Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Filmale 2006

Filmale 2006

23.-25.06.2006 Nový Jičín

autor: Jer_C | 26. 06. 2006, 23:07:32 | návštěv: 2864 | reakcí: 1

První ročník filmového festivalu Filmale 2006 nemůžu hodnotit zcela objektivně. Zkombinoval se mi s nočními šichtami v jednom "über alles ráji" , takže jsem z něj mnoho neměl. I z toho nepatrného zlomku dvou filmů denně, které jsem měl možnost zhlédnout, můžu usuzovat, že příjemně překvapil.

Když se ke mě doneslo, že se má v Novém Jičíně pořádat filmový festival, přijal jsem to s nadsázkou. Hlavou mi proletěla myšlenka na takovou Letní filmovou školu a v kontrastu s tím naším pondělním promítáním v čajovně jsem se pousmál. Po čase mi ale došlo, že srovnávat třeba trenčínskou Pohodu s rožnovským Setkáním svobodných duší je taky pěkná blbost. Když se zvěsti potvrdily a já z povedeného plakátu sondoval, co nás v programu čeká, pookřál jsem a začal se na blížící se filmový víkend těšit. Jak jsem psal již výše, finanční tíseň mě donutila jít do práce, takže má ´čast na festivalu byla značně omezená, shrnu tu však alespoň dojmy z toho, co jsem viděl.

Po počátečním váhaní 50kč - jednotlivý film versus 200kč - permanentka na celý víkend volím nakonec permici a jako první zavítám na Kusturicův film Otec na služební cestě z roku 1985 o neradostné situaci v Jugoslávii 50.let. Kromě Guerniky to byl jediný film, který jsem od tohoto režiséra zatím neviděl. Potvrdila se mi vzrůstající vyzrálost a kvalita s každým dalším Kusturicovým filmem. V tomto snímku můžeme nalézt některé základní Kusturicovy postupy (např. "levitující" kamera) ve fázi raných náznaků. I kritický pohled na minulost je zde mnohem jemnější, než např. v pozdějším Undergroundu.

Dále jsem měl v plánu zůstat opět v kinu Květen, což bylo jedno z šesti míst, kde se filmy pouštěly. Promítání Hotelu Rwanda však bylo z technických důvodů zrušeno a na Lynchův depresivní experiment Mazací hlava jsem pro změnu neměl náladu ani svědomí. Volím proto oddechovku v podobě snímku Půlnoční kovboj z konce šedesátých let o jednom texaském gigolovi a jeho zklamání z nenaplněných snů. Působivý byl zejména pohled anglického režiséra Johna Schlesingera na New York jako smetiště lidských osudů.

Sobotní druhý festivalový den jsem zahájil v Biografu Artefakt československým filmem Obchod na korze. Příběh nuceného arizátora, který převezme jednu židovskou galanterii se odehrává v roce 1942 v prostředí fašistického Slovenska a věrně odráží nenávistnou atmosféru doby.

Prostor Galerky nabídl v 17:00 naléhavý film Hodiny o životě anglické spisovatelky Virginii Woolfové, která svým dílem nepřímo ovlivňuje životní osudy dvou dalších žen. Řeknu vám, po takhle náročném snímku běžet do práce, opravdu lahůdka.

Výběr nedělních filmů ovlivnilo do značné míry i počasí, v Artefaktu bylo opravdu nesnesitelné vedro. Volím tedy příjemně chladný prostor čajovny a společně s ním film Evropa, koprodukční počin pěti evropských států pod režisérskou taktovkou Lars Von Triera. Pozoruhodně vypracovaný příběh nás dovede do poválečného Německa traumatizovaného svou prohrou, zničenými ideály a všudypřítomnou kontrolou Spojenců. Především mě zaujal způsob zpracování jednotlivých scén, např. záběr na postavu, která jakoby seděla před filmovým plátnem, na kterém se současně odehrává jiná scéna.

Závěrečnou filmovou zastávkou na festivalu pro mě byl kontroverzní snímek Romper Stomper nahlížející do života několika nazi-skinheadů. Film plný nezměrné agrese a brutálního násilí, ve kterém najdete i několik scén inspirujících se nesporně Mechanickým pomerančem je spíše akční podívanou, než uměleckým počinem. Nedává takový důraz na morální ponaučení jako v Kultu hákového kříže, končí tragicky a veselá podívaná to rozhodně není, přesto jej můžu vřele doporučit v případě, že vás třeba někdy napadne, že (neo)nacistická ideologie vlastně není tak špatná věc, jak se říká.

Sečteno, podtrženo, škrnuto, přepsáno, zkontrolováno (to mám ještě dojezd z práce, sorry), Filmale 2006 mě mile potěšil. Přes pár technických nedostatků proběhlo vše hladce, účast podle všeho taky slušná, vybrané snímky zajímavé - mrzí mě, že jsem jich nestihl více. No co si budeme povídat. Příští rok prostě nebudu tak utrácet, ať se nemusím handrkovat v rachotě a pokud se Filmale opět uspořádá (a já doufám, že ano), budu se těšit naviděnou...

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
bugy
29. 06. 2006, 10:33:22
Vcera jsem videl na CT 2 jeden z filmu ktere byly v NJ k videni, a to snimek "Nikde v Africe". Byl jsem z neho trochu naměko. Moc pekne.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek