Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Ema Camelia

Ema Camelia

Krakatoa

autor: maxim horovic | 23. 09. 2009, 06:33:31 | návštěv: 5128 | reakcí: 0

Je to jasný, Jekotovi se derou z tlamy další hlasivky, jestli mu roste i druhej ocas, je to démon. Šestihlavá opice se probudila, jestli na první desce záměrně splýval s proudem nástrojů, teď je říčným, nenasytným průvodcem mnoha podob, sopečnej výron se jmenuje lahar, na úpatí se buduje malé, pevné město. „Nečekej světlo na konci, na konci..."? Zuřivého světla je tu více než na eponymu, i když půlnoční šanghaj bliká v jiném vesmíru.

Třetí vál Dítě Krakatoy upomene na dřevní emo-hc, jenže Ema Camelia si pohrává se ztišelými romantickými klávesami, protiváha postupnému běsu, špatně zakrývaná něha je záměr, stejně jako plíživá tragičnost. A vedle toho tu jsou prudké hardcorové nápeky, v případě úvodní Na cestě dokonce jakási crustově kazatelská pasáž, vzápětí klidněná rovnou dálkou. Schází stereotypní střídání agrese a spočinutí, Ema se ráda post-rockově rozlévá, ale jen do času, nástupy jdou jiným směrem, než očekáváte, nejdivočejší zůstává vokál.

Emocore konečně dovedené dále než? Hradecká scéna zná lék na hudební lepru, ale Ema byla vždycky jiná a v kontextu slezský scény zcela výjimečná, hard rock ani stoner smell není pro tyhle uměřené pansexuální platoniky příznačný. Mlčí, ale ty pohledy se dívají k temný liturgii rozervaný duše.

Stejně jako muzika jsou i texty rozmáchlejší, jisté a výpravné. Existenciální verše už nejsou tak jinotajné a symboly nabývají reálných obrysů, obviňující tón a mytologické prvky demaskují dnešek, který ještě pořád není zatraceníhodný, „když hloubíme jámu, vyroste vedle ní hromada hlíny."

První deska je mi možná bližší, nespoutaná a chaotičtější, Krakatoa je ze všech stran dobře poskládaná, abych zůstal u češtiny - propíčená. Na jednu stranu mi to zavání japonským sosem envy, u některých válů jsem se viděl, jak stojím na nějakým mrtvým molu a mávám do tmy, kterou neumím číst. Na druhou stranu  až se to všechno složí, je to přirozené a jednoduché jako písmeno abecedy, jako hrábnutí klackem do země.

Krakatoa skvěle prodává vnitřní charakter kapely: křehkost a poklidně zuřivou tragédii, trojí zadívání a jeden krok, stylový patos s civilním ksichtem. Punk a romantismus. A Jáma je jedna z nejsilnějších skladeb, kterou jsem letos slyšel. Punk  macabre.

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: emocore
Nosič: CD
Celkový čas: 36:10
Rok: 2009
Vydavatel: Untrust Records
WWW: http://emacamelia.czechcore.cz/
Seznam skladeb:
  1. na cestě
  2. veřejný přítel
  3. dítě krakatoy
  4. ovoce vlastní zahrady
  5. jáma

 

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek