Osamělá postava v černobílé krajině vrůstá do stromu, jen káně a kmeny s milionem malých větviček, romantismus je tvůrčí deprese i vášeň na mlýnském kole zoufalství, kde není tragédie, tam nejsou výsledky, smrt není žádná daň, protože státní zřízení nemá nic společného s emocí, rozum vládne dusnou mocí a kdo hledá svobodu, začíná od soukromých pastí. Jako každý vězeň.
Skoro bych se vsadil, že u nás v tuhle chvíli není emocorová kapela, která by měla tolik domluvených koncertů jako chebský objev esazlesa, jakkoliv si myslím, že to mají všude hrozně daleko... Jen do Německa ne. Ale jestli tam jsou zvědaví na retroaktivní screamo? Nepiju bavorák a nebyl jsem na Fluffu, předsudek říká, že v Germánii je nejsilnější metalcorová, chlapácká klika. A esazlesa? To jsou rvaví melancholici, když smutek, musí to bolet nejmíň dva. Jinak nehraju.
Zkusíme fanty a obligátní kořeny a srovnání? „Byli jsme děti, když do sítí nás chytali, pak dlouho jsme čekali, ale životy nám ukradli, už navždy budem utíkat." Jedinec versus společnost, škola mě začala bavit, když jsem chodil do sedmé třídy, sexuální revoluce prochází žaludkem puberty. Nevím, kam se hnou Ravelin, kteří začínají znovu hrát, ale esazlesa stejně obcházejí pole starého emo-screama, ponurá převládá nad epikou, nejsou dlouzí a filmoví vypravěči, ani patetičtí atmosférici, spíš? Ne, jsem vzhůru, některé pasáže jsou zasněné, pokud rádi tklivé a nervózní zároveň.
Nic nového pod sluncem, měsíc na svém místě a úplněk na dosah, duše je full a tíha bezbřehá, přesto nehledám slovo apokalypsa, Ema Camelia už obrábí masivní post-metal, esazlesa na to jdou odzadu, retro je zpátečka, záleží, kterým směrem. I přes bahnité sludgové náběhy je tu stará známá zádumčivost a vokální agrese, stavění songů na kontrastních momentech a postupné gradaci. S množstvím plánovaných koncertů se můžou brzo vyhrát k netušeným polohám, kapely jejich ranku u nás vystupují třikrát méně. Vyhlídky a konce? „Vždy jde jen o pocit svobody..." („Jenom si kurva vzpomenout.")
Ema Camelia - CD
Ema Camelia - Krakatoa
Lvmen - Heron
Lvmen - Heron
Ravelin7 - Světasál
Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.
G. M. Tamás