Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Andrzej Stasiuk

Andrzej Stasiuk

Dukla

autor: Peacer | 6. 11. 2007, 12:03:39 | návštěv: 3255 | reakcí: 0

Tak tu konečně máme další překlad z díla jednoho z nejzajímavějších polských autorů současnosti, Andrzeje Stasiuka. Když se spojí důmyslně koncipovaný příběh s bohatým vnitřním světem svého autora a k tomu se ještě přidá neobvyklý hypnotický styl, můžeme čekat zajímavé čtení.

V souboru povídek Dukla podniká novodobý poutník Stasiuk dvě navzájem se protínající cesty – cestu prostorem do zapadlého horského městečka na polsko-slovenském pomezí a cestu časem, krajinou vlastních vzpomínek, vedoucí od dětství až do současnosti.

Dnešní Dukla je klasickým postkomunistickým zapadákovem s několika poloprázdnými hospodami, kde se mísí tradiční drsný život horalů s nastupující modernitou zastoupenou přítomností překupníků cigaret a mladou generací vyrůstající v zcela jiném světě. „Velká“ historie, která se tudy už od středověku prohání v podobě mnoha krvavých válek, tu po sobě zanechala jen spoustu prázdných a zdeformovaných míst.

Stasiuk se sem proto stále znovu vrací, v různých ročních dobách, kdy slunce ozařuje krajinu i vzpomínky pokaždé jinak („Vždycky jsem chtěl napsat knížku o světle. Nejsem schopen přijít na nic jiného, co by lépe vystihovalo věčnost.“), a pátrá po tom, co v Dukle znamená věčnost, co přetrvá, i když to neozařuje světlo, co nepodléhá zkáze jako všudypřítomná zrezivělá děla – staré pomníky komunistické symboliky. „Když věci existující v prostoru podléhají zkáze, nahrazuje je prázdnota, kterou vyplňujeme jinými věcmi. A jak je to s časem? Pravděpodobně srůstá, jako něco organického, a pak plyne dál, protože jsme prostě zvyklí na nepřetržitost, která trošku připomíná nesmrtelnost.“ Pomyslnou osou příběhu je intenzivní Stasiukova vzpomínka na tajemnou krásnou dívku, rekreantku, která ho jako mladíka okouzlila, a která se mu po letech znovu vybavuje na těch stejných místech jako tehdy. „V jejím napjatém a líném těle se zhmotnila dusná aura, která mě onoho léta pronásledovala. Všechny vůně, všechny pachy, všechna éterická znamení, všechny emanace odhalované během té vzdušné kratochvíle se náhle vzájemně promísily, soustředily se do jednoho bodu a vstoupily do jejího těla, jako džin v lahvi, jako by je vcucla některou ze svých škvír, jako by je do sebe vtáhla pupkem nebo zadkem a svět se stal v tom okamžiku plochý, zjevný a bez významu.“

Stasiukovo „hledání ztraceného času“ neústí v jednoznačné odpovědi. Ty se ukrývají v samotném aktu vyprávění. Dukla znovuožívá ve Stasiukově paměti, v zážitcích a útržcích rozhovorů, které sice odnesl čas, ale jsou navždy spojeny s krajinou a okolní přírodou, vytváří si soukromý mýtus založený na důvěrném poznání dukelského genia loci. Stasiukův jedinečný styl v sobě spojuje lyričnost jazyka s drsností současné reality (v českých poměrech se mu v tom vyrovná jen Jáchym Topol). „Realita je jen blíže neurčeným souhrnem nekonečna,“ říká Stasiuk a snaží ve vlastních povídkách zachytit alespoň část tohoto ničím neomezeného vznikání a zanikání. Jeho reflexivní povídky se sice tváří bezdějově, nesměřují lineárně kupředu, ale strhává je mohutný vnitřní proud, spíše než „dál“ jdou „hloub“.

Na konec je třeba ještě doplnit, že Stasiuk se v devadesátých letech přestěhoval z Varšavy do vesničky Wołowiec v Nízkých Beskydech, která leží asi 20 kilometrů od Dukly. S manželkou Monikou Sznajdermanovou vede malé nakladatelství Czarne, kde vedle jeho knih vychází i spousta mladých autorů ze střední Evropy. O spjatosti s českým undergroundem už tu byla řeč (viz recenze A. Stasiuk – Jak jsem se stal spisovatelem na těchto stránkách).

Informace

Originální název: Dukla
Žánr: próza
Počet stran: 146
Rok: 2006
Vydavatel: Periplum
WWW: http://www.stasiuk.pl

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek