Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Pavel „Hirax“ Baričák

Pavel „Hirax“ Baričák

Kým nás láska nerozdelí: Hľadania

autor: peacer | 5. 04. 2009, 08:12:34 | návštěv: 13522 | reakcí: 1

„Silu jedinca vytvára slabosť jeho okolia.“ Nekompromisní tvrzení hlavního hrdiny Xiastra z nového Hiraxova románu charakterizuje celou knihu – opět nelítostný pohled na svět snímaný výhradně optikou hlavního hrdiny, opět brilantní práce s jazykem, ironií, sarkasmy, snad jen příběh trochu pokulhává. Kým nás láska nerozdelí přináší mnohem víc otázek než odpovědí, a jestli se v předchozím Raz aj v pekle vyjde slnko experimentovalo, tak v nové knize žádné pokusy nehledejte, pokud ovšem nepovažujete experimentování s čtenářskou trpělivostí za experiment. Ano, nová Hiraxova kniha dokáže vybouřit emoce na maximum.

Už z názvu je jasné, že se tentokrát v Hiraxově románu mluví o lásce, rozchodech a nevěře. Příběh samotný složitostí neoplývá – Xiastro se zamiluje, ale otěhotní s jinou – zápletka jak z červené knihovny (překvapení nečekejte). Láska je skutečně jedním z velkých témat, ostatně to už je patrné z názvu knihy, ale příběh samotný nic zásadního k tématu nepřináší.

Ale nebyl by to Hirax, kdyby vcelku banální příběh o sexu, nevěře a přátelství neprošpikoval svéráznými světanázory a rozsáhlými disputacemi na téma systém, konzum, peníze, Bůh, štěstí atd. Jeho hlavní hrdina je z rodu sebestředných egomaniaků a Nietzschovských „nadčlověků“. Xiastro je vševědoucí vypravěč, kazatel a moralista, chodící knihovna idejí, které vytahuje z rukávu při každé příležitosti, je to dominantní hlas, kterému nezbývá než naslouchat, pakliže máte chuť číst dál. Jeho postavě je podřízen veškerý příběh, ostatní mu v románu slouží jen k tomu, aby mu nahrávali na smeč. „Sami jsme tvůrcové našeho života.“, shrnuje na jednom místě vlastní životní filozofii.

Právě totalita Xiastrova pohledu na svět může být pro někoho v mnohém nesnesitelná a tím skutečným antihrdinou se může stát právě on. Xiastro je jako Ferda Mravenec, rozsévač harmonie, který vyřeší všechny starosti a nesnáze a všichni ho prosí o radu. Románu chybí nějaký hybný moment, změna, důvod, proč otočit na další stránku. Vždyť i ta Masłowská pochybuje, zastírá, nechává prostor nedořečenému. Takovou možnost nám Kým nás láska nerozdelí nedává. Xiastro se stylizuje jako někdo, kdo stojí hrdě mimo „hlavní“ proud, falešnou morálku představovanou současným světem, ve skutečnosti je on jejím největším zastáncem. Od krajnice, kde se svíjel s bolestným močením se vyšvihne na reklamního agenta topícího se v penězích a svůj pobyt ve světe byznysu si jen díky své výmluvnosti dokáže vyargumentovat. Když káže o svobodě a nutnosti nepodlehnout hlavnímu proudu, je těžké Hiraxovu hrdinovi uvěřit. Hiraxovi možná, ale Xiastrovi ne.

Hodně se tu mluví, Hirax dokáže strhnout proud vyprávění, ale až po čase člověk zjistí, že občas nic podstatného neříká, že odbočky, návraty, výlety v metaforách jsou jen prázdné verbalistní efekty, které svou monotónní melodií ukolébávají pozornost. Monotónnost vyprávění oživuje Hirax ironií, sarkastickými komentáři, vtipně vystavěnými dialogy, Xiastrova suverénnost a pekelná pohotovost v odpovědích z něj dělají nebezečného demiurga. Hirax vrství bizarní prvky, které sice s příběhem příliš nesouvisí, ale jsou alespoň vtipné – jednou z prvních povahových charakteristik postavy Psycha je předčasná ejakulace (co na tom, že to v příběhu nehraje žádnou roli), Xiastrovo bolestné močení, které ho přiměje k dalším hlubokomylsným pochodům: „Verím v niektoré pravdy. Jednou z nich je, že žiadneho človeka nezastihne prekážka, ktorú by nedokázal prekonať.“

Systém už není v nové knize tak nemilosrdný protivník jako v Raz aj v pekle vyjde slnko, v novém románu se hledají cesty, jak ho ignorovat a držet si vlastní cestu, vlastní směr. Jestli byl v předchozím románu zachytitelný nějaký vývoj, novinka jakoby pořád stála na místě a ne a ne se pohnout někam dál, jsme odkázání na optiku jediného hrdiny, s kterým je díky výše zmíněným vlastnostem občas těžké vydržet. Pořád se čeká, až se něco stane, ale když už se zdá, že se příběh konečně někam posune, končí. Jestli má tohle být jen dvěstěstránková předehra k dalšímu dílu (avizovaném na letošní rok), nezbývá než se těšit, události v závěru knihy konečně nabraly nějaký směr.

Kniha vyostřuje polarity a Hiraxovou předností je, že nenechá nikoho netečným – nenávidět nebo milovat, přesně v duchu Hiraxova románového světa – projevit se jako individualita, vyjít se svými názory na povrch a stát si za nimi, třeba s vědomím, že narazíš, stačí „objavenie vašej vnútornej sily“, protože toho se systém obává nejvíc. Před Hiraxem je třeba mít respekt – knihu vydává opět bez pomoci knižního byznysu, což činí se stejnou nekompromisností, jako jsou názory jeho Xiastra. Inspirativních myšlenek je kniha plná, hlavním poselstvím románu je nebát se projevit vlastní osobitost: „Uvedomíte si, že neexistuje žiadne zlo či dobro, pretože vo všetkom zlom budete vidieť len a len motiváciu k vášmu duševnému rastu. Za každý balvan osudu vyrovnane poďakujete bez toho, aby nad vami museli krúžiť kondory s náboženskými symbolmi. Slnko vám bude svietiť aj v noci, aj cez mraky – verte tomu!“

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Originální název: Kým nás láska nerozdelí: Hľadania
Žánr: próza
Počet stran: 204
Rok: 2008
Vydavatel: Hladohlas Group
WWW: http://www.hiraxrecords.sk

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
cafu
2. 08. 2010, 20:54:08
baričáku, prestaň psát pitominy!!!

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek