Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Jelly Belly

Jelly Belly

This Ain‘t No EP

autor: Tereza Wontová | 30. 01. 2016, 18:33:08 | návštěv: 2892 | reakcí: 0

„Každá platňa je od tej ďalšej iná. Aj ta ďalšia bude iná od tej, čo práve príde.” Říká Boris v promo videu a je na vás, jestli v něm vidíte unavenější verzi Mikea Sullivana z Russian Circles, anebo hubenější sestru, co zanedbala depilaci kníru. Nesluší se ptát, jestli ke všeobecnému uspokojení stačí vydat pětiskladbové ep po třech letech, ani není na místě pídit se po megalomanských pohnutkách při lisování dvaceti minut hudby do velkého formátu vinylu, na Východném pobreží čas teče vlastním rytmem a nastavená pravidla se zodpovídají tamějšímu tribalismu (přečtěte si výtisk Kód KSC). Manýra? Ta sporadicky dávkovaná je nejlepší, o které další košické kapele můžete tvrdit, že vyprodala všechny předchozí desky?

Jelly Belly na This Aint No opět obhajují mistrovský titul v podmaňování repetic a přeskupují jejich hraniční kolíky dle libosti do stran i vpřed, aniž by ztratili nit a chtěný směr, soudnost a pevný pohled. Zmírňují tempo, songy teď navolno šněrují do psychedeličtějších korzetů a rozvrzanějších kytar. Možná překvapí, že se tam nevměšuje tolik shoegazeové mlhoviny, kolik byste chtěli slyšet, ze začátku spíš čekejte chladný dotyk opadlého trip(hop)u, doznívání chemických ozvěn halucinatorních Massive Attack, tak moc se proměnila zvonivost kytar. Je to jiné stejně jako povědomé, staré vjemy se vpíjejí v novém rozpoložení, pach známé kůže je rozpoznatelný v jakémkoliv obleku, devadesátkové pižmo nevyčichne.

Poněkud mimo stojí Blues, song, který buď mate, nebo dává tušit další obrodu. Nemusíme chodit daleko, stačí zabrousit do labelových análů, a když řeknu, že Please the Trees teď kážou podobně umanutě, nebude to úplně šejdrem. S tím rozdílem, že Vašku Havelkovi trvalo čtyři desky, než se s kapelou dopracoval k aktuálnímu zvuku objímavých rituálů, zatímco Jelly Belly stačilo udělat krok bokem, zlanařit Pajkyho z aktuálně uspaných Kolowrat a málem bych jim na podium hodila podprdu. Platí, že novou sestavu oceníte hlavně naživo, tam můžete pozorovat vzájemné jiskření a nepředvídatelné kormidlování čerstvých i starších songů, jak Miami Vice dovedou krásně zprznit na Sabotage, můžete očumovat slovenského Vincenta Galla.

S coverovou estetikou pokračují v minimalistickém duchu přímých lajn, budovatelská tematika pěsti je obráceným fakáčem urbánně-průmyslovému snu, dotaženo do detailu, tradičně. Deska roku (stále u nás marně hledám podobnou kapelu).

 

Jelly Belly tour:

26.1 Olomouc, Ponorka (w/ Nachttante)
27.1 Plzeň, Pod Lampou (w/Pretty Old Sound w/In Basement)
28.1 Kladno, Auto Da Fé (w/Pretty Old Sound)
29.1 Hradec Králové, Pilňáčková továrna (w/The Czech Psychedelic Society)
30.1 Cheb, Jazz Rock Café (w/ Nik w/Girl Therapy)
31.1 Praha, Basement (w/ Prodavač)
25.2 Žilina, Stanica (/w Blind Butcher)
26.2 Kopřivnice, Mandala (/w Dirty Picnic)
27.2 Trenčín, Lúč
28.2 Pardubice, Dub

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: východné pobrežie
Nosič: 12’’/mp3
Rok: 2015
Vydavatel: Deadred Records/Starcastic Records
WWW: https://sk-sk.facebook.com/jlybly
Seznam skladeb:

1. Michigan Central Station 06:05
2. T 04:19
3. Sqwo? 03:53
4. Blues 03:21
5. New Border: 04:20

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek