Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Ivan Magor Jirous

Ivan Magor Jirous

Ubíječ labutí

autor: val.k | 12. 05. 2009, 07:34:51 | návštěv: 5283 | reakcí: 1

Jsem rád, že kromě druhého vydání Magorovy summy mám k dispozici i malá vydání jednotlivých sbírek. Mohu je sebou vzít na procházku do lesa, nahlas z nich recitovat ptákům a smát se, na celé kolo jak šílenec. Řeknete si: magor nebo šílenec, není to jedno? – Ne, není, nenechte se zmýlit.

Ptám se sám sebe: Proč jsem vlastně chtěl Ubíječe labutí v samostatném svazku? Odpoví mi hned vstupní báseň Koruna česká. Z Magorova díla patří k mým nejoblíbenějším. Hospodine, ty housenko, na koho to zkoušíš? – A na koho to zkoušíš ty, Magore? – Na nás, ty samé. Avšak narozdíl od osloveného jsi tady skutečně doma. Český národní básník nejspíš musí být více-méně magor. Magor co s tamburinou křepčí. Hepčí –

Jinak, Magor píše stále dál, svůj styl má osedlaný, a záleží na čtenáři, jak je mu blízký. Potom co v půlce devadesátých vystřízlivěl z oslav Velkého Listopadu, nejprve uklidil archív a chlív, pak chytil kdovíkolikátou už múzu a navázal nit tam, kde se přetrhla onehdy. Nové básně začaly pravidelně přicházet až v samém závěru devadesátek. Po souborech, které byly výsledkem úklidu a zahrnovaly texty z let 1985 až 1997 (Magorův soumrak, Wydrzie Mediocri a Magorova děťátka), vyšla nejprve Magorova Vanitas obsahující básně z let 1998 – 99, dále právě Ubíječ labutí, který naplňují verše vzniklé mezi roky 1999 a 2001, v roce 2004 pak Rattus Norvegicus, tři roky na to se objevily Okuje, a loni to byl Rok krysy

Podle nejnovějších zpráv (rozhovor pro Reflex 11/09) prochází básník fází endogenní deprese, v níž mu prý psaní nejde. Aktuálně tak můžeme očekávat další výškrab pod názvem Magorův noční zpěv. Ostatně různé vývary vycházejí častěji: V poslední době to byl například fotografiemi nafouklý Pravdivý příběh Plastic People, a zatím naposledy audio nahrávka čtení z knihy Magor dětem v podání Aňi Geislerové.) Nějaká změna? – Condensare. Jeho básně jsou hustší. Po mnohdy téměř prozaicky rozmáchlých kusech z konce osmdesátek, tady máme více nakrátko sekané špalky veršů, založené často na zvukové podobnosti slov, náhlých nápadech, na osobních vztazích, názorech i mytologii. Bytosti z různých světů: přátelé, historické osobnosti, ptáci, hlodavci, vlkodlaci i slimáci. Všichni tito i jiní tvorové, bez hierarchie. (Ve zmíněném Roku krysy se ovšem objevují i nové, a v kontextu Jirousova dosavadního díla nezvykle zpracované, motivy. Hned úvodní báseň odkazuje na tvorbu Jiřího Koláře z období takových Prométheových jater. Básník tento vliv dedikací přiznává.)  
Magor je lidový básník v tom lepším smyslu slova. Za jeho verši přímo cítíme pohyb myšlenky i hnutí srdce. Neskrývá nic. V pozadí místy lehký smích, hluboký jindy žal. (Jistě: Mácha i Erben by se tu našli.) Svou podstatnou roli má v této lidovosti i jeho veřejné působení, i když se už nesvléká.

Jeho postavení „Otce undergroundu“ může být předmětem ironické poznámky, ale příliš se vůči němu vyhraňovat je dnes už zpozdilé. On i někteří další z toho bývalého „veselého ghetta“ jsou teď už čítankovými klasiky. Takže: Berte nebo nechte bejt, co jiného? Neštěstí šlo lesem a cucalo si palec – Postmoderní pohádky z Vysočiny. Lidové katolictví, kališnictví, poznámky k dějinám posledního půl-století-tisíciletí, někdy i trochu horror. V Magorově podání je to všechno docela milé. Dalším mým koněm je například Cygnus Olor věnovaná Lábusovi Drápalovi. Labutě se vrátily a nad tím zní krutý boží smích. U prázdných hrnců v očistci sedět budeš zase sám...Je jaksi marné vybírat. A když, tak spíše ty, co mi tolik nesedí. Prvoplánové erotické metafory, lidový básník. Ale to je moje věc. 

Kniha je, jak je u Vetus Via dobrým zvykem, vypravena skromně a vkusně. Nic tedy nebrání ji otevřít. Vyjma toho, že už ji nejspíš neseženete. 

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Žánr: poezie
Počet stran: 60
Rok: 2001
Vydavatel: Vetus Via
WWW: http://www.vetusvia.cz/autori_ai/ivan_martin_jirous.html

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
Jouza
25. 10. 2009, 20:24:16
Není pravda, že by se mistrjiž nesvlékal. Jinak je Vaše hodnocení pravděpodobné.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek