Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Milan Koch

Milan Koch

Hóra Láv

autor: Peacer | 6. 06. 2007, 08:24:28 | návštěv: 5386 | reakcí: 0

Už léta se mi při slovech český beatnik vybaví jen Václav Hrabě. Nakladatelství Kalich ale nedávno vydalo výbor z poezie Milana Kocha (1948 – 1974), po jehož přečtení se výčet beatnických autorů rozšiřuje i o tohoto básníka. Jeho verše nejsou jen pouhá póza, jsou autentické už díky tomu, že Koch jako beatnik skutečně žil. Jeho osobitá poetika vyrůstá, vedle beatnické poezie i z rozhovorů s Egonem Bondym (který bydlel nedaleko jeho bytu) a z vlastního života. Koch se tak řadí mezi to nejlepší (a nejzajímavější), co nám underground zachoval.

Je zbytečné mluvit o Ginsbergovi, Corsovi, Chlebnikovi, Divišovi, o surrealismu, M. Koch si vytváří vlastní styl zbavený oné typické undergroundové dekadentní poetiky. Koch je básník, který se umí radovat z maličkostí, i když ví, že vše podléhá neúprosnému zániku, který je o to rychlejší, když probíhá v totalitním útlaku, tedy ve věku nesnesitelné iracionality. Není už snad všechno tak trochu mrtvé? Koch je básník, který hledá odpověď, ale hlavně je to obyčejný člověk, který stojí v přeplněném velkoměstě, kde se šedivá masa chodců proplétá ještě šedivějšími ulicemi a básník je ten, který vidí a který se onoho odosobněného davu ptá: „Kolik obdivu si zasluhuje člověk nevykoná-li žádný atentát?“ Jenže mu nikdo neodpovídá, on se však nepřestává ptát, protože chce poznat pravdu-podstatu, chce milovat bližního svého, ale jeho láska je stále zkoušena, chce pochopit... „Modlím se Ó ať se narodí bomba, která osvítí lidstvo!“

Koch se nebojí plebejskosti, nestará se o to, co je nepoetické, zda jsou v jeho básních některá beatnická klišé, jako je přílišná patetičnost či verbalismus, jeho poezie je poezií poslední možnosti a nám nezbývá než uvěřit jeho básním, uvěřit v to, že Koch je básník – a velký. V básni Hostivařská studená pivní láhev píše: „Odmítám zoufalství ve jménu zoufalých / v horách novinového papíru / na nervové klinice / useknuté hlavy / falešného zubu.“ – to už samo o sobě dokládá vůli, s kterou se snaží pochopit a dobrat se pravdy a spravedlnosti. Jenže Koch je i básník intimní lásky a přátelství, je z těch „dětí“, „kterým nestačí květina ve vlasech“, což ale neznamená, že ji tam nemají, jen prostě nechtějí bezúčelně čekat na zázrak. Rádi by se vydali na cestu za štěstím právě teď, jenže ono to tenkrát nešlo tak lehce jako to šlo třeba v Americe a i o tom je Kochova poezie taky. Milan Koch tak představuje další alternativu české beatnické literatury, vedle Hraběte a jeho generaci z šedesátých let působí jeho dílo z let sedmdesátých obzvlášť silně, protože zachycuje syrovou realitu normalizačních let, ale také, jak jsem již zmínil, Koch narozdíl od svých generačních souputníků nezabředl do ponuré dekadentní bezvýchodnosti, ale svou neustálou analýzou skutečnosti věřil – to je poslání básníka.

Koch nestoupal na Mt. Rainier jako Snyder s Kerouacem, ale na svou Horu Láv, kdesi na pražské periferii a dnes už můžeme říct, že je konečně u cíle a možná teď s Kerouacem běhá po nebeských horách. Milan Koch zemřel tragicky pod koly tramvaje v roce 1974, jeho žena Mirka spáchala sebevraždu za rok po jeho smrti, stačila ještě na stroji přepsat celé jeho dílo a díky tomu můžeme dnes Kocha s obdivem číst. Výbor Hora Láv je tedy první oficiální vydání po kolika letech a nezbývá než doufat, že bude někdy vydáno celé Kochovo dílo, včetně jeho próz.

„Máme co dělat / protože nemáme kam jít / protože v pořádném státě se nedá umřít hlady / protože poslední tramvaj / odjíždí vždycky bez nás.“

Informace

Originální název: Hóra Láv
Žánr: poezie
Počet stran: 110
Rok: 2006
Vydavatel: Kalich
WWW: http://kalich.evangnet.cz/prodejna/knihapodrobne.php?id=113

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek