Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Bažant Pohoda 2006, 2.díl

Bažant Pohoda 2006, 2.díl

14.-15.07.2006 Trenčín, Letisko

autor: Jer_C | 6. 08. 2006, 00:20:55 | návštěv: 3545 | reakcí: 0

Druhý Pohodový den začínáme procházkou do města, kde mě CrosseR donutí projít se s ním stezkou Marca Aurelia k místnímu hradu, jehož prohlídku pod tíhou mastného vstupného nakonec stejně vynecháváme a zajdem radši na jednoho čepa. Zastávka ve městě má na svědomí, že nestíhám vystoupení elektronických Coldcut nesmyslně zařazených na dvě hodiny odpoledne. V půl čtvrté jsme zpět v areálu. Mažeme opět na hlavní stage, kde zrovna začíná vystoupení Ondřeje Havelky, kterého jsme po pár shlédnutých písních korunovali na největšího pankáče (je totiž úplně mimo, haha). Zajímavé, jak vřelé přijetí publika se podobným spolkům vždy dostane. Půlka tam je z recese, půlka z jiného ospravedlňujícího důvodu, faktem ale zůstává, že se lidi baví a to dokonce tak, že orchestr, jehož repertoár tvoří převzatá tvorba převážně z období dvacátých a třicátých let, musí třikrát přidávat a přetahuje vymezený čas o celou čtvrthodinu! Tomu se říká známka punku.

Následují američtí NY Ska Jazz Ensemble, jejichž vystoupení probíhá dost "na sílu". Nedotažené ska melodie a těžkopádné pódiové provedení nezachrání ani zpěvák svým neustálým hecováním publika. Jednoznačné zklamání. Zato klasici latino-ska, které mají za vzory takové kapely jako SKA-P či Skalariak, Venezuelci Desorden Publico to rozjeli jaksepatří. Opravdu výživné melodie vyznačující se velkou instrumentální potencí a nástrojovou sehraností, to vše podpořeno dobře secvičenou pódiovou performancí, zkrátka radost pohledět. Jsem rád, že tahle latinskoamerická veličina konečně prorazila i v Evropě, zaslouží si to. V jedné písni si vystřihl parádní sólo na saxofon i frontman NY Ska Jazz Ensemble, který taktéž uvádí Desorden Publico za svůj největší zdroj inspirace. Doufejme, že ze společného jamu něco nasál a odnese si alespoň krapet jejich drajvu do své domovské skupiny.

Ohm Square vynechávám, přehulený zvuk ve stanu není pro mé unavené uši to pravé. Čekám na International Noise Conspiracy, kteří mě následně příjemně překvapují svou dobře zahranou kytarovkou, která sice není ničím objevným, na druhou stranu se po celý koncert ani trochu nenudím. Problémy s kytarou daly improvizovaně prostor mému oblíbenému nástrojovému složení basa+bicí, komba i odposlechy pokryté transparenty, skákající zpěvák chrlící ze sebe sloganovité texty... Příjemné hudebně-politické chvilky to byly.

Bez ladu a skladu, Kaščákova domovská kapela, obsadila hlavní pódium v nejlepší možný čas, publikum je suverénně největší. Kapela křtí své výroční DVD, tahají na pódium spoustu hostů, nekonečné děkovačky atd., znáte to. Moc keců, málo muziky. A hudba je těžkým zklamáním, alespoň pro mě. Odstojím si čtvrthodinky bez ladu a skladu a jdu si po svých. Nějak jsme si nesedli, třeba jindy.

Gogol Bordello mají zpoždění, mění si místo s Polemic. Nikdy jsem nepochopil, co na téhle kapele všichni vidí. Loudám se na Skye, to je ta sympaticky vysmátá černoška, zpěvačka Morcheeby. Fajn popík, no, ale myslím si, že tahle hudba se na fesťáky nehodí, moc intimní záležitost.

Největší převapení festivalu je pro mě britský spolek De Lata, zajímavá fúze elektronických samplů, vážné hudby a promítačky útržků černobílých bijáků. Inspirace Dead Can Dance? Něco na tom možná bude. Instrumentální záležitost při ztlumených statických světlech, mocný zážitek. Proplouvám v exaktické stavu mysli zpátky na hlavní stage, kde startují Babylon Cirkus. Tyhle energické Francouze jsem objevil dva roky zpátky a jejich skoro až divadelní show mě hodně bavila. Stejné to je i letos. Podpoření opravdu parádním nasvícením předvádí pro některé nezáživnou, z mého pohledu zajímavou pohybově-hudební show se silnými prvky ska a latina. Dobré oživení.

Z vystoupení Zóny A jsem docela znechucený, mám tuhle kapelu poměrně rád, ale když na ni pařit pět tisíc lidí, tak to vypadá opravdu dost směšně. Ostatně jak sami zpívají: "Všetko je na piču, všetko je na kokot." Nasrat na masový punk.

Těším se na Ecstasy Of St. Theresa, Kofola stage má však hodinu zpoždění, proto si vyslechnu pouze ladění a odcházím vedle na hlavní tahák večera, zpožděné ďábelské Amíky Gogol Bordello, kteří předvádí jednoznačně nejenergičtější show celého festivalu. Ve tři ráno spouští pěkně hlasitý cirkus, punk s latinem a velkým podílem balkánské lidovky alá Kusturicův No Smoking Orchestra, psycho zpěvák - vzteklý vlčák utržený z řetězu, který skáče do lidí s mikrofonem. Energický stařík s houslema, který se nedá ani v nejmenším zahanbit, tepající bicí, rozjetá hospodská harmonika a jako bonbónek dvě energické jakože-Japonky, které vše podtrhují svým vysokým ječáčkem ;) Hodinový koncert bez přídavku, mám dost. Tečka jako hrom!

Za doprovodu Komorného orchestra mesta Trečín se v pět ráno loudám do stanu, šťastně zbitý a spokojený, že je vše zdárně za mnou. Na jeden ročník Pohody by chtělo zajet minimálně třikrát, abych stihl vše, co bych rád viděl, úplně jsem např. vynechal zajímavou nabídku divadel, promítání filmů, přednášky na různé témata apod. Taneční scéna nabízela také řadu zvučných jmen, hold je toho opravdu hodně. Jak jsem původně namítal, že dva dny jsou na festival dost málo, mé obavy se nesplnily, právě naopak. Tyto organizačně bezchybné, hudebními lahůdkami prošpikované dva dny byly naprosto dostačující. Na závěr bych chtěl ještě poděkovat nečekaně vstřícné slovenské i české cizinecké policii při řešení situace kolem mého ztraceného cestovního pasu a s přáním alespoň stejně vydařeného jedenáctého ročníku se, Pohodo, těším snad příští rok dovidenia.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek