Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Goro

Goro

Self-Pity As A Lifestyle?

autor: maxim čeládko | 20. 04. 2011, 20:33:24 | návštěv: 3868 | reakcí: 0

Takhle se píšou foršpany, když se chceš chovat jako děvka, musíš umět tyč, čtení na chvalitebnou a mistrnou konverzaci, musí ti rozumět třinecký ocelář i miss švindl. Najednou. Píča je napnutá pavučina. Všimli jste si? Jak si metu cestičku, abych měl odvahu psát o Goro? A jak si z nich dělám kamarády? Se souvislostma se to má jako s E55. Někde začíná a někde končí. Hej! Mám tady oslí můstek, vykuchal jsem osly tři, ze střev mám zábradlí a divoké kočky sténaj. Až budu velký, budu poslouchat black metal a alternativní country.

„Oblíbený je předhazovat mi zločiny církve ze středověku (ta moje církev existuje jen 86 let), předhazovat mi papeže (moje církev vznikla z národní opozice vůči Římu) a různý dogmata (moje církev žádný nevyhlašuje." (Limokid)

Goro byli před pár lety oblíbenou kapelou diskuzních fór na Czechcore, ale víte, jak je to s těmi fóry, jeden hlas ze sta zvládne sledovat myšlenku a dokáže ji i odvyprávět. Zpěvák Goro je zajímavá persona, o kom byste mohli říct, že má hlas (bože, chraň) jako Brian Molko a přitom je kazatel? Ještě zajímavější je to, že Goro pracují s punkovými a hardcorovými hudebními postupy, krásně tu zvoní někdejší emo nápeky a la At the Drive-In a takovou hudbu u nás nikdy nezkoušelo moc kapel, napadají mě snad My Funeral (Kusumam?). A i když Goro hrávají a jsou spřátelení s indie garážovými Dead Popes Company, větší (duchovní) spřízněnost bych hledal u Jumperovy (ex-John Ball) nové kapely Gagarin.

Když se dostanete za tyhle předsudky, čekají další. Goro jako kapela, co hraje „it's only rock'n'roll", nenáročnou směsku pohodových rockových skladeb. Nebo že jejich projev je natolik UPŘÍMNÝ, že jim prostě není možné nevěřit jedinou slinu na mikrofonu. Jistě, vydávat upřímnost za součást žánru můžeme, ale v případě hudební teorie je to kravina a v případě jejich lidských kvalit je to klišé, které nemá s deskou nic společného a nejsem ochotný ani uznat, že jde o metaforu (čehokoliv). Proč se tak rozepisuju, to jsem se zahřál. Fascinuje mě, jak jsou sajty ochotné přehlížet nejzajímavější kapely u nás a tvářit se, že neexistujou. Jasně, v případě NiceLand se můžeme bavit o tom, kdo si co léčí a mluvit tady o Dead Popes Company je jaksi nepřístojné. Spíš mě napadají My Dead Cat nebo The Mood, jejichž věhlas je ale zcela v intencích toho, co a jak dělají. Dobře, možná až moc.

Už dlouho jsem neslyšel nic tak post-punkového, tak chytlavého, smutného a inspirativního. A přitom je to dynamická radlice, ruské kolo pro zvadlou krev. Když jsem objevil The Rapture, měl jsem podobnou radost, ale ta se vyčerpala, trvanlivé mlíko je sice šméčko chemie, ale jako metafora podrží. Goro coby post-punková kapela pracují s energií podmalovanou zármutkem, není explicitní, ale vyvěrá. Jako Musovy cákance na sedmipalcovém obalu cédéčka, tenhle utlý bordel střídmých barev miluju, souzní s vertikálou muziky. Sám se divím, že jsem zatím nemluvil o textech. Ale to je na další článek. Máte rádi civilní?

This night is hot and you still keep the distance
I need to rest in this room, won´t you let me in?
All in all - we´re just two parts of the system
the clockwork works alright
so let it all begin

Nádherný song, ten co mě trhá na kusy (otázka víry nemá žádný otazník, obdivuju ty, co věří, já bych to neuměl), Revelation, tam je řev, smutek, otevřená zlomenina bolesti i její opak, zahojená ztráta, věčná naděje, tyhle věci dělají z muziky něco víc, je to osobní a odemčené. Jedině takhle to má opravdový smysl.

We lost our mind, we lost our sight we
no longer no
won´t you hold off, give us a chance
before we go

Nasrat na vaši DNA, věří jen slaboch, ten trapný žebrák bolesti... Jenom jsem vás zkoušel. Self-Pity As A Lifestyle? Špatně překonávaná sebelítost je přesná diagnóza většiny diskuzních energií a já jsem domácí psycholog sebevražedných koček, doktorka Sigmund Freund. Když je někdo blbka, má jen dvě možnosti. Ani jednu nedoporučuju. Gorocore? Vejdi do mě.

Související články

John Ball - Society vs. Community
Kusumam - Tartas
The Mood - Make Us Wonder
The Mood & My Dead Cat - split 7''

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: post-punk/indie
Nosič: CD
Celkový čas: 30:57
Rok: 2010
Vydavatel: KYEO
WWW: http://www.myspace.com/gorocore
Seznam skladeb:
  1. 24/7
  2. Grains Of Sand
  3. Dynamite
  4. Raging Oceans Of Your Mind
  5. Fire, Relevation
  6. House Of Glass
  7. Lovers
  8. Soft AS Snow
  9. Sunken Treasure Island

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek