Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Yellow Press, Mass Genocide Process

Yellow Press, Mass Genocide Process

04.04.2006 Babice u Uherského Hradiště, Kulturák

autor: Jer_C | 6. 04. 2006, 20:05:43 | návštěv: 3243 | reakcí: 2

Na pražské Sedmičce byla zrovna v plném proudu post-punková válka, když píše maxim: "A co kdybysme zítra zajeli do Babice na Yellow Press?" Z těchhle Amíků je poslední dobou u vytržení kde kdo a já nejsem vyjímkou. Rozjetý dance punk, to je moje. "Jasná věc, jedem.", odepisuju. A jelo se.

Ze sjezdovek sice sníh slezl, ale milovníci slalomu si nemusí zoufat. Stačí se projet po našich silnicích. Hlavní tah na Olomouc, díry po celé šířce silnice. Kličkuješ s autem, jak nejlíp umíš, ale všechny branky stejně neprojedeš. Centrum Přerova je zase ideálním cvičištěm orientace a zprvu ironicky myšlená maximova odpověď na mou otázku, jak se vlastně do Babice dostanem ("neboj, po polňačkách nepojedem") nám za Přerovem už tak směšná nepřipadá. Za necelé dvě hodinky je těch sto kiláků zdárně za náma a ocitáme se v Babici. "Tak kde tu máte ty křiváky?", smějem se. Dvě paka na vsi, co bys čekal.

Crustová rozehřívačka z nedalekých Napajedel Mass Genocide Process začala ze svého těžkotonnážního kanónu pálit zhruba okolo deváté. Chlapi mají pevnou ruku, zaměřit cíl jim nedělá problém. Věřím, že když na to přijde, umí svůj zásobník vyprázdnit pekelně rychle a málokterý výstřel míří vedle. Pro dnešek však mají v nábojnicovém pásu jen slepé náboje. Vraždit uprostřed pracovního týdne? Komu by se chtělo. - Dnes tě jen tak postrašíme. Ale až se zase někdy potkáme, uvidíš ten masakr. Dávej si majzla. - Kurva, že budu.

Yellow Press se něco podobného už dost možná stalo. (proč by jinak zpívali "All my frieds are dead", no ne? ;) Čtyři podivní týpci ze San Francisca, pro který je hraní vším. Maximální nasazení, krátký sprint. Žádný chození okolo. Přímočará palba přímo do ksichtu. Síla okamžiku. Vyhulený pohledy, co vidí rovnou do duše. Omámí hned ze startu. Dva tři songy a Yellow Press se mění v továrnu na pot. - Hey, Joe, zbláznily se ti nohy! Známka skvělého dance punku. Afro vyhulenec s basou lozí mezi lidi, chirurg s kytarou řeže zvuk rovným, přímým řezem, druhý kytarista stíhá obsluhovat i nezbytné taneční klávesy a bubeníka asi hudba pohltila natolik, že přestal před půl rokem jíst. Smršť se přežene během půl hodinky, přídavek, thanx a šmitec. Bravo! Jsem u vytržení a plný dojmů, najednou se jakoby probudím ze snu a vidím, jak se jedna stěna toho malinkého sálu, kde se koncert odehrával, zvedá a já s údivem zjišťuju, že se vlastně nacházíme na pódiu velkého kulturáku.

Katarze. A tělo tančí ještě dlouho po tom...

Prohlédněte si fotky z akce

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
Jer_C
10. 04. 2006, 15:21:29
Wesy: čau, taky mě zarazilo, že v Babici nikdo nepařil. Nohy sice všem cukaly, ale... asi se všichni šetřili druhý den do práce :/

Wesy
10. 04. 2006, 14:49:00
Zdárek. Yellow Press mě dostali taky. Byl jsem na Sedmičce. Ta vohulená basa a tak vůbec. Nejvíc Mi vadilo, že tam všichni stáli a nikdo nepařil. Se mnou to cloumalo jak sviň. Podle mýho jeden z nejlepších koncertů co na Sedmičce kdy byl.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek