Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Kittchen

Kittchen

Menu

autor: maxim handerka | 22. 03. 2012, 09:24:09 | návštěv: 3033 | reakcí: 0

Dokážu si představit tohle: že Kittchen (aka ten z Obří broskve) supportuje fotříkům z Tata bojs, podobně i vypadá: Mardoša na vozíčku, Cajs s vařečkama a Hradil s rukama zavřenýma v kredenci. Jak hodně je to laciné ve smyslu nepřesné? O nic méně než to, že Obří broskev je „druhá Fixa". Navzdory všem trapnostem i tohle monitorové zrnění vymezuje obsah bitevního pole, má výpovědní (anti)hodnotu.

Ale jestli Obří broskev představuje ten typ indie popu nebo indie rocku, který na mě klade příliš čistou rukou čisté emoce a citlivě rafinované texty (před sbližováním se nechodím sprchovat), písničkář (budeme mu tak říkat?) má ruce od okurkového laku a hrabe se v lednici zezadu, bílá elektronika se bouří proti přežitým nástrojům dřevěného příborníku. Navíc má černou (sick!) kuchařskou čepici a divnou masku, asi jako frontman Slipknot, který si z koželužského fakovacího salonu odskočil na ranní vejce. Natvrdo. Vizuální rozměr Kittchen je vůbec široký, od temných malovaných ilustrací, které mají pohádkově mytologický rozměr říznutý sentimentální krajinou (Doksy překryté dekou Ústí nad Srabem), přes průvodní hemenexový vizuál (t-shirt) až po lajfstajlové lesklé obrázky bílého alter ega.

Podobně jsou na tom i písničky, skutečné písničky. Jeden by řekl „freak folk" a jestli druhý mlčí, mám nůž, kladivo a gázu chtíče, chci říct, že na tom až tak nesejde. Fanoušek Václava Homolky, eh-Havelky, si bude připadat jako blázen a nesrovná se s lo-fi náloží, příznivec noAR+IS+ zase zklamaně vydechne: ještě! A konečně ti, kteří se vlezou do „punkových" tendencí Nikoly Brasko, utečou po prvním tracku, s jasnou, úzkostnou vzpomínkou na popleteně navštívený koncert nestvůr z KLaNGundKRaCH.

Tata bojs na blbém tripu jsou jen lascivní propagační slogan, industrial lo-fi zní přesněji, jen kdyby si pod tím uměl každý něco představit. Záměrně překryté písničky, melodické, enigmatické i enervující, dýchají o to přitažlivěji, čím víc jsou zastírány. Ruchy, šumy, samply a tlukot digitálního mozku jsou oživovány „přírodními" zvuky, které opravdu zní jako elektrická konvice, pokažený mražák, lžičky a poklice, kuchaný vysavač. Jenže kdo vysává v kuchyni? Ten, kdo se ještě pořád dívá na Potkali se u Kolína. Romantické texty o prošlých láskách, o smutku na hraně ironie a nějak rychle pomíjivé skutečnosti nejsou ani trochu podbízivé, nedávají k míchaným vajíčkům kečup. Nejvíce záleží na poměru chutí, ticho vs melodie vs hluk, pročež mám nejraději gallovskou instrumentálku Zebra (animální názvy jsou obsese i výfuk). Ale Kittchen není ani tak divný, jako schovaný. Jestli se příště pohne do obýváku nebo ložnice, je otázka. I odpověď. Dáváš do bábovky rum?


Aktuální tour:
22/3 - Olomouc - U Mloka
23/3 - Kopřivnice - Mandala
24/3 - Coffeemusicbar - Nový Jičín

Související články

noAR+IS+ - Perplex B
RUiNU - The Sucking-Stone Sequence

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: song-cooking-writer
Nosič: mp3/LP
Celkový čas: 49:47
Rok: 2011
Vydavatel: DIY/Červený kůň
WWW: http://www.kittchen.cz
Seznam skladeb:
  1. Čaj
  2. Mlhu
  3. Nůž
  4. Kafe
  5. Sůl
  6. Maso
  7. Půlka chlapa
  8. Uzený
  9. Chrupka
  10. Lednic je nejvíc
  11. Medvědí steak
  12. Zebra
  13. Netopýr

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek