Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Gary Snyder

Gary Snyder

Hory a řeky bez konce

autor: Peacer | 21. 07. 2008, 13:01:52 | návštěv: 3522 | reakcí: 2

Když byl loni v červnu Gary Snyder hostem Festivalu spisovatelů, řada lidí o svůj ideál Japhyho Rydera z Dharmových tuláků asi přišla. Starý muž pohlížel na všechny ty mladé lidi plné ideálů trochu přísným a profesorským „orlím“ pohledem zkušeného a trochu zapšklého barda. Navíc se za několik týdnů poté vyrojily články a rozhovory, které rozhodně o Snyderově vyrovnanosti a vstřícnosti nesvědčily. I to je ale dobře, mýtus beatnika Snydera v Čechách konečně padl a to, že stárne a je zvyklý na svůj standard, už patří ke každé velké osobnosti, která si „své“ už odpracovala. To, že létá po světě a čte své básně, je pro něho něco navíc, co by vlastně sám nemusel. Naplněné sály asi svědčí o tom, že to smysl má. Je stále radost vidět básníka, který za svět cítí zodpovědnost.

Snyderova loni vydaná sbírka Hory a řeky bez konce v sobě zahrnuje prakticky celé básníkovo tvůrčí období, počínaje beatnickými 60. lety až po básně z let devadesátých. Snyder je především zanícený obdivovatel východní kultury, která se v jeho básních prolíná s kulturou původních obyvatel Ameriky. Snyderovo vymezování pojmů jako je divočina, přirozený jazyk, bioregionalismus, které jsou známy z jeho esejů, získávají v jeho nové básnické sbírce poetickou tvář. Někdy se ovšem nezbavují suchého didaktického poučování a vyvolávají dojem, jakoby básník byl tím, „který opravdu, ale opravdu všechno zná“.

Hory a řeky bez konce má být epos o geologii, prehistorii a mytologii Země. Některé básně se však zauzlují na tolika japonských reáliích, že je obtížné je nejen přečíst, ale i pochopit. Je to jako když sledujete našince navlečené do tradičních kimon zoufale se snažících napodobit japonský čajový obřad. Básně obtěžkané japonskými jmény, které potřebují komentáře a vysvětlivky na zadních stránkách, potěší snad jen japanology a Snydera samotného.

Ta poezie samozřejmě není špatná kvůli tomu, že nevím, kdo je to třeba Čchan-šan Wu-ťin, ale zážitek z čtení je pro mě menší, když musím stále hledat kontexty, které mi pomohou dešifrovat báseň. Tohle od poezie rozhodně neočekávám. Ale můžeme nalézt podobné paralely i v minulosti. V souvislosti s beatniky se někdy mluví o Whitmanovi, ale Snyder má svou sbírkou mnohem blíž ke komplikovanosti modernistů s T. S. Eliotem v čele.

Hory a řeky bez konce je cyklus, volně komponovaný už od 60. let. A právě básně ze Snyderova raného období jsou tím nejlepším, co můžeme v knize najít. V básních jako Cesty, Noční dálnice 99, Sestřih k Bubbsovu potoku a dalších, nalezneme tradiční odkazy na beatnickou motiviku (zážitky z cestování po Státech, práce v horách na pile), v nichž se všechny zenové reálie přirozeně prolínají s životem a nepůsobí jen jako relikvie v zasklených vitrínách. Snad jen na ukázku z básně Noční dálnice 99: „Chytil jsem jediné auto,/ co tu jelo v sedm ráno,/ žvýkal zmrzlý salám,/ a vezl se s vytuhlou kurvou,/ přihrádka plná chlastu,/ řídil břídil s vizáží kovboje,/ kdysi asi pěkný grázl/ Stejně jako já stopoval/ & depku nechal za sebou./ Propili jsme se do Portlandu/ a k tý holce byli celkem milí./ Tam jsem se s ní šábnul o posledních pár babek/ a vyrazil za Carol a Billym do lesů.“

Snyderovo zbásňování země, vody a krajiny někdy nabývá až animistického rázu, jeho vnímání přírody je jako rituál s odkazy na šamanství původních obyvatel severoamerického kontinentu – to je přesně to, kvůli čemu se vyplatí Snydera číst. Některé básně, o nichž bylo psáno v úvodu, tuto schopnost nemají (Říční proud, Obcházení hory Tamalpais, Obětování Táře).

Snyderova básnická sbírka je dobrým průřezem jeho básnické dráhy, takže si na své přijde každý. Právě svou pestrostí, anarchií básnické formy, citem pro vnímání života a krajiny si Snyderova sbírka i přes některá zmíněná úskalí, zaslouží pozornost. Stále v ní totiž můžeme nalézt to, co v čase nepomíjí, i to, co jejího autora v průběhu let již opustilo.

Informace

Originální název: Mountains and Rivers Without End
Žánr: poezie
Počet stran: 200
Rok: 2007
Vydavatel: Maťa
WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Gary_Snyder

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
Takuan
31. 01. 2011, 18:40:27
Recenzentovi bych řekl, že je třeba se holt vzdělávat a nikdo ho nenutí číst orientální poezii, když na to nemá, ale nemusí kvůli tomu být japanolog, ani Eliota a Pounda každý číst nemůže, ale nemusí se do toho nutit. Musí holt 40 let číst a vzdělávat se, je to stejné jako by cvičil kendo. Nesmí si myslet, že on bude všemu rozumět, když bude ležet na gauči a po dobrém obědě si číst veršíky. A pak pronášet moudré soudy o Snyderovi a jeho nadřazenosti apod. Snyder mnoho prošel, mnoho prostudoval, proto nad nímandy vyniká a může to dávat i najevo, tak jako orel nebude klábosit se slepicí nebo papouškem. Do you understand it ? Dal bych si dobrou slepici po tom dobrém ležení na gauči, když jsem 40 let putoval, ba i v Japonsku jsem byl.

frog
18. 05. 2009, 10:25:05
Starý šaman
teď sedí ve svém srubu
vysoko v Sierrách
mne si staré šlachovité ruce
unavené
motorovou pilou, sekerou & perem
pod fousy si spokojeně bručí
o bití zenovou holí
pro všechny.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek