Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Jan Kerouac

Jan Kerouac

Baby Driver

autor: Palo Pilch | 11. 01. 2006, 14:05:27 | návštěv: 6272 | reakcí: 5
Byl jsem v antikvariátě v Brně a hledal cokoliv od Gellnera, když jsem narazil na dceru Jacka Kerouaca. Souboj Gellner X Kerouac vyzněl jasně pro Kanadu. Nebo USA ? Nebo snad Mexiko ? Všechno.

Jak napovídá podtitul knihy, jde o autobiografický román dcery Jacka Kerouaca a jako dcera Jacka Kerouaca v sobě Jan nezapře svobodnou duši. Vypráví něco přes dvacet let svého života, pěkně hutně a přitom dost sugestivně. Pere to do vás s automatičností, kterou jí dal určitě Jackův genom, ale je taky pravda, že na knížce makala něco kolem pěti let. Trpělivost ale přinesla své ovoce. (Tady bych chtěl ale vyvrátit mýtus o tom, že Kerouac napsal Na Cestě za tři týdny nebo snad ještě rychleji. S odvoláním na znalce problému Josefa Rauvolfa upozorňuji, že Kerouac psal kultovní román beat generation plných osm let, než jej poslal vydavateli.)

Děj knihy se vyvíjí ve dvou rovinách – Jan střídá kapitoly o dětství s příběhem svého dospělého života, i když dospělost je zde pouze formalitou. Upřímně řečeno nelze říct, která z těchto dvou částí je zajímavější. Stejně jako dvacetiletá yankeeská kurvička brázdící jižní Ameriku má do sebe něco taky třináctiletá holka ubíjející se LSD, kokainem a heroinem, která prolezla snad všechna nápravná zařízení v zemi.

Hlavními motivy knihy jsou, jak se dá očekávat, drogy, sex, příroda a cestování. Jenže přeci jen mě něco zaráží. Zatímco knihy Jacka Kerouaca, které sice mají jistou autobiografickou stopu, jsou z nemalé části pouhou fabulací, tato autobiografie je jen těžko neuvěřitelná.

Svého otce viděla Jan jen dvakrát. Když jí bylo devět a on se k ní nerad hlásil a pak těsně před jeho smrtí, kdy jí řekl jen: „Nos moje jméno a napiš knihu.“

Musíte zkrátka Jan věřit, že byla schopna během pár let opustit tři muže, počít dítě, utéct z domova, živit se jako prostituka, potratit, stopovat a zase se kurvit, chlastat, vyzkoušet všechny drogy na světě (alkohol byla jedna z posledních !), proprat se všemi nejpodřadnějšími povoláními a přitom všem se denně ukájet přírodní scenérií celého Amerického kontinentu, jeho městy a jeho lidmi. A hlavně to pak všechno strašně dobře napsat.

U cizojazyčných knih je problém odhadnout jejich autenticitu jen podle překladu. Viděl jsem, jak dokázal překlad naprosto zesměšnit psaní Chucka Palahniuka, ale zde není možné najít žádnou výtku. Sice pár obratů asi našinec těžko použije a zasluhovaly by aspoň kurzívu, ale i tak jsem snad nikdy nečetl barvitější líčení děje. Přirovnat autobus k ocelové ponorce balancující na struně kytary mi přišlo prostě geniální.

A to není zdaleka to nejsilnější, nad čím jsem oněměl. Vodopád valících se dojmů, tak neskutečně psychedelicky a zároveň nijak zmateně popsaný, mi nedovolil přečíst knihu o pouhých 240 stranách na jeden zátah. Bylo toho zkrátka moc, musel jsem si to neustále skládat v hlavě, přemýšlet a vyhánět obrazy, které mi text nacpal do hlavy. Jiný spisovatel by na tak husté a nabité vylíčení svého příběhu potřeboval nejmíň dva svazky.

Příběh není rozhodně žádná nuda, ale i přesto se vše točí jen kolem neustálého přemisťování se a následného pobývání někde, což může nudit, ale ne, když je to vše obaleno v tisíci metafor a originality. Jan Kerouac se snažila napodobit styl svého otce, ale já sám myslím, a beru za to plnou zodpovědnost, že jeho metodu posunula o velký kousek dál. Nemá cenu cokoli říkat, je třeba si to přečíst.

Hodnocení: 98% fakt že jo !

Informace

Originální název: Baby Driver / překlad Drahomíra Hajtmanová
Žánr: autobiografický román
Počet stran: 240
Rok: 1998
Vydavatel: Votobia
WWW: http://www.votobia.cz

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 5
mw
8. 09. 2007, 16:51:33
knizku jsem docetl pred par dny a taktez me neprisla natolik vyborna, jak to citim z teto recenze. jakysi duvod nastinil fifer a ja s nim souhlasim. nicmene co se tyce barvitosti liceni zazitku, tam je to jasna vec. paradni prirovnani, pekna sbirka jeste peknejsich slov a zaroven vystiznost. Jan odvedla slusnou praci a ja bych byl zvedavy spis na ty jeji dalsi knizky, ktere by snad uz nemusely byt tak spojovany slavnym jmenem Kerouac.

fifer
23. 03. 2007, 00:53:03
Knizku jsem cetl kdysi a libila se mi,ale zas tak me nedostala. Podle me dalsi beatnickej roman a kdyby nebyla jeho dcera ,mozna by mela problem to vubec vydat. Kerouac byl jeden z prvnich,kterej prisel s timhle spontannim stylem a za nim uz je jenom milion napodobitelu. Holt ono napsat autobiografickej roman o tom co jsem prozil je ponekud jednodussi nez napsat dobrou fikci,ktera nema s mym zivotem nic spolecneho.

palo
27. 03. 2006, 12:17:01
hanys: souhlas, samozřejmě jsem bral JR jakože solidního vědce, nezjišťoval jsem podrobnosti... nutno ale říct, že každá kniha která se kerouacem zabývá udává jiný časový údaj (v rozmezí 3 dnů - 8 let)

jinak jsem tín nechtěl nějak znevážit legendu jacka kerouaca, na to je odborník prof. Gummen z platformy máma mrdá maso

Hanýs
9. 02. 2006, 23:38:43
jinak, to, že Jan psala svůj román 5 let, pochopitelně neznamená, že celých 5 let nedělala nic jiného, než pracovala na svém románu, ono psaní není záležitost na povel, dva dny to jde a pak třeba měsíc ne :)

Hanýs
9. 02. 2006, 23:22:17
dovoluju si podotknout, že pan Rauvolf je překvapivě jako odborník přes "beat" poněkud dezinformovaný, pravdou je, že Kerouac napsal finální verzi "Na Cestě" za pár týdnů, ale během 8 let psal knížku snad třikrát, jelikož nakladatelství ji do třetího pokusu pokaždé odmítlo, tuším, že původní verze vyšla později jako "Vize Codyho", skutečně se jedná o spontánně psanou prózu, Kerouac jinak než rychle psát neuměl a mně přijde srandovní, že jeden extrémní mýtus je nahrazen druhým, stejně, či snad dokonce víc zavádějícím, když se má jednat o "demýtizaci"...

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek