Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Jan Balabán

Jan Balabán

Boží lano

autor: peacer | 3. 09. 2009, 07:16:15 | návštěv: 4328 | reakcí: 0

Balabánovo Boží lano, soubor tří povídek na čtyřech desítkách stran, vychází už ve druhém vydání. Tenhle fakt už je dostatečným argumentem, že se zřejmě jedná o malou literární událost. Tři povídky na čtyřiceti stranách se sice může zdát jako zbytečný luxus, ale proč plýtvat slovy, stránkami nebo papírem, když všechno sedí v rovnováze a přesně na svým místě.

Boží lano má ambice stát se kultem, pokud jím ještě není... Apokalyptické obrazy (přesahující svou syrovostí práce J. Topola), čas stékající po všem, na co oko vypravěče pohlédne, mizející domy, náznaky dějů, nedořečené příběhy, pohledy zamlženým oknem na vzdálenou krajinu, sny, vzpomínky, zmatek jako při Posledním soudu. Tomuhle se říká ryzí postmoderna, jakkoliv je to zprofanovaná škatulka.

Osamělý vypravěč je pozorovatelem mizejícího času, detailů všedního života, hledač skrytých poselství. A naděje? Zdá se mi, že pro tu není místo. Možná se skrývá v lesích, které každé ráno pozoruješ na periferii, ale vykročit z kruhu není jednoduchý. Balabánovy příběhy i jeho melancholický vypravěč jsou přitom osudově spjatí s krajinou, ve které se pohybují a která v nich dokáže probouzet nálady odevzdané melancholie - ať už je to kdekoliv, v Ostravě, Pittsburgu, Torontu nebo Saigonu. Všude bolestné vzpomínky na minulost, které pronásledují buď vypravěče nebo postavy, se kterými se na své pouti šedí setkává. A všude na světě pořád ten samý člověk, který nemůže utéct sám před sebou, před krajinou každou chvíli se propadající níž, kamsi k počátku, ke zdroji všech příběhů.

Boží lano, to je jako kdyby se za tisíce let vyprávěly příběhy z naší doby, o dětech hrajících si s řeřavými klacíky na haldách, o časech, v nichž pár desítek let nehraje žádnou roli. V povídkách se mísí mytické scény ze založení Ostravy, „městečka na dvou řekách a miliónech tun karbonového dřeva", obrazy z příletů Douglasových letadel DC-10 na travnatém letišti za hospodou až po apokalyptickou vizi krajiny splývající s tělem: „Kde jsi, krajino? Úžíš se jako dech v své hrudi (...) Záchrana a zkáza se dotýkají, když onkologická ruka kreslí jejich hranici přímo na moje tělo." Balabánův mýtus Ostravy, kterou si každý tahá s sebou v plicích i myšlenkách po celém světě je asi nejpřiléhavější metaforou pro celé Boží lano. Ozvuky hrabalovské poetiky zapadlých hospod a samoty vláčené po městských periferiích kolem kouřících komínů, všednodennost ranních cest tramvají do práce, další a další roky vepisované do tvého osudu, do všech pórů tvýho těla. Směr, který Balabán vytyčuje v Božím lanu se dotýká absolutna: „Podívej, nebe je úplně červené. Čím to? Asi tím, že jsme teď na konci i na začátku."

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Originální název: Boží lano
Žánr: próza
Počet stran: 44
Rok: 2008
Vydavatel: Vetus Via
WWW: http://www.vetusvia.cz

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek