Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Degtukas

Degtukas

st

autor: Michal Milko | 25. 06. 2010, 06:39:42 | návštěv: 6477 | reakcí: 0

Jestliže jsem se rozhodl napsat recenzi, muselo mě něco sakra zaujmout. A taky že jo, desku, kterou jsem si koupil včera, poslouchám už asi popátý nebo pošestý.

Jde o debut pražské kapely Degtukas, kterou sleduji už delší dobu. Poprvé jsem měl tu možnost vidět je na VOMB festu ve Zvířeticích a okamžitě si mě získali. Skupina se skládá ze tří slečen a dvou mužů, přičemž taneční kulisu jim na živých vystoupeních dělá Dominika Čermáková.

Z Degtukas je cítit neuvěřitelná invence, nejen v originálních postupech a v aranžmá písní, ale i v doplňujících industriálních „nástrojích". Jsou stylově nezařaditelní, poněvadž všechny škatule jsou pro ně jaksi omezené. Přikloním se tedy k alibistickému označení alternativa. „Bohužel" mě ani nenapadá žádná jiná skupina, ke které bych je mohl přirovnat. Důležitý rozměr Degtukas dodává charismatický zpěvák Filip Jakš se svým přesvědčivým přednesem a hlasem, o textech a hře na lešenářské trubky a podobné instrumenty nemluvě. Kapela se zúčastnila i přehlídky Malá alternativa v roce 2009, kde ale neuspěla, možná že na něco takového ještě posluchači hold nejsou připravení. A možná že je to dobře.

Vydavateli Josefu Jindrákovi z Polí5 se tento krok, který provázely neustálé průtahy s vydáním, povedl a o náklad 333 kusů Cd-r se vůbec nebojím. Jak už je u edice Polí5 zvykem, obal desky je z kartonové krabičky a uvnitř je krom CD-r i booklet (texty, překlady do angličtiny a informace o kapele) a leták Polí5 s 10% slevou.

Na desku, která má celkový čas 35 minut a 30 sekund se vešlo 7 písní, což je k průměrný délce jedný písně okolo 5 minut tak akorát. Zvuk je i přes počet použitých stop a nástrojů čistý a skupina nemá potřebu schovávat se za hlukem nebo přehnanou hlasitostí v jednotlivých pasážích, aby dosáhla nějakého drajvu, který má i tak. Uznání si tedy rozhodně zaslouží i studio Palmtop a Dominik Pecka, který debut nahrával.

Vše začíná písní Viděli jsme, s hudbou a textem od Žanety Pistoriusové, baskytaristky kapely. Jde o vůbec nejkratší skladbu z alba, která má ani ne minutu a půl.  Aranžmá a poetický text dávají jasně najevo, co nás další půlhodinu čeká. „Viděli jsme padat hvězdu a nic jsme si nepřáli."

Další skladbu, Povaha živého vědomí, dle informací na obalu složila (přišla s prvotním nápadem) bubenice Natálie Hošková, která svým zpěvem doplňuje i ostatní písně. Kromě textů Filipa a kytaristy Tomáše Turnovce jsou zde použity i úryvky od francouzského básníka Rogera Gilberte-Lecomta a Filipa Němečka. Tenhle kus začíná xylofonem, na který se postupně nabalují basa s kytarou a klávesy Lucie Byronové, a posluchači ho mohli znát z profilu kapely ještě před vydáním desky - dle mě jde o jednu z jejich nejzásadnějších písní. „Netuším nic, ani to, že netuším." Filip opět dokazuje to, o čem jsem měl možnost se přesvědčit již dříve, že práce s hlasem je jeho doménou. I tady se objevují plechy, hrnce nebo i kráječ na vajíčka. Část textu Tomáše Turnovce, o klucích nesoucích čolka z laguny do hluku města, je zvláštně imaginativní a vyvolává v mysli představy a obrazy o stejném údělu, který prožívá i dívka ve vlaku do školy. „Dech se krátí za sklem mizí jeho svět."

Veraikon, s hudebním nápadem a textem Filipa Jakše, je ve svých různých částech až meditativní skladbou. V& nbsp;bookletu je jako další autor textu uveden Pavel Spilka, od něhož je pár veršů, které prý prohodil, když si četl text písně. Ani zde nechybějí trubky, pružina, zvon a dokonce ani cedule „kouření zakázáno". Skladba začíná neustálým opakováním dvou vět o zahlédnutí tváře (leitmotiv), svlékání hada z kůže („Had se svléká z kůže, protože si myslí, že se vysvleče do lidské kůže.") a veraikonu (což je údajný otisk Kristovy tváře) a touze po našití cizího veraikonu na svou tvář. Převážně ve druhé části a na konci skladby Filip s Natálií výborně pracují se svými hlasy a Filip představuje svou další schopnost, kterou je až nelidský skřípot: „...Had!"

Dalším hitem, i když je tento termín u Degtukas dost nemístný, jsou Stíny, s hudebním vnuknutím Tomáše Turnovce a opět Filipovým textem. Krkolomné kytarové riffy provází celou skladbu. Text pojednává o stínech, jejich vztahu ke světlu, prostoru a předmětům, které je vrhají. „Rozehrál jsem se svým stínem partii, (ale jen pro dnešní noc), budu se hýbat já podle něj." A opět aranžmá, do kterého se vešlo několik pasáží a přechodů. Kapela si umí se skladbami pohrát a o to větší je potom radost z jejich poslechu, z barvitého a osobitého umění. „Nápadně zúžený prostor."

Projevy lásky, píseň, která se mi zapsala do paměti už po prvním zhlédnutí jejich vystoupení. „Jsou přeci mnohé projevy lásky." A následuje další z Filipových řevů. U této skladby je na obalu jako u jediné v kolonce hudba uvedeno Degtukas. Kompletní práce celé kapely, též se zde ukazuje nonkomforní a hravé pojetí hry bubenice Natálie. „Jen shovívaví lidé jsou schopni naslouchat takovým projevům." Na koncertech skvěle působí text před posledním z těchto řevů: „Existuje jen jediná cesta, jak vám projevit vděk!"

Předposlední věc, Taktika přežití, je až humorné zpracování návodu, jak správně jezdit v městských hromadných prostředcích tak, abyste přežili. „Najdi si oběť mezi těmi, co sedí a cpi se na ní břichem, dokud tě nepustí sednout." Poprvé na desce mám možnost slyšet rock´n´rollový kytarový riff, který ale nijak nevybočuje z koncepce a soundu kapely. Nechybí ani rovná pasáž, při níž jede kopák a baskytara v rytmu rovného big beatu, k níž se pak přidávají i klávesy a opět zvláštní styl hry na kytaru. Vše obepíná hra na lešenářské trubky, zvony, rendlíčky. Výsledek se může zdát občas mimo, nevím, zda jde o záměr, ale rozhodně to pro mě není nic tak závratného, ba naopak, navozuje to jistý dojem rozporu a zmatení. To se však každému líbit nemusí.

Ale abych jen nepěl chválu, poslední věc, Mistr Sun o básnickém umění s hudebním nápadem Natálie a texty Jiřího Koláře, mi přijde z alba skutečně nejslabší. Najdou se v ní sice zajímavé momenty, které stojí za pozornost, ale tam jde hlavně o zpěv, zvukové vyhrávky a myšlenky Jiřího Koláře, než o hudbu samotnou. Ale to je výjimka.

Z desky mám dojem více než kladný a mohu ji jen doporučit! Hudba a umění kapely Degtukas se i přes nenásilnou formu může mnoha neortodoxním posluchačům vrýt pod kůži, tak jako mně.

Členy kapely je možné vidět i v dalších uskupeních. U Filipa Jakše jde o sólový projekt Asstma, pak Němý mluvčí či Pustina. U Natálie Hoškové také Němý mluvčí, Duo FN nebo Natal Podpal. Žaneta Pistoriusová působí ještě v kapele Kabir Bedi Band. U ostatních členů - Lucie Byronová a Tomáš Turnovec (dříve v kapele Nezapomeň kočku, která se opět vrací na scénu) bohužel nevím. Členku Dominiku Čermákovou, která doplňuje vystoupení Degtukas o své „taneční" figury, můžeme na desce spatřit pouze na zadní straně obalu, jinak vystupuje s divadlem Rananin (s hudbou Filipa Jakše), kde se vyjadřuje hlavně scénickým tancem.

„Tento nosič je vydán ve formátu CD-r se zárukou 5ti let." - Takže koukej kupovat, než bude pozdě!

Související články

Nový obchod v Praze - REKOMANDO SHOP (aliance Day After a Polí pět!!!) - tisková zpráva

Informace

Žánr: alternativa
Nosič: CD
Celkový čas: 35:30
Rok: 2010
Vydavatel: Polí5
WWW: http://bandzone.cz/degtukas
Seznam skladeb:
  1. Viděli jsme
  2. Povaha živého vědomí
  3. Veraikon
  4. Stíny
  5. Projevy lásky
  6. Taktika přežití
  7. Mistr Sun o básnickém umění

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek