Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Edie Kerouac-Parkerová

Edie Kerouac-Parkerová

Ty to zvládneš

autor: peacer | 4. 09. 2011, 07:46:13 | návštěv: 2438 | reakcí: 0

Iluze a romantický představy jsou tady od toho, aby si žily svým vlastním životem a moc se nezaplétaly s fakty nebo snad s něčím, co se vydává za „jak to bylo ve skutečnosti". To se týká i života a díla celé beatnické generace v čele s Jackem Kerouacem. Jestli pro tebe ale beatnici, Kerouac a všechny ty stohy knih znamenají něco víc než falešný mýtus o „životě na cestě", jeden z  literárních žánrů, a dokážeš se povznést nad to, že ne všechno, co se líčí v knihách, musí být podloženo reálnými „fakty", že je důležité věřit snům, iluzím, čemukoli, můžeš číst dál.

Edie Kerouac-Parkerová byla jednou z nejzásadnějších žen v Kerouacově životě, ne kvůli tomu, že byla krátce jeho manželkou, ale hlavně proto, že s ním prožila (střídavě) několik let. Jedná se o dobu 40. let, kdy v Evropě zuřila válka a na New Yorku jako by to téměř nebylo znát. Ale z bližšího pohledu, který se otevírá v knize, je zřejmé, že válka všudypřítomná byla a zastihla i toho, kdo se o ní vůbec nestaral (Kerouac). Po městě se ve zvýšené koncentraci pohybovali vojáci, námořníci, členové Červeného kříže, ženy se dostaly k zaměstnáním dosud vyhrazeným jenom mužům (Edie se chvíli živila jako řidička vysokozdvižného vozíku ve vojenském přístavu), město si jinak žilo svým vlastním životem, na univerzitě se hrál fotbal, šlapky a překupníci drog se živili po svým a skupinu lidí tady enormně zajímala literatura, benzedrin, jazz a svobodný toulání... a taky peníze.

O ty Edie Parkerová nouzi neměla. Snažila se sice osamostatnit a postavit na vlastní nohy, ale když se to nedařilo, stačilo napsat movitým rodičům. Podobně na tom byl i Kerouac, který se začátkem 40. let vrátil z Lowellu dostudovat na Kolumbijské univerzitě, a to hlavně kvůli tomu, že kapitán místního fotbalového týmu potřeboval někoho, kdo bude zahřívat lavičku náhradníků. A právě o více méně společném životě dvou (na tehdejší Ameriku) nekonformních bytostí vypráví autobiografie Edie Parkerové.

Kniha nepřináší nic moc nového, čím by ohromila kerouacovské znalce a hlavně čtenáře stěžejní biografie a tlusté bible Memory babe Gerarda Nicosii. S ním se koneckonců Parkerová podělila o své vzpomínky, takže její vlastní biografie moc nadějí na přísun nových informací nedává. Parkerová píše v první řadě paměti, svůj pohled, svou verzi událostí, které se tu a tam liší od toho, co se píše právě u Nicosii - a to je snad ten hlavní důvod, proč její knihu číst, i když obsahuje i množství pikantních informací: „Velmi pečlivě si čistil zuby. Používal k tomu kombinaci pasty Pepsodent a jedlé sody. Kartáček nosil všude s sebou zastrčený v náprsní kapse košile. Hodinky nenosil, prstýnek taky ne a ponožky nosil nerad." Když jste část života prožili s někým, koho zná celý svět, s mírou a nadhledem je to všelijaké, jsou i tací, které zajímá právě tohle.

Kniha se týká doby, kdy Kerouac začal rozpracovávat rané romány: Duluozovu marnost, román Oceán je můj bratr (melvillovské vyznání moři, které později prohlásil za „literární odpad" - u nás má vyjít v Argu), Zjevení Orfea a koncem pětačtyřicátého roku i Maloměsto a velkoměsto. Celá polovina knihy se věnuje událostem okolo vraždy Davida Camerrera Lucienem Carrem, o které se mluví jako o přelomovém okamžiku a zrodu beat generation. Oba dva patřili do bohémské komunity v New Yorku a Kerouac, jako Carrův nejlepší přítel, byl v té době zatčen a popotahován policií. Víc se lze o celé věci dočíst v doslovu knihy A hroši se uvařili ve svých nádržích, kterou na motivy oněch událostí napsali Kerouac s Burroughsem, nejbližší známí obou aktérů. Edie si vzala Kerouaca ve vězení, ale tady už se verze rozcházejí - vzala si ho kvůli tomu, aby její rodina mohla za Kerouaca složit kauci (jak tvrdí Nicosia), nebo prostě jen proto, že to tak chtěla (její verze). Krátce potom se jejich cesty stejně rozešly, Kerouac nedokázal naplnit představu spořádaného manžela a po setkání s Nealem Cassidym už se začíná psát jiná kapitola jeho osudu.

Jakékoliv teoretizování o „duchovních kořenech", teoriích, inspiracích beat generation mi zní nepatřičně. Jenže napětí zůstává, protože tušíte, že všechno, co se píše v těch knihách, se asi stalo trochu jinak, víte, že Kerouaca sponzorovala matka, znáte jeho neslavný a nebeatnický závěr života - ale je to podstatné? Mám právo to poměřovat s literaturou? Podstatné je, že to něco znamená pro vás, že vás to inspiruje chovat se k tomuhle světu jinak, hledat hlubší vztahy, nový pohled, novou spiritualitu? Něco jako „pokoru", o kterou Kerouac vždycky usiloval - a Parkerová o tom ve své knize píše.

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Žánr: autobiografie
Počet stran: 280
Rok: 2010
Vydavatel: Volvox Globator
WWW: http://www.volvox.cz/knihy/memory/memory.php

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek