Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Průmyslová smrt - Big Fucking Tour 2005, 3.díl

Průmyslová smrt - Big Fucking Tour 2005, 3.díl

14.-24.4.2005 Evropa

autor: Johan | 5. 06. 2006, 16:56:55 | návštěv: 1870 | reakcí: 0

Po asi dvou letech fungování se konečně Průmyslová smrt rozhoupala k tomu, aby se odhodlala vydat do zahraničí na pár koncertů. Předcházelo tomu všemu asi půl roku plánování, dva tisíce napsaných a odeslaných E-mailů a litry alkoholu proti stresu.
Přinášíme třetí část ohlednutí za loňským turné.

Festival Liepzig
čtvrtek 21.042005 Leipzig, Giesserstrasse 16

Opět probuzení a snídaně. Tohle ráno to proběhlo poměrně rychle. Týpos, kterej s náma kašil celej večer, byl pořád na svém místě společně se svojí přítelkyní a psem. Borec asi kašil celou noc. Tak takhle kaší Němci ve všední den. Úctyhodná výdrž! Potom se šel ještě projít na nábřeží... Ale to je fuck. Ráno opět menší snídaně, balení věcí a poté zevl před klubem a čekání na Wahnfrieda. Ten se ukázal až kolem druhé hodiny, jako vždy s pivákem v ruce. Tenhle člověk je k neutahání. Ještě, že to bylo jenom nealkoholické pivo. Takže jsme zase vyrazili po německých dálnicích směr Leipzig. Větší město plné alternativní kultury a punkáčů.

Po cestě jenom malá přesnídávka a zanedlouho jsme již v Leipzigu. Wahnfried je pěkně nervózní, protože slušně bloudíme a městem se prodíráme asi hodinu. Jedem i kolem Zora, kde dnešní večer hrají i Lahar a See you in hell, comando surovců z Česka. Psal jsem Filipovi, že je škoda, že nebudeme hrát společně, ale co se dá dělat, cesty hc/punkových kapel jsou nevyzpytatelné... Budiž!

Dnes hrajeme na místě, kterému se říká Giesserstrasse 16. Je to prostě stará opuštěná fabrika z šedesátých let. Z doby, kdy Německo bylo rozvojová země. To, co jsme uviděli, když jsme vkročili do tohoto místa, ve mě zanechalo nazapomenutelnou vzpomínku. Byl to výjev jako z apokalyptického filmu. Prošli jsme vstupní bránou skrz úzkou a dlouhou uličku a vynořili jsme se na velikém nádvoří, kde to vypadalo jako ve filmu Šílený Max, nebo jako v počítačové hře Fallout (kdo zná, už asi tuší!). Celé nádvoří bylo poseto Punx a každý z nich prováděl nějakou činnost. Věc by nebyla tak divná, kdyby neměli nic v rukách, ale každý z nich měl v ruce buďto svářečku, rozbrušku, pilu nebo kladivo. Tahle atmosféra mi připomněla jednoduše nějakou fabriku, kde jsou všichni plně zabrání svou prací. Opravdu, na tenhle pohled nezapomenu. Stejně jako na týpky, co v jedné části dvoru pomocí svářečky vyráběli cosi jako industriální fotbálek. Úžasné. Jdeme dále a co krok, to nové překvapení.

Hrajeme ve staré montážní hale s tak půl metrovým podiem. Prostor je tak pro dvěstě lidí, takže doufám, že jich přijde hodně. Poté si nosíme věci a jdeme se najíst do místní kuchyně. Vypadá to jako klasická závodní kuchyně, až na to, že jídlo rozdávají samé dreadařky. Maso, tedy bez masa. Jídlo bylo naprosto super. Potom již jdeme zvučit.

Dnes hrajeme první, protože později chceme jet do Zora navštívit Brňáky a Písečáky. Takže koncert začíná v deset hodin. V Německu je totiž úplně normální, že koncerty začínají až v deset. Je to něco jiného než u nás, kde většina lidí chce jít ve dvanáct spát. Ochomejtám se okolo distra a okukuju místní plakáty. Tenhle měsíc tady před náma hráli Oi Polloi, což se mi velice líbí. Obhlížím nějaká distra a dělám nějaké výměny s týpkem z Francie. Tak a jdeme na to. Je tady asi tak stodvacet až stopadesát lidí a jsou to především punks a sem tam nějakej crusťák. Takže solíme ten náš fastcore a Peťan si motá oprátku kolem hlavy. Mičl vytírá a Frišta hobluje na stopadesát procent. Koncert docela v pohodě, jen lidi moc nepařili. Statické německé publikum bylo schopné jen občas zatleskat a zapískat. Tak jo, po dvaceti minutách konec a lezeme z podia. Jsme rozhodnuti, že pojedeme do Zora, ale při pohledu na hodinky si říkáme, že to asi nemá smysl, a proto se rozhodujeme, že zůstaneme na místě. Škoda!

Druhá kapela byl jakýsi blues/hardrock odněkud ze severu, myslím, že z Holandska, ale nejsem si jistý. Docela v pohodě, ale crust to nebyl... Třetí kapela byla... z Francie a to byl rychlejší punk s převážně ženskou sestavou. Docela se mi to líbilo, bylo to rychlé a záživné. Potom byl konec a já, společně s Wahnfriedem odnášíme distra do Schlafzimmer. Ještě jsem si dal pivko a šel jsem spát, protože jsem byl opět unavenej jak sviňa. Kluci ještě pařili až do rána na punkové diskotéce, co byla po skončení koncertu. Frišta prý dával úžasné taneční kreace a Mičl pořád do někoho něco tlačil. O Peťanovi jsem nic nevěděl, Vencl šel spát taky brzo a Wahnfried se zase vožral jak cip. Klasický náš večer!

Inkontinencia, Sad neutrino bitches, Průmyslová smrt
pátek 22.04.2005 Plauen, Schuldenberg

Probuzení v Leipzigu bylo naprosto šílené. Celou noc bylo otevřené okno a já nehorázně mrzl. No co se dá dělat - to je punk! V místnosti vedle mě spí samé trosky, co celou noc pařili. Nepřál bych vám vidět ty ksichty po probuzení. Byla to nejlepší přehlídka příšer, kterou jsem kdy viděl. Mám hlad, takže jdu na snídani. Venku svítí sluníčko, takže snídaně je na dvoře. Snídaně je slabé slovo! Dva veliké švédské stoly. Tuny jídla a nápojů. Vše samozřejmě veganské a vegetariánské. K tomu kávička, no prostě pohoda. Sedám si vedle Wahnfrieda a snažím se komunikovat s punx, co sedí naproti. Jediné, co jsem se dozvěděl bylo, že nebydlí tady. Potom jsem si vzal nějaké místní noviny a snažil jsem se luštit zprávy. Pravda, moc jsem z toho neměl. Po nějaké době se přiloudali i ostatní a dali se do jídla. Byla zde i kasička s nápisem dobrovolný příspěvek na snídani. Přihodil jsem tam jeden euráč.

Po snídaní ještě chvíli zevlujeme ve fabrice a potom již balíme věci do auta. To je každé ráno ta nejhorší práce, každý den! Nějak jsme ty věci naházeli a vyrazili směr Plauen, kde je dnešní koncert. Cestou z Leipzigu jsme se ještě zastavili v obchodě nakoupit pohlednice a pití. A poté jsme si to již frčeli pěkně na jih do Plauenu.

Město bylo veliké asi jako Jihlava, takže tak padesát tisíc obyvatel. Místní squat nacházíme s menším blouděním, ale nakonec bez problému. Squat má pěknou historii, je starý asi deset let a původně ho obsadili mladí punx. Potom se majitel dostal do finanční tísně a prodal celý dům punx za směšnou cenu. Což znamená, že squat je již dnes legální. Vevnitř je pěkná backstage s ledničkou a dvěma basama piva pro nás! Večer bude asi pěkně veselej. Takyže byl!

První kapela se jmenovala Inkontinecia. Na basu měli holku a drtili takovej parádní noise core smíchanej s crustem. Bylo vidět, že si vyloženě dělali ze všeho prdel. Taky bylo vidět, že je tady lidé znají a paří na ně pěknej kotel punx. Fascinoval mě jeden punkáč, kterej vylezl na podium a skočil bez náznaku na dva týpky, co stáli zády k němu. Tomu říkám odvaha a odhodlání, cheche.

Druhá kapela se jmenovala Sad neutrino bitches a drtili harcore/punk 80. ve stylu Dead Kennedys. Taky od nich měli cover. Docela se mi to líbilo - starej dobrej punk as fuck. Hráli asi tak půl hodiny.

Potom jsme na to vlítli zase my. Patřičně posilněni nutnou dávkou alkoholu a jiných látek. Koncert to byl velice zajímavý. Zvuk byl naprosto zprasenej a všichni lidi byli na sračku stejně jako my. Mičl jako vždy vytřel podlahu do sucha a poté se dal do pogo tance s jedním punkáčem. Hráli jsme asi tak dvacet minut a bylo po všem. Poté se ještě dalo pár punkáčů do jamování a bylo na slabší hodinu vystaráno.

Mezitím jsme už byli všichni docela na sračku, což potom pro mě znamenalo nemožnost si vybavit celou noc. Takže tak nějak z doslechu jsem se dozvěděl, co se vše odehrávalo a jaká zvěrstva členové kapely Průmyslová smrt zase napáchali. Radši to tady dál nebudu rozvádět, ale navěky se mi zaryje do paměti jediná otázka - Möchtest du? Kdyby měl někdo zájem o vysvětlení, tak směřujte všechny otázky na Frištu. Jinak bych chtěl ještě říct, že tato pokoncertní oslava byla opravdu crust as fuck!

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek