Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Lucía Etxebarria

Lucía Etxebarria

Láska, zvědavost, prozac a pochybnosti

autor: Peacer | 23. 01. 2008, 08:39:12 | návštěv: 4051 | reakcí: 1

Život v Barceloně asi není lehký a už vůbec ne, pokud jste pěkná mladá ženská a pracujete v baru jako Cristina, jedna z hrdinek románu Španělky Lucía Etxebarria. Cristina si vydatně užívá svého mládí v nespoutaném sexu a drogových večírcích a aniž by se musela nějak zvlášť snažit, provokuje uslintané chlápky kudy prochází. Má taky dvě sestry: upjatou úřednici Rosu, naprosto pohlcenou svou prací, a nejstarší Anu, prožívající duševní krizi z nenaplněného manželství. Ačkoliv se promluvy sester střídají, největší prostor dostává nejmladší Cristina. Její pohled na sestry je sice poplatný věku, ale autorka ho problematizuje a postupně odkrývá jednotlivé křivdy a vnitřní bolesti každé ze tří sester, z kterých se (pravda, někdy trochu křečovitě a monotónně) vyznávají.

Na povrch vyplouvá jejich ne příliš radostné dětství v rodině, kterou opustil otec, i vliv tradiční katolické výchovy jeptišek, jejichž jedinou radou do života bylo nepřijít o panenství. Vedle toho odkrývají nevyslovené křivdy a příčiny vzájemného nepochopení. Na první pohled se zdá, že nejvyrovnanější a vůči světu nejodolnější je právě Cristina. Ve skutečnosti je stejně křehká a zranitelná jako její sestry, rovněž netoužící po ničem jiném než po lásce.

Lucía Etxebarria bývá přirovnávána k Pedru Almódovarovi, což je velký omyl, ale tak už to se škatulkováním bývá. Její román není žádné sladce kolorované melodrama, ale drsná velkoměstská realita plná neštěstí, křivd, drog, ohlušujícího dunění basů, antidepresiv a touhy po lásce. Ne náhodou textem prolínají jména jako je Kurt Cobain, Pearl Jam, Sonic Youth nebo Joy Division jako smutný a bezvýchodný soundtrack k 90. letům ve Španělsku (době, kdy se po bouřlivém společenském uvolnění v 80. letech dostavuje prudké vystřízlivění). Hudební doprovod k apokalyptickému životu ve velkoměstě, které pohlcuje všechny bez rozdílu do šedé bezejmenné anonymní masy. Etxebarria nehledá nic prostšího než trochu lásky a pozornosti pro ty bezejmenné, opomíjené...

Autorka nekompromisně zkoumá skryté vnitřní světy ženské duše, do kterých se jen tak nedostanete. Občas jsem měl podivné mrazení v zádech, jako bych odhaloval jakási duševní tabu a musím říct, že to byl zajímavý a bezútěšný zážitek. Část mého já mi říká, že tuhle knížku ocení spíše zástupkyně jemnějšího pohlaví (ano, genderový stereotyp), ale Freud aby se v tom vyznal.

Informace

Originální název: Amor, curiosidad, prozac y dudas
Žánr: próza
Počet stran: 284
Rok: 2007
Vydavatel: Garamond
WWW: http://www.lucia-etxebarria.com

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
Bedřiška
12. 08. 2009, 11:45:17
Knížka mě zaujala v knihovně svým názvem... Podle názvu často poznám, jestli kniha stojí za to. A nemýlila jsem se. Žádné snění nebo vymýšlení nerealných happyendů.. Spisovatelka až moc výstižně (bolestně) píše o dnešním světě a lidech, kteří ho utvářejí. Je vtipná a přitom pravdivá. Nepřetvařuje se a její román je otevřeným názorem. Nevnucuje se. Kdyby existovala dokonalost, tak řeknu: dokonalé dílo!

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek