Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Mono

Mono

For My Parents

autor: Miro Koněv | 13. 12. 2012, 21:13:26 | návštěv: 1982 | reakcí: 0

Ať už stříkáte na plátna velká jako Holešovice anebo jen na prostor mezi třemi pihami, víte, že svět má svá malá, sprostá pravidla stejně jako naddimenzovanou abstrakci, jež volně splývajíce, kolabují na pozadí soustavy Velkých třesků pod dohledem nejpřísnějších hodinářů.

Mono nenechávají prostor epických gest dostatečně nevytěžený. Symfonické krůčky baletního dosahu se protahují kladinou ladných, povícero středověkých akordových konstant. Je tomu tak už třináctou zimu, ale i to jim zřejmě bude v horizontu plnohodnotných životů připadat slepě a zoufale malé, viz. heslo Japonci.

Tokání je tedy rituálním kornoutem žádosti Věčného života po boku přírodních božstev tak nedozírně empatických, že sovětská hymna citovaná v úvodní Legendě (o velké zemi Tisíce vycházejících sluncí) bude jen malým úlomkem dusivé postrockové mandle pražené pod dohledem Akiry Kurosawy.

Nepopsat o nich stohy je obtížné, kajícnost v tomhle ohledu bere na sebe podobu Démona smrti a dcerečka Tamaki zapředená do strun/klaviatury si ve splývavém kněžském rouchu hněte i Centrální soustavu. Vnímání je to pokorné, styl pracovitá civilizace. Obecně se jejich hudba nenachází ani na vrcholu, ani v proláklině zasmyčkovaného času. Existuje o sobě, a proto je v každé z pěti skladeb násobena osobní vizí zúčastněných. Vědomí tíží, nostalgie tryská jako pramen poznání limitů ctižádosti.

Pokud se hlava do dvaceti minut nerozskočí aerosolovým neklidem, případně nepřepne na režim spánkový deficit, může (byť s nasazením duševního zdraví) navštívit Odyseovu klikatou klavírní partituru, ve které mažou čarodějky náskok plavců na nudnou Poseidonovu násobilku. Voda brousí rytmem zubů pečetíc následky nedozírné.

Šestá dlouhohrající odpovídá třetí osudové. „Nemám se zač skrýt," ryčí hysterka. A teprve v lehkém improvizačním vánku zahřmí protiválečné poselství dětí hýčkajících své origami. Ó, přístave, počátku pádu Korintských (ještě žije Job, ten papagájův hlasatel?). Teď temenem chuti, čichu, hmatu, zraku, sluchu! Uvnitř, pod palbou padlých, posílá poručík pozdrav plochou ploškou pazoury po požáru... Tající ledy letních dnů bez špetky ostychu, nová sůl v bolesti neexistujících ran, vysoké pece okupované slivkou těla země, v dvouřadém trůně magnát Hirohito.

Jestliže zbyl i přes mocnou ventilaci plamínek setrvalosti, pak mělnění neustane ani v závěrečném prokladu tichého místa (mapu z kapsy netahejte, nevede puls) do oblíbených deseti - už jdu! -, odcházející průrvou velikosti yenu ve spíše emulzní konzistenci a spíš ledově chladný. Zkrátka, Vesmír patří do soustavy taťky/mamky Eona, a pokud se to naučíme ještě na základce, pak si ještě s Kubrickem hodíme kostkou o typ čalounění interiéru lodi prozaicky značené ÚKT (Úder křiku ticha, nebo pracovně Jo a nepadejte na území Ruska!).

MONO (JPN, Temporary Residence) vystoupí společně s A Newborn Riot Of Dreams (USA, Lokal Rekorc) 14. 12. 2012 v 19:30 v prostorách Divadla Na Dobešce.

Související články

Mono - Hymn To The Immortal Wind
Mono - Hymn To The Immortal Wind

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: post-rock, symphonic rock
Nosič: LP/CD/mp3
Celkový čas: 55:37
Rok: 2012
Vydavatel: Temporary Residence
WWW: http://monoofjapan.bandcamp.com/
Seznam skladeb:
  1. Legend
  2. Nostalgia
  3. Dream Odyssey
  4. Unseen Harbor
  5. A Quiet Place (Together We Go)

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek