Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Andrzej Stasiuk // Petr Placák

Andrzej Stasiuk // Petr Placák

Jak jsem se stal spisovatelem // Cestou za dobrodružstvím

autor: Peacer | 25. 08. 2006, 17:44:11 | návštěv: 7032 | reakcí: 2

Náhodou se u mě doma sešli dvě knížky, které mnoho souvislostí spojuje. Napsali je dvě osobnosti z undergroundu, kteří jsou navíc přátelé a ve svých knihách navzájem popisují své země.

Polák Andrzej Stasiuk a jeho Jak jsem se stal spisovatelem (Prostor, 2005) je autobiografický záznam (takřka kronika) života z prostředí polského undergroundu. Dozvíme se, jak to bylo s polskými hippies, kolik co stálo, jaká se poslouchala hudba atd. K mému překvapení přiznává, že doba jeho mládí vlastně nebyla vůbec špatná. V „dobře“ řízené socialistické společnosti vyrábějící zbytečně obrovské množství statků byla hmotná existence zajištěna i pro značné množství nepracující mládeže.

Stasiukova generace zažila dobu, kdy se nepracovat stalo životním stylem a symbolem tichého vzdoru. Toulat se po ulicích Varšavy bylo však posuzováno jako nemístný projev svobody. Nepracovat znamenalo v očích soudruha „nejíst“, tudíž represe ze strany státu přibývalo a doba bezstarostného mládí Stasiukovy generace byla pryč. On sám se několikrát dostal do vězení.

Stasiukův životní příběh by se vlastně mohl odehrát v kterékoli socialistické zemi, třeba v Československu. I Stasiuk to v předmluvě potvrzuje a navíc v knize přiznává i určitý obdiv mladé polské generace k Československu (např. nám prý záviděli rum?!).

Jak jsem se stal spisovatelem doplňuje 60stránkový doslov-cestopis Jáchyma Topola, který je vlastně záznamem cesty za Stasiukem do Polských Karpat. Opravdová perla na závěr. Jestli existuje důvod, proč si tuhle knížku pořídit, pak je to (mimo jiné) právě tenhle Topolův doslov.


Cesty se účastnil i Petr Placák, což je onen druhý chlapík, jehož knížka Cestou za dobrodružstvím (Babylon, 2004) mě po několik dní bavila v hektickém červnovém období.

Je těžké napsat, o čem je, protože se skládá z několika textů. Ale hlavním motivem je cesta, tak trochu česká variace na Kerouaca, sic se vším co k cestování po ČSSR v 80. letech patřilo: divoké noční jízdy rychlíkem na Slovensko, zapadlé karpatské hospody s vesničany, co nemají rádi Pražáky (pokud vůbec ví, kde se toto město hříchu nachází), levné lahváče, ale i spaní pod širákem v divoké přírodě apod. Tudíž žádné kerouacovské hledání duchovní jednoty, ale spíše drsná realita a krutá ironie.

Máte-li rádi život „na cestě“, je zajímavé zkonfrontovat ho s Placákovou knížkou.

Informace

Originální název: Jak zostalem pisarzem, překlad: Václav Burian //
Žánr: on the road
Počet stran: 232
Rok: 2004
Vydavatel: Prostor // Babylon
WWW: http://www.kosmas.cz

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
Zuzana
29. 08. 2007, 13:52:24
Kniha je uzasna. Je vazne skoda, ze jsem na ni narazila az ve oddeleni "vyprodej" za cenu 29Kc... Takovy osud si tihle autori nezaslouzi...

alan
27. 05. 2007, 21:39:57
tak vidis a oba tituly skoncily v levnejch knihach

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek