Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Ko Un

Ko Un

Květy Okamžiku

autor: Palo Pilch | 24. 12. 2005, 10:57:59 | návštěv: 5082 | reakcí: 6

Pozn.: tento artikl píšu, aniž bych kdy četl o autorovi více, než bylo uvedeno v doslovu překladatelky. Stejně tak jsem dosud nečetl jinou autorovu knihu, článek je tedy reflexí pouze tohoto souboru a připojených doslovů.

Počátkem října jsem vstoupil do knihkupectví, abych se tam podíval po dárku pro svou slečnu. Mezi novinkami byl narvaný na nedůstojném místě mezi dívčími romány Saroyanův Tracyho Tygr s perfektními ilustracemi v novém vydání, takže bylo jasno. Saroyan je můj fetiš, těžko něčí jiný, ale v přilehlé polici vidím korejskou vlajku na přebalu knihy chlápka, který se jmenuje jak firma na sběr komunálního odpadu.

Vzpomněl jsem si na to, že jsem zrovna dočetl šílenost zvanou Analogon (revue pro surrealismus, psychoanalýzu a příčné vědy – pozn.autor.) a se staženým konečníkem a neustálým nutkáním k močení jsem byl odhodlán příštích nejméně patnáct hodin tvrdit, že Breton je mým otrokem a de Sade mi myje při koupeli genitálie. Východní poezii jsem měl tedy vsugerované nutkání považovat za sračku. Zvláště tu zenovou. I přesto jsem v sobě zabil dočasného superegoistu a knihu otevřel. Dnes už ji má Soňa a možná, že ji dokonce i čte.

Ko Un se asi posral, že se mi neukázal dřív. Tedy není to nic převratného jako byla svého času poezie Máchova nebo Baudelairova, ovšem vědomí toho, že ten chlap už přes sedmdesát let píše a vy o něm nevíte, vás zabolí. A jaké jsou tedy Květy Okamžiku? Syrové, mokré, dešťové a hluboce excitující. Poezie okamžiku je opravdu výsostnou disciplinou východních žlutých básníků a kdokoli jiný se je kdy pokoušel napodobit, pohořel jak u samotných autorů-fotografů z Asie, tak i u oficiální oduševnělé kritiky západní, jež si sama takovouto poezií docela utírá prdel. Ale Ko Un je přece Korejec, takže s tímhle problém neměl.
Bolestný, chudobou ohryzaný a válkou zanícený vnitřní svět Ko Unových veršů se promítá na lístky papíru (1) skrze vnější prostou a naturální jednotu. Nezapře v sobě banálně jednoduchou lyrickou kvalitu:

Tuhle květinu
viděl jsem jak uvadala
ne když rozkvétala

nikoliv nepříjemnou, ba naopak líbivou popisnost (lehce hraničící s lyričnem starých map), a to vše podtrhuje a výstižně okoření řádnou dávkou ironie:

Pod nebem s plynoucími bílými oblaky
tolik blbců

a nezapře v sobě ani zdravý cynický pohled:

Všechno kolem mého domu
bylo mými učiteli
Pan učitel Koňské hovno
Pan učitel Kraví hovno

Pan Dětské hovínko

Ale Květy Okamžiku nejsou jen levná fekální pseudomoudra, nadávky lidstvu nebo strohé popisy dění zlomků vteřina brainstormingu bez vnitřní krásy a smyslu. Jsou smutné, leží v nich autorova mrtvá sestra a příbuzní, osamělí lidé, kvetou v demilitarizované zóně kolem 38. rovnoběžky, smrdí blbostí lidí a svou vůni nabývají hlavně skrze přírodu, která je má touhu živit a ne ničit, jak má za své de Sade (2).

Autor se stal během korejské války protikomunistickým aktivistou a po ní disidentem. Byl několikrát vězněn a nakonec nominován v roce 2002 na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho poezie prošla několika etapami, stejně jako jeho život a jeho osobnost. Ko Un Nobelovu cenu nakonec nedostal, Buddha by mu za to možná zkopal prdel, kdyby ano. Než za literaturu spíš možná za mír, či za aktivitu, kterou pro něj vynakládá (je kritikem Bushovy politiky a amerického imperialismu vůbec – pozn.autor.). Přesto je tato kniha, vydaná česky po několika letech od svého korejského originálu, přesně tou knihou, již je potřeba k tomu,abyste rozhýbali svou emoční stránku a nemuseli přitom trpět stresy a migrénou. Hodí se do vlaku, do postele i na záchod; hodí se prostě všude. Budiž to pro ni ode mě pochvalou.

Poznámky
1) použit výraz z doslovu překladatelky
2) použita myšlenka Markýze de Sade uveřejněná v čsp. Analogon v r.2004
některá fakta o autorovi přepsána s pomocí doslovu překladatelky

Informace

Originální název: ? / překlad Miriam Löwensteinová
Žánr: poezie
Rok: 2005
Vydavatel: Mladá Fronta

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 6
kobra
14. 12. 2006, 01:23:24
Palo,napsal si to moooc pekne.Uz si na ty kvety brousim zuby!

smookey3
15. 05. 2006, 22:36:09
A kdyz mas rda spisovnou cestinu- SE SPROSTYMI SLOVY!

smookey3
15. 05. 2006, 22:31:51
Jo a jeste- JDI DO PRDLE MONIKO!

smookey3
15. 05. 2006, 22:29:37
Tohle nejsou stranky cosmogirl. Takze pokud ti vadi slovnik rozsireny o par vulgarismu- zacni procitat www.stratosfera.cz/cosmogirl/

pilch
15. 05. 2006, 12:52:52
moniko: jdi do prdele

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek