Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Leto

Leto

Zbytky ozářených ploch

autor: maxim jeseň | 11. 11. 2014, 07:10:20 | návštěv: 6414 | reakcí: 0

Tentokrát na téma: jak někdo může znít jako někdo jiný, a přitom toho druhého ani neznat. Dělám si legraci, nikdo nemůže znít jako někdo jiný, a pokud už mu to podaří, tak o tom jistě něco ví. Nebo nekecá a jde o rezidua kolektivního nevědomí, kdybyste ho uspali, najdete to jako ztracenou tužku dětství. Moje ztracená tužka dětství jsou Dybbuk a Zuby nehty právě vydali po dlooooouhých letech novou desku u Indies Scope. Co to znamená? Vůbec nic.

A teď na správnou stopu. MamaMrdaMaso? Silver Rocket? Na politikaření jsou tu vůdcové a tady bysme se dostali moc blízko zapuštěným tribunkám lidu, tenká půda, samý mech. Tak ještě jinam: Boss a Sekretářka, předešlé i současné spojení páru Indoš+Palma, hlučná inverze lásky, noiserockový běs, kapela. Podle toho, jestli máte denní nebo noční, podle toho, jak se obrátí šichta kapitálu, jak se smýkne čas. Nabízí se taky genderová berlička o tom, že v Leto si to Boss se sekretářkou prohodili a že Palma stojí vepředu, ale tyhle úvahy necháme ženským hudebním časopisům. Co nám zbývá? Zbytky ozářených ploch.

„Uzavřená v situaci/ pach a sliny jsou proti mně / nepomáhá další téma/ svařená jsem k sobě/ zavřu oči, koukám se dál/ po stejné místnosti/ ten tlak zvenku je i zevnitř/ vytlačuje z očí slzy,“ tohle jsou verše, které vám zastaví kvalt zbytečných myšlenek a které dělají z Leto jednu z textařsky nejzajímavějších kapel u nás. Víte, co to znamená civilní bez nánosu publicistického klišé? Třeba Kittchen je na tom podobně, jenže jeho hra má navíc masku, lavírování s identitou, zatímco Leto jsou průzrační jako holčičí zrcátko, jako když se díváte po třiceti letech na večerníček o Rumcajsovi, který stojí u studánky a špekuluje, po kom by střelil žaludem, a pak vás napadne: kde je ty vole Manka?

Můžete dělat muziku v obýváku, jak se často říká, ale kde nic není, tam ani návštěva nebere. Zdánlivý minimalismus baskytary a kláves, ne-obyčejného zpěvu svádí k tomu, že nástrojová i kompoziční jednoduchost je předností, kvalitou samou o sobě, že „civilní“ texty jim dají přidanou hodnotu znouze ctnosti. Nic z toho vás ani nenapadne u songu Ptáci, chytře umístěného uprostřed desky. Tady slyšíme celou kapelu, dvojhlas s Aranem Epochalem a působivé shoegazové otlaky Le Christ Hypercubistic, tady vás napadne, že textová poetika Gnu není zas tak daleko, jakkoliv je koncentrovanější, úspornější. Skvělá písnička.

Možná až příliš tlustý dramaturgický kůl, ale to je na úhlu pohledu. Pak tu jsou zdánlivě útlé skladby s automatickým bubeníkem a nečekaně se rozvíjejícími klávesami, sloužící basou. Z obyčejných vybrnkávaček jsou jednoduché melodie, popěvky, pár linek, které nevyhlíží refrény, zdvojení, echa, aranžérské krasokorčuľovanie ani hostovačky. Má to v sobě hravost CocoRosie (sick!), ale obrácenou naruby, tiché a střídmé jako natažené bílé prostěradlo v setmělém pokoji, nápadité a bohaté jako příběhy dvou nočních těl. Na takovou muziku musíte mít hodně odvahy.

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: indie
Nosič: LP + mp3
Rok: 2014
Vydavatel: MMM / Silver Rocket
WWW: http://mamamrdamaso.org/newmmm/leto.html
Seznam skladeb:
  1.     Tráva
  2.     Sekera
  3.     Zvíře
  4.     Domy
  5.     Ptáci
  6.     Boje
  7.     Tuny vzduchu
  8.     Les
  9.     Mezi náma
  10.     Hranice
  11.     Podvečer

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek