Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Hitomi Kanehara

Hitomi Kanehara

Hadi a náušnice

autor: Palo Pilch | 7. 05. 2007, 11:38:10 | návštěv: 3938 | reakcí: 1

Fakt, že jde o jednu z nejprodávanějších knih podzimu, ještě neznamená, že jde o další Šifru, sebrané spisy Jiráska (cha cha...) nebo jiného podobného pana Nudu.

Hadi a náušnice není nijak přelomový příběh. Vulgarita a otevřená sexualita je něco, co mohlo (nebo spíš muselo) provokovat možná tak naposled ve viktoriánské Anglii. V tomhle směru už udělali dost Markýz de Sade a třeba Bukowski, ať někoho potěším. Tak proč číst tuhle věc? Protože to netrvá dlouho. Ani ne stovku stran člověk sjede za moment a snad nemusí mít pocit, že něco promhrhal...pokud mu teda neupadnou stoličky. To narážím na scénu, která mi v hlavě pořád evokuje strach ze zubní ordinace. Rui (hlavní hrdinka) si v ní rozkouše a sní svou vlastní shnilou stoličku. Lahoda.

Leitmotivem příběhu je bizarní sebezkrášlovací procedura, při níž si Rui neustále rozšiřuje svůj piercing jazyka, což má vést k naprostému rozdělení na dvě části, aby to vypadalo jako hadí jazyk, odtud taky název, že. Rui to očuměla od svého bojfrenda, dost introverta a trochu cholerika (umlátil chlapa pěstí, no, stane se). A pak je tu ještě frajer z tetovacího salónu, který si libuje v bondáži a sadismu, a ke kterému Rui chodí nechat si kérovat nějaké posvátné zvíře nebo co. Že neplatí penězi je asi jasné. Tatér si honorář vybírá docela labužnickým způsobem. A pro gurmány ještě dodám, že stříkat se musí na břicho, ne do klína. Pak se tím lepí chlupy k sobě. Prý teda.

No, naše ústřední trojice se během pár týdnů, kdy sledujeme Ruin jazyk a její tetování, na střídačku nudí, chlastá a šuká, aby dospěla k zajímavému rozuzlení celé story, které ale působí tak trochu vykalkulovaně, jako by Hitomi musela najednou končit, protože se vrátil domů táta – spisovatel. (Starý Kanehara učí na univerzitě tvůrčí psaní).

Je dost diskutabilní, jestli v literatuře tohohle typu ještě jde přijít s něčím novým. Zvrhlosti už nepůsobí tak zvrhle. Navíc když v televizi běží mnohem horší zvrácenosti jako Pošta pro tebe nebo Výměna maželek , jeví se pití koktejlu mlíko-sperma-krev ze sklenice na víno jako cosi naprosto triviálního. V heavy metalu už taky nikdo nic nového nevymyslí, jde to v próze rozzlobených mladých žen? Doufám, že jo, ostatně děvčatům se brány krvavé literatury otevřely teprve nedávno, a taky jich moc zatím není. Snad tahle knížka je dostatečným důkazem, že má dívčí a ženská literatura našlápnuto správným směrem. Nemám rád sousloví generační výpověď, ale jestli tohle někdo takto nazval, asi se mají mladí Japonci dost blbě, když musí psát tyhle prasečinky, které nás Evropany vždycky potěší a zahřejou na duši.

Informace

Originální název: Hebi ni piasu
Žánr: próza
Počet stran: 83
Rok: 2006
Vydavatel: Argo
WWW: http://www.argo.cz

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
nebel(r)
20. 06. 2007, 21:17:11
To zní zajímavě,ale v knihovně to asi neseženu,že?:)

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek