Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

A Whisper in the Noise

A Whisper in the Noise

To Forget

autor: maximsky | 24. 04. 2012, 07:25:17 | návštěv: 2601 | reakcí: 0

Mainstream record fifty-seven. Appearance: 180 g black pure virgin vinyl. Packaging: handmade EOM-LP portfolio, 5c print incl. partial high gloss foil printing, 1st pressing limited to 500 copies. Patnáct ojro za tuhle krásu je asi jako dvě kopějky za erotiku se smrtelně nemocnou prostitutkou, která je čistá jako padlý sníh, jako Ráchel ve Fontáně, smrt na dně. Black metal, folk a shoegaze? Hříčka přírody.

A filmové konotace nejsou od věci, zvláště když každý bude přísahat na Lynchovy éterické pavučinky uvnitř temných děr, na Julee Cruise. Jenže i ta je příliš patetická a ornamentální, tady má křehkost svou pravou tvář, éterická neznamená tajnosnubně lascivní, tempo je pomalejší a náladotvornost... náladotvornější, není třeba se lekat, když řeknu, že zejména piano a pak ještě smyčce, dvoučlenná sestava A Whisper in the Noise je jako ticho uprostřed hluku, černá v barevné mozaice, tenká hladinka uvnitř řeky. Z dlouhých postrockových litanií dělá písničkářství hlas Sonji Larson, je z těch, co v sobě má každý. Hlas matky, hlas panny, hlas touhy po smrti i nepochopitelného, samozřejmého odevzdání. Ne takového, jaké nabízí Antony Hegarty, ten je „baroque" a ten je „pop", AWITN jsou nastyloví, nadsmysloví, Antony má kolem sebe spoustu polámaných andělských křídel a dalšího šmejdu z Čajny, mrtví beránci a další verbež brání tvrdé myšlence. Samozřejmé odevzdání?

Takové písničky skládá West Thordson, multiinstrumentalista neznající slitování. Tohle je jedna z mála desek, u které mi nevadí, že poslední, takřka třináctiminutová Of this Sorrow obsahuje z poloviny jen prázdné, doznívající ticho, tady má jakési opodstatnění. Kapitální kousek z něj dělá fakt, že jde o duet jen s klavírními echy a akustickou kytarou, hlasy zpívají, jako by opatrně našlapovaly na cestě z dětského pokoje do temné chodby nočního bytu, nevrzne ani hlouček, nepadne ani vlas. I když nejbezbrannější se člověk stává tváří tvář skladbě All My. Jedna z mála kapel, u které když řeknu, že vychází slunce, nezůstane na patře kocovina noci, ani bělmo stařecké demence. To Forget.

Související články

A Whisper In The Noise - Dry Land

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: indie dream
Nosič: CD/LP/mp3
Celkový čas: 45:32
Rok: 2012
Vydavatel: Exile on Mainstream
WWW: http://www.myspace.com/awitn
Seznam skladeb:
  1. To forget
  2. Black shroud
  3. A sea estranged us
  4. All my
  5. Sad, sad song
  6. Every blade of grass
  7. Maya´s song
  8. Your hand
  9. Of this sorrow

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek