. Přestože PFNO jsou klasická (a dobrá!) kapela, nálepku projekt bych na tvým místě bral spíš jako kompliment než urážku.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek