Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Jan Cempírek

Jan Cempírek

Autostop.cz

autor: Peacer | 1. 12. 2008, 20:57:28 | návštěv: 4280 | reakcí: 0

Jan Cempírek, autor Rafinerie (2005), dosud nejlepšího románu z labyrintovské edice Fresh, se přihlásil s novou knihou. A protože tuhle knížku asi stejně nebudete číst, tady je ve stručnosti převyprávěný děj i s pár poznámkami navrch.

Cempírkovy povídky se inspirovaly stopařskými historkami, které jsou... prostě o tom, jak je to jednoduchý... vždyť stačí jen zvednout prst, auto zastaví a ty jedeš, řidič bude zaručeně pohodovej týpek, jako třeba Tomáš, no ten, co se na něho usmála ta „štíhlá opálená brunetka“ v naleštěným golfu, prostě šťastněj den, bývalá spolužačka se mu po letech ozvala na mail a on jí teď jede udělat dítě, jak je všechno jednoduchý, všechno je přehledný a řádně označkovaný, „automatická převodovka-lahůdka, kdo to zkusil, k manuálu už se prostě vrátit nemůže“, takže pohoda a proč nevzít toho stopujícího „mladíka s brejličkami“, jasně že studenta, jasně že ekologickýho aktivistu, vždyť Tomáš vlastní velkou obchodní firmu a může si dovolit zapříst třeba rozhovor o ženách, takže se vynoří ze vzpomínek Marcela a Irenka a jede se dál, teď už i s vnitřními monology a vzpomínkami, ale řeči se vedou a kilometry ubíhaj a najednou je konec, takže jako parodie dobrý.

A je tu taky Denisa, která je „sexy“ a taky „vzteklá“, protože zůstala trčet v lese u rozbitýho auta, jasně že jedou kolem dva vysmažení kluci mířící na technoparty, kterou posléze rozeženou těžkooděnci, takže je nejlepší na to vzpomínat z azylu pražskýho bytečku s plnou vanou, no takhle nějak to asi bylo, ale poslední povídka je vážně super.

Vladimír je správnej pohodář a taky televizní producent a příležitostný scénárista: „Mám najeto... no, prostě hodně kilometrů. To jen, abych upřesnil. Že už zkrátka poznám chvíli, kdy si začínám koledovat...“, když tu najednou: „Kraťasy. Bílý tričko. Dlouhovláska.“, studentka sociologie i se svým málomluvným přítelem schovaným ve křoví, inu, starý stopařský trik, ale jede se a Vladimír to přítel-nepřítel začne na Natálii zkoušet, nakonec jako že si nahrává zajímavý obličeje na kameru: „Odkopl sem malej pomocnej display a zapnul kameru do polohy ON“...má to ale pokračování, který je zbytečné líčit, jasně že to skončí nějak takhle: „Vůbec se nebránila. Bílý kalhotky se zaleskly v teplý noci.“

Cempírek ve svých „stopařských příbězích několika letních dní“ navázal na všechna klišé a průhledný styl charakteristický pro většinu „fresh“ autorů nebo třeba posledních dvou románů J. Rudiše. Jejich knížky jsou jak instantní kafe, rozpustí se, chvíli chutná, na dně je to břečka a žádnej „lógr“ nezůstane. Prolínání osudů, náhodná setkání, interakce životních postojů jsou věčná témata, ale nelze je brát jen jako materiál, z kterýho se to nějak uplácá. Nesmí chybět samomluvy, trocha erotiky, pravdy na jedno použití, hlavně nic moc komplikovanýho, svět je v pohybu vole, lidi jsou jak chodící nálepky, je to jednoduchý, vždyť píšeš prózu pro novou generaci, cool a fresh povídky pro 21. století, svět fragmentárně bliká jak monitor, zvedni palec, chytni stopa a nic neřeš...

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Originální název: Autostop.cz
Žánr: próza
Počet stran: 120
Rok: 2008
Vydavatel: Gutenberg
WWW: http://www.labyrint.net/autori-labyrint-jan-cempirek.html

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek