- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Rapsöd / Stolen Lives

split EP

autor: cyril kosak | 17. 04. 2013, 06:56:16 | návštěv: 2647 | reakcí: 0

Sorry, vinyl labels are switched. Kdo někdy zkusil vydat desku, ví, jak tohle bolí. Ale tenhle přešlap není vůbec zásadní. Stolen Lives. Krásně suchý kartonový obal, z jedné strany pomalovaný rohatým nepřítelem (za x se dosadí známé proměnné), z vnitřní strany je graficky vyladěná mozaika koncertních plakátů, netradiční zavírání, jedovatá bonboniéra. Kdepak je nepřítel? Tam, kde stává odjakživa, zmučený jako kůl ve zdravém plotě: člověk, bůh. Vály: Hluší k nářku dějin, Zajatci bílého boha. Textově nikterak nápadné veršovánky o známých pravdách, mnoho slov na staré pravdy, včetně významově nepodložených narušení větné stavby, dojem poetičtějšího je mylný, vokalizaci nepomůže. Nicméně pokud chcete slyšet jeden z nejlepších a nejprůraznějších thrashcoreových posouvačů oblíbených hardcoreových témat, všechno je na svém místě. Kvaltující tempo a muzikantská zručnost musí upomenout na progresivnější Gride nebo zkušenější Lahar. Stolen Lives milují thrash, ale neangažovaný metal je nezajímá, sebejistý vokál má daleko k hladkému zpěvu, hrdelní struhadlo. Bezodkladné riffy bičují jako horká hlava pranýř, opojné tempo nezapomíná na jejich doznívání, nemá nic společného s fastcoreovou, potměšilou zmítavostí. Zajatci nářku, bílého slova.

Rapsöd jako zastánci velmi silné, dlouholeté jihlavské scény, silný triumvirát s Průmyslovou smrtí a Human Steak, publicistická redukce je smrt člověka. A Rapsöd jsou hrubá záplata na mentální díru civilizace, hrubozrnější variace na thrashcore aka mix thrashe a hardcoreu v porovnání se Stolen Lives. Ve všech ohledech: tempo kvaltuje a stopuje silniční pruhy, městskou chandru a všeobecnou rezignaci, vymílá pofidérní dlažbu. Ale daleko více než metalové kapely připomínají starou českou punkovou školu, hbité riffy střídají punkrockové piruetky a oldschoolové linky. Jestli se u nás něčemu dá říct thrashpunk, jsou to Rapsöd. Jestli tu jsou nějací ostražití floutci, jsou to Rapsöd. Texty vypadají spíš jako rozvrkočené najeté bajky pouličních skejťáků a nejen kvůli hymně T.B.M., thrashing bike maniac. Jejich výhodou proti převrácené kapele jsou hovorové texty a hajzlíkovské slogany, místo papírové květnatosti nezatížený vzdor: „Je čas narušit harmonii/  rozbít ticho na sídlišti." A tam to znají nejlíp, město je jejich hřištěm, motorizované figury legitimním nepřítelem, šachovnice blbáckého vzdoru může svádět k oloupání mechanického pomeranče, ale nad nesmyslnou agresí a nihilismem převládá dětská hra, hra s fízlem. Dítě jako poslední stádium člověka před domestikovaným hovadem s hřebenem a píchačkou. Jednoduše jsou kokoti? Jednoduše se vám nemůže stát, že byste byť chvíli pochybovali, kdože ze které strany ječí, různé kapely, podobně hustá krev.

Informace

Vaše Reakce