Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Ante Tomić

Ante Tomić

Co by byl chlap bez fousů

autor: Palo | 25. 03. 2009, 07:19:57 | návštěv: 3701 | reakcí: 1

Paralen s kolou („k“ je tu na místě, žádné sračky z Ameriky, ale poctivá česká chemie), to byla bolest dětského světa, ve kterém jsem poprvé viděl pornočasopis. Schovávali jsme ho s kámošem v lese, dokud nebyl totálně rozmočený. S tímhle základem by se asi jinej ocas k chorvatské literatuře nedostal. Jenže kámoš zařval pod koly auta a já zůstal sám, a tak jsem musel hledat někoho, kdo je na tom ještě hůř. Lidi v novele Co by byl chlap bez fousů mají podobný problém.

Ale problémů je víc. V první řadě u nás vyjde ročně asi tolik chorvatské literatury, jako se najde děcek v bejbyboxu. Možná míň, za posledních 500 let u nás vyšlo něco málo přes 500 překladů chorvatských děl. Matematika je nekompromisní. A trapnější je, že často, třeba v tomhle případě, čteme magickou formuli: Vychází s podporou Ministerstva kultury Republiky Chorvatsko. Češi nikde, serou na to, není se co divit, musí se dotovat Petr Janda a filmy, které mají blíž k návštěvě cukrárny než k čemukoliv jinému. Přitom co jsem zatím měl možnost číst, zasloužila by si chorvatská literatura kurevsky větší pozornost. Ale třeba jsem se spletl. Čest nestorovi chorvatsko-českého překladu Dušanu Karpatskému a třeba Jaroslavu Otčenáškovi (ten přeložil právě tenhle roumen).

Originál se jmenuje Što je muškarac bez brkova. Poslední slovo, brkovi (první pád pičo), má svoji nezpochybnitelnou fonetickou estetiku. Je to ten knír, který tolik definuje Poláky a východní Němce. Odznak nějaké nahnilé minulosti, kterou si nesou jeho nositelé s sebou. A kurva, dyť ono to takhle vypadá i u nás, a ani země prokletá králem Zvonimirem není výjimkou. 

Příběh není nijak sevřený. Lůzři, relikty bývalého režimu, ožralec v knežském rouše, nadržená vdova (chlap jí umřel ve vápně, ne ve válce, aspoň že tak), třicetiletý generál (koho že mi to jen připomíná... ty borce co sedí v Haagu?), nacionalista-blbec, prachatý emigrant, který si na stará kolena přijel vydobýt respekt na rodnou hroudu. Jejich životy jsou tak prázdné, až to rve srdce. Ale ne vieweghovsky. Trochu jako v těch Šabachových pičovinách, ale míň prvoplánově. Srandu z komunismu si jako způsob obživy osvojil nezdravě velký počet „umělců“. Tomić se na to vysral, protože srandu si je třeba dělat z toho, co se sere teď.

Plot. Krátce. Vdova se zabouchne do kněze, ten začne chlastat. Emigrantova dcera se zabouchne do místního debila, ten začne psát básně. Emigrant chce dát dceru generálovi, ten se zabouchne do vdovy. Chlastat se chodí k pultu do večerky, jehněčí hlava je delikatesa a borec zabil jiného tak, že ho za bouřky přivázal k hromosvodu. Po tom, co jsme měli možnost sledovat v letech 91-95 z tepla svých jekorových doupat tu hrdinnou válku, nás to nemůže překvapit. Řezání hlav je na Balkáně už rutina. To jen my Češi se vždycky poserem a řešíme to smlouvama v míru. Ale jsem za to rád, kurva že jo! Nemůžeš se usrat a zároveň to zadržet.

Abych použil terminologii Bugra z D2ti De3t2, ti lidi jsou v totálních hovnech. Co na tom, že mají prachy. Žijou v zemi, která nemá jen posebnu obalu, ale taky svoji maloměšťáckou připosranost, vidlák kam se podíváš. Oslavujou se váleční zločinci, katolicismus je jediný možný směr na cestě do pekla a mrdání je spíš noční můra než zábava. Než nějaká dějová linie je základem výpovědi samotná skutečnost, že Chorvatsko není zas tak úžasná země s krásnými národními parky a milými lidmi. A Tomić to ukazuje tak jasně, že by to leckoho mohlo pořádně nasrat. Pokřivenou mentalitu reprezentuje slogan Druže Tito, kupit ću ti fiću, a mercedes Anti Paveliću. Soudruhu Tito, koupím ti fiata, ale Ante Pavelićovi mercedes. Na čí stranu se pak máte přiklonit? Zvlášť, když jste úplně stejní... 

Co by byl chlap bez fousů je panoptikum střelené humorem, který trochu mrazí a rozhodně má co říct i nám, vždy tolik vtipným západoslovanům. „Neplač matko moje milá, porodila jsi debila,“ zaskučel sbor nebohých galejníků.

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Originální název: Što je muškarac bez brkova
Žánr: próza
Počet stran: 195
Rok: 2008
Vydavatel: Kniha Zlín
WWW: http://www.knihazlin.cz

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
Kalanka
29. 04. 2009, 21:53:25
Pěkná recenze, určitě si to přečtu. Díky

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek