Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Obits

Obits

Moody, Standard and Poor

autor: hermína týrlová | 21. 05. 2012, 14:15:26 | návštěv: 2468 | reakcí: 3

Když přišly holky posledně na kafe, říkaly: Teď nás překvap a pusť nám nějakou retro kapelu, která bude znít tak staře a zároveň nově, že neuhádneme, ze které doby pochází a jakou dobu vystihuje! Aha. Nejdřív jsem uvažovala o dancepunkové vlně v čele s posledními The Rapture, ale ti už jsou přeci jen trochu dál. Bohužel dál, kde mě to moc nebaví. Ale takových kapel je...

Když psal můj brácha před pár lety o první desce Obits, poslouchala jsem mu přes rameno, nebylo to zlý, I Blame You se to jmenovalo, a mělo to takový rozkošný stoneovský feeling, teda pokud můžu přirovnávat k někomu, kdo se narodil před tři sta lety a ještě pořád se chodí opalovat v plavkách. Nebylo to vůbec zlý, ale některé songy mi přišly trochu vycpávkové, ehm. Ale druhá deska, Moody, Standard and Poor, je lepší a jak se říká: konsolidovanější.

Abychom si rozuměli: já nejsem z těch holek, co by mohla napsat, že rokenrol tu vždycky byl a vždycky bude, nejsem fixovaná na starou hudbu, i když byly chvíle, kdy jsem si přála, aby Chuck Berry byl můj děda. Ale mám slabost pro hnusný chlápky a různý zjevy: MC5, Iggy Pop, Wipers, taky mě berou surfující kytary. Navíc Obits, vedle nádherných melodických kytarových výjezdů, ještě více než melodických chci říct zvonivých, směřujou ještě dále, mají takové ty kompozice, které jsou dlouhé jako perský běhoun, pořád plynou dál v podobných opakovaných figurách a to je dobře. To mám ráda.

Tyhle kapely potřebují „adekvátní" zvuk, protože nevím proč, ale chtějí znít staře i současně najednou, což se mi zdá trochu jako blbost, ale možná to i chápu, asi to přijde na každého, koho převáží nějaká nostalgie nebo náklad stáří. Asi. A Obits mají dobrý producenty, jestli někdo znáte Silver Rocket, budete mi věřit: Geoff Sanoff produkoval třeba Paramount Styles, ale pro mě zásadnější New Wet Kojak. No a Eli Janney zase hrál basu v Girls Against Boys a produkoval např. i Hooverphonic, abychom tomu dali nějaký žánrový přesah.

Holkám jsem to samozřejmě pustila, schválně který song. Nejdřív jsem myslela na poslední I Blame Myself, ale ten je hrozně moc čitelně surf-noisový, tam by hned věděly. Takže jsem dala nejkratší Spot the Pikey, u které by masturboval i Tarantino a u který bylo jasný, že je to chyták, papežštější než papež se to říká? A co myslíte? Uhádly? Akorát hovno.

Středa 23. 5. 2012Praha - 007 Strahov
Obits (USA) · Fetch!

Související články

Obits - I Blame You

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: garage rock
Nosič: CD/LP/mp3
Celkový čas: 35:07
Rok: 2011
Vydavatel: Sub Pop
WWW: http://www.obitsurl.com
Seznam skladeb:
  1. you gotta lose
  2. i want results
  3. everything looks better in the sun
  4. killer
  5. shift operator
  6. no fly list
  7. naked to the world
  8. spot the pikey
  9. new august
  10. standards
  11. beggin´ dogs
  12. i blame myself

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
maxim
27. 05. 2012, 09:47:52
určitě. stejně jako předkožka.

jeníček
26. 05. 2012, 12:45:45
a dá se to někde stáhnout zadarmo?

richard
24. 05. 2012, 23:13:59
dobrá a vtipná recenze. lehce svištící jako ta deska. dík.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek