Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Tomáš Souček, Karel Veselý, Vladimír 518

Tomáš Souček, Karel Veselý, Vladimír 518

Kmeny (Současné městské subkultury)

autor: Dieter Mit Euch | 5. 03. 2012, 08:17:43 | návštěv: 4435 | reakcí: 0

Na sklonku minulého roku přišel label Bigg Boss v kolaboraci se Studiem Yinachi se souborem studií a rozhovorů o subkulturách, kterou autorský tým v čele s rapperem a výtvarníkem Vladimirem 518 a hudebním publicistou Karlem Veselým nazval stručně a jednoduše Kmeny. Částečně se jedná o výpůjčku termínu městské kmeny (urban tribes), který začal v polovině osmdesátých let používat francouzský sociolog Michel Maffesoli a nahrazoval jím ve svých studiích termín subkultura. Jelikož byl sborník během týdne rozprodán, přichází nyní Bigg Boss&Yinachi s dotiskem.

Samotný výběr městských kmenů nebyl poplatný nějakému sjednocujícímu principu. Vedle sebe ve sborníku figurují „hudební" subkultury se sběrateli tenisek, motorkáři, zajatci kyberprostoru, skateboardisty, tuningáři nebo třeba pěstiteli kultu těla z posiloven. Spojovacím můstkem jsou  pouze povedené fotografie Tomáše Součka, který příslušníky kmenů s jejich transparentními atributy zasazoval do odpovídajících prostředí.

Poprvé jsem se s rozličnými subkulturami začal setkávat na začátku devadesátek na stránkách pofidérního plátku Filip pro -náctileté, vzniknuvšího z osmdesátkového Pionýra. V redakci tehdy působil třeba Vladimír Franz a v živé paměti mám dvoustranu, která byla nazvána Čeledi. Zde jsem sledoval fotografie uniforem čeledi skíňácké, punkáčské, metalácké, depešácké nebo diskotékové. Začátek devadesátek byl vůbec zajímavou dobou, subkultury k nám byly narychlo importovány bez znalostí kořenů jejich vzniku, a tak u nás mnohdy vznikaly prapodivné subkulturní hybridy. Filip pro -náctileté se nakrátko stal dokonce platformou skinheadského hnutí a na jeho stránkách jste se třeba mohli setkávat i s nadšenými recenzemi na náckovskou desku Braníku, která začínala slovy „konečně kapela, která má názor".  Celkově byla dvoustrana čeledí pojata jako náborový leták v duchu hesla: „Chceš někam patřit, není nic jednoduššího, než si vybrat svou čeleď."

Nemůžu si pomoci, ale jakási náborovost čiší i z mnoha textů v recenzovaném sborníku. „Eseje" totiž psali většinou lidé spjatí s daným kmenem, a často proto sklouzávali k jeho bezbřehé adoraci. Příkladem budiž závěr textu Václava Pecla v kapitole o neohippies (vyznavači setkání Rainbow Family). „Jakkoli zní prohlášení o lásce a harmonii mnohdy pateticky, faktem je, že i když přijedete nasraní a k harmonii máte velmi daleko, stejně vás to dostane. Vždyť kam jinam můžete přijet bez peněz, stanu, spacáku, jídla, nikoho tam neznat, a přesto nijak nestrádat a cítit se jako  doma?" Na druhou stranu má autor vlastně pravdu, i když mám s Rainbow Family jenom jednu zkušenost, zaryla se mi pod kůži. Na konci devadesátých let na takovém srazu byl i můj tehdejší spolubydlící, tuším, že to tenkrát bylo kdesi za Uralem. Neohipízačce bez spacáku půjčil ten svůj a domů si pak přivezl zákožku svrabovou. Mně a dalším spolubydlícím stačila žlutá mastička, on si jako přímý účastník setkání vysloužil týdenní pobyt na ústeckém infekčním. Často náborovost vyznívá legračně a ve výsledku daný kmen diskredituje. Totální výprodej kmene, chce se mi říci. Bob Kuřík v kapitole o hardcoru použil citaci mladého hardcoristy Petra z Prahy: „V rámci HC si mohu vybrat, kterým směrem se dám, mohu být anarchopacifista, který bude ve svém volném čase pěstovat s kámoši zeleninu na zabraném pozemku, mohu být radikální vegan a odnášet slepice z velkochovů, mohu být militantní antifašista a dlouhé večery trávit lovením nácků atp." Absolutně bez sebekontroly a kapky soudnosti se do stati o freeteknu pustila dvojice píšící pod pseudonymem Pat&Mat. „Tohle je dunící a blikající peklo zkřížený s nějakou hodně vzdálenou planetou." „Kyselinový (bez)vědomí, že tohle z řetězu utržený, elektronický mejdanový maratonství („on top non stop") jen tak neskončí. Všechno společně (světla, hudba, podivný technoauta, přírodní kulisy) pracovalo na jediný věci, přesvědčit tě, že zrovna tady a zrovna teď je všechno jinak, než to znáš." „Myšlenka, pokud byla, tak od počátku neviditelná, nevyřčená - přitom určovala charakter mejdanu." Už v roce 2000, kdy Živel vydal knihu Douglase Rushkoffa Kyberie (Harper&Collins, 1994), zněly všechny ty řeči o novopohanství směšně, dneska spíš smutně.

Kmenech se ale naštěstí objeví dost kapitol, které jsou zpracovány s nutným kritickým nadhledem. Honza Vedral dobře zpracoval text o ska (a pak že to nejde, když je člověk v tenatách kmene) a navíc si vhodně zvolil k rozhovoru svého kolegu z The Chancers Simona (koho taky jiného), který moc dobře ví, o čem mluví. Shodou okolností jsem Vedralův text četl až jako poslední. Nějak jsem se k němu nemohl dokopat, protože život na malém městě člověka naučí, že ska je opravdu znakem kulturně vyloučené lokality. I zamyšlení Vladimira 518 o hip hopu, Martina Hůly o straight edge, respektive Karla Veselého o dnes tak často skloňovaném hipsterství stojí za přečtení. Mimochodem, asi se jedná o nejcelistvěji a nejlépe zpracovaný text o hipsterství v češtině. Novinkou pro mě byl kmen Otaku (komunita fanoušků japonských anime), i když ne úplnou. V polovině devadesátých let jsme s kamarádem měli na jednom sci-fi conu v Ústí nad Labem pronajatý bar. Tam jsem se s převleky za hrdiny setkal poprvé, George Lucas by měl už tenkrát radost a já jsem musel poopravit názor na některé skyfisty. Vždyť já si do té doby myslel, že přijede parta asociálů v prestižkách a že před nimi budu páskovat se svými znalostmi o kyberpunku.

I když se do sborníku mnoho zajímavých subkultur nedostalo (to ale nelze autorům vyčítat), jsou Kmeny určitě zajímavou mozaikou alternativních životních stylů a potřebným svědectvím o duchu doby. Sečteno a podtrženo, tahle kniha patří do knihovny hned vedle In Graffiti We Trust a Zde jsou psi.

Informace

Velký obrázek: titulní strana knihy
Žánr: eseje
Počet stran: 520
Rok: 2012
Vydavatel: Bigg Boss&Yinachi
WWW: http://www.biggboss.cz/news/1181

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek