Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

 Dorota Maslowska

Dorota Maslowska

Královnina šavle

autor: Peacer vs. horovic | 31. 10. 2008, 07:33:45 | návštěv: 3888 | reakcí: 3

Peacer voice:

Královnina šavle je dokonale dvojznačný název nové knihy Doroty Masłowské. Odkazuje ke zbrani hrdé panovnice nebo má znamenat neregulované vylučování obsahu žaludku ústním otvorem? V Masłowské knize si nemůžeme být ničím jisti, ani tím, jestli ji dokážeme přečíst celou od začátku do konce.

Jde tady o drzý experiment, v němž vůbec nejde o literaturu nebo hluboké sdělení, které by jejím prostřednictvím vyslala světu. Sled nadávek, bezobsažných vulgarit a rádoby pop forma je jen záminka. A jestli by někdo pokoušel oddělovat autora od knihy, tak to od MC Doris pěkně schytá. Ona totiž v knize přítomná je a chce tam být, v pasážích, kde ironicky píše o sobě, se její kniha stává nejzajímavější. To ostatní, čím zaplnila stránky své knihy možná ani nestojí za přečtení, to, o čem stojí za to diskutovat, jsou mechanismy, jimiž se z autora a jeho díla stávají loutky v rukách masové kultury, autorské jméno na obálce jako známka „kvality“. Mechanismy popkultury ale běží dál, a Masłowská cenu Nike dostala i za svou Královninu šavli, ostatně, ona už to předpověděla ve své knize...

MC Doris tentokrát opustila tradiční vypravěčskou formu z dob Červené a bílé a pustila se hlouběji do zkoumání možností jazyka. Respektive toho, co je čtenář a především literární trh ochoten v současné době unést. Královnina šavle se tváří jako experimentální text, v němž se odkazuje na formu rapu, jinak je to román ve verších, více či méně povedených, ale o to tady nejde. Bylo by zbytečné rozebírat něco, co by se dalo označit jako děj, protože sama kniha, chápeme-li ji jako artefakt, jako prostředek, kterým autor komunikuje se světem, využívá spíše čtenáře a jeho očekávání, klišé ukryté v hlavách literárních kritiků, využívá povrchnosti médií a jimi produkované popkultury, můžeme tedy říci, že Královninu šavli si vytváří každý čtenář individuálně, proto jsou jakákoliv tradiční hodnocení zbytečná.

Že jsou zákony popkultury nesmlouvavé a kruté poznávají postavy v knize na vlastní kůži. A Masłowská ví o čem mluví, protože sama v knize reflektuje své postavení prominentního autora, z kterého se v médiích stala jen poznávací značka „kvality“, cenovka, hit. Sama si předpovídá další osud, sama již předem ironizuje ocenění, které se ji nakonec skutečně dostalo. Román je to psaný v nepovedených verších (což není výtka, ale konstatování) a hip hop je zde jako nejpříznačnější atribut současné popkultury ve své velkohubosti a pokrytectví parodován k nepoznání. Královnina šavle se vzpírá komentářům, ale ona se stejně vykládá sama: „Záměrem naším bylo složit píseň zbavenou jakéhokoli obsahu, jež může zpomaliti proces integrace hloupé čtenářské populace.“ Po vzoru staropolských balad se zde refrénovitě opakují pasáže textu, do toho nám autorka vyhrožuje (nebo ujišťuje?), že už nikdy nic nenapíše a mezi tím se rozvíjí jakýs takýs příběh pojednávající o dvou „lůzrech“, jejichž fyzické či umělecké dispozice narážejí ve většinové společnosti na nepochopení. Jestli byla předchozí knížka Masłowské o drsném životě mladé hip hopové subkultury, pak v Královnině šavli Mc Doris mýtus, který sama vytvořila, zase boří: „Jede Mc Doris a zapšklost ji trápí: proč jen ses na tu Pragu prokletou stěhovala, abys květy pohledů lhostejných na ony oltáře nuzné obětovala...“ Masłowská je královnou odstrkovaných i ve své nové knize: „No jenom řekni, MC Doris, že to je cynismu a pesimismu konec totální, nadešel čas citů a afirmace reality stávající, knec poznámkám nemístným, stop kritice negativní, stop urážkám nesmyslným s použitím výrazů dvojsmyslných, vydej se na čundr do Afriky a tam teprve uvidíš, co to znamená, když ti život špína a nemoci zničí...“

Nevím, jestli by sme to všechno Mc Doris věřili víc, kdyby svůj text podomácku xeroxovala a roznášela pod pseudonymem sídlištním zevlounům ve Varšavské panelákové čtvrti Praga. Ona však právo kritizovat dnešní mainstreamovou kulturu, jak ji známe z televizních obrazovek, má, stala se totiž bez vlastního přičinění její součástí. A moc se jí to nelíbí...Královnina šavle je toho důkazem. Jestli se po přečtení knihy budete cítit jako pitomci, tak vězte, že nejste sami...Mc Doris nás zase dostala.

horovic pravil:

Aniž bych se chtěl pouštět do jalových meditací na téma Co je literatura, naskýtají se tu otázky jako: nejsou to právě „drzé experimenty“, co posouvají literaturu dále? Anebo: kde je hranice literatury v době, kdy je možné vydat „román“ na základě pseudo-streetartové akce (Viewegh) nebo dokonce tvořit literaturu na základě takových fragmentů jako jsou „sms“??? Není pravda, že v případě nové knihy Doroty M. nejde o literaturu nebo o „hluboké sdělení“, i když tomuhle pojmu bych se raději vyhl. Maslowska je hlubokosdělnější než drtivá většina její generace. A to, že nastavuje drzé zrcadlo polské realitě a obraz překládá do sledu nadávek a vulgarit neznamená, že tím neříká nic hlubšího. Jak konfrontovat prase s prasetem? Řekneš politikovi Pane poslanče, nemyslíte, že toto je trochu příliš? Nebo přijdeš do hyperkrámu a budeš si stěžovat prodavačce, že s tebou vyjebala, protože ten květák byl jetější víc, než se zdál? Napíšeš do redakce Blesku, jestli by ti nemohli vysvětlit, proč tvou oblíbenou seriálovou herečku nafotili nahoře i uvnitř bez???

DM si ani tentokrát nebere servítky a to, že nám nepředkládá v novelce postavu, s níž by se dalo identifikovat, neznamená, že budeme brečet nad tím, že dnešní svět postrádá hrdiny. Jsou tam a jsou i tady. A že jsou postavy plytké, slaboduché, pokřivené, naivní a prostomyslné, to je v pořádku – jaká je čtenost bulváru a koho zajímá sociální fraktura? I tohle říká Maslowská a dost výstižně. Hned v prvních odstavcích to do nás solí nevybíravě, a protože Polka, nešetří protináboženskými výkřiky, ovšem její zbraní je ironie a neskrývaný sarkasmus.

Další ironií, kterou Maslowska předjímá a očekává, je to, že jakkoliv se budete pošklebovat konzumu, stejně vás doběhne. Dostává další Nike, nejvýznamější literární cenu v zemi, a stává se opět vděčným objektem knižního průmyslu a na něj navázaného bulváru. Když předtím na čas zmizela, odstěhovala se na periferii, porodila a vytratila se, přestala krmit média. A to je další z otázek, které nahazuje: to, že pojmenuju zlo, nebo abych nebyl tak fatální a kategorický, to, že něco prohlédnu a znectím, neznamená, že mě to znovu nedokáže využít ve svůj prospěch. Můj názor je k ničemu, protože většina poslouchá jiné hlasy, nechce opravdové nepokoje.

Forma je jen forma, i když v tomto případě více než rovnocenná obsahu, spojení pouličního a pseudo-raperského slangu s jazykem polských klasiků a legendistů je bezprecedentní. Jsou tu místa, která by se dala vyšperkovat, ale právě opakování některých vulgarit zdánlivě nesmyslných a primitivních (penis zkunděný) jde ruku v ruce s pajdavým rýmem a kymácivým rytmem, hrdinský epos vole.

Nemůžeme se ptát, jestli bychom MC Doris věřili více, kdyby svůj text coby samizdat dýlovala po sídlištním ghettu. Protože ona není lůzr, mediální moloch neustále transformuje její nové obrazy, které se dají zpeněžit a je jasné, že se jí to nelíbí. Sociální cítění? To se nenosí, bolest bolí. Jakkoliv je forma stylizovaná a obsah bezobsažný, Maslowska má daleko k těm literátům, co předkládaj slova v podivné hře ega a čekají, co se stane, nehledá témata, je. A vcelku nepochybuju o tom, že až se na média vysere (vony na ni asi jen tak nee), že bude mít co říct a čím tnout...

Královnina šavle je hrubá litanie, rozhrkaná jako starej fichtl, slova padají a chrlí o sto šest a věčně zpřeházeným slovosledem mučí přísedivší, navíc má názory zralýho člověka a je jí sotva pětadvacet, litanie o světě falešném a krutém, co pokračuje dál a skončit nehodlá.

n

Informace

Originální název: Paw królowej
Žánr: próza
Počet stran: 142
Rok: 2008
Vydavatel: Agite/Fra
WWW: http://www.fra.cz

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
bugata tunani
27. 11. 2008, 14:40:55
Tento text o knize plne vulgarismu obsahuje pouze jedno "vole", "vyjebala" a "vysere". Prekvapuje me to tim spis, ze to pise Maxim Horovitz, ten sprosty chlap s nekolika analama (pouze z doslechu :)) a pochybnyma koprivnickyma kamaradama, opoclovek, ktery i pri psani o detskych pohadkach dokaze provetrat cely slovnik sprostych slov...Proste Maximal ! Tleskam ! Vyborna recka !

jakub
31. 10. 2008, 09:39:04
Cześc Michałe,
no, pięknie napisane.eh. Już się těším až mi to zxeruješ.

pp
31. 10. 2008, 08:20:21
Maslowska patří rozhodně mezi to lepší, co se v Polsku za posledních 500 let událo

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek