- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

SaDE

s/t

autor: maxim chesus ent jamal | 25. 10. 2009, 17:01:22 | návštěv: 4881 | reakcí: 0

Začátky stran jsou jako transcendentální jízda vlastním tělem, samozřejmě do těch platnejch záhybů, kde se plýtvá životem, po serpentinách třísel. Tělo je elektrizovaný, protože to zní jako začátek zvukový aparatury a orangutaní metal ještě před domestikací houževnatý srsti. Headbang, smell, headbang a stěna smrtivole, jinak nevim. Blood red.
V mýtických dvojkách musí být jeden velký a druhý malý, jeden holej a druhej chlupatej, prostě ta základní dichotomie, která říká: pudeme dlouhej kus cesty a stane se cokoliv, co je nutný k prohlédnutí, jen nikdy není jasné, čí to bude. Zakopal a Rozbořil jsou samozřejmě nomen omen, kolem se tyčí stromy a čeká vřes, co rozboříš, to zakopu, se zlou silou nevyjednáváme.

Ze strany zaznělo: jeden má slabý zpěv, udolám ho slovem, neumí zpívat nebo je slabej, schovává se za kouzelný krabičky předposlední záchrany, vidím mu do žaludku, čekám že je po něm. Filtrovaný vokál nemusí znamenat falešnou hru na schovku, jestliže Zakopal mete cestu na tour japonské zrůdě Boris, dá se vyčíst společná barva pohledu na svah.

Sedm válů o kytaře a bicích, kde basa nechybí, protože struny sou hnaný brumlajícím podložím zkresleného pralesa, za nima je stěna maršalů a ten zdánlivě bezradnej bedňák, kterej k nám stojí zády, se spíš potutelně usmívá, protože ví. Že o mix a mastering se postarají Fangsanalsatan a Souichiro Nakamura a že v japanu znají tenhle druh zaběhlý krajiny.

Střídmé elektronické dozvuky a aranže, hostující Wata (Boris) v songu Flower power a barvitá celistvost alba, kde slovo minimalismus bych nebral za určující.

Závěrečná epika White war je osvobozeným, meditativním vykročením na poslední cestu, deadman walking, je v tom hodně hrubozrnného post-metalu a ambientní náladovosti, tichá, smířlivá balada bez agresivních výbuchů a odhadnutelné struktury, jen dlouhá cesta kupředu a vertikála deště...

Informace

Vaše Reakce