Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

MFF Karlovy Vary 2006

MFF Karlovy Vary 2006

30.06-08.07.2006 Karlovy Vary

autor: ysalamiri | 31. 08. 2006, 01:55:17 | návštěv: 2980 | reakcí: 0
KARLOVY VARY 41ST INTERNATIONAL FILM FESTIVAL
30.06-08.07.2006
…aneb filmy, filmy & nejen filmy pro každého

O mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (dále jen MFF KV) slyšel téměř každý, a to včetně úplných filmových analfabetů. Nebudu Vám namlouvat, že se jedná především o svátek filmu; pořadatelé se sice stále snaží festival takto prezentovat, avšak žádnému návštěvníkovi neunikne, že skutečnost je trochu někde jinde. MFF KV je především komerční žní, jíž je ostatně v dnešních dobách téměř každá akce podobného charakteru a rozsahu. Záleží však na každém návštěvníkovi, nechá-li se převálcovat všemi těmi barevnými, efektními a nekřesťansky drahými službami, které mu jsou “k dispozici“, nebo zanechá chladnou hlavu a zavřenou šrajtofli (více v článku Pala Pilcha).

...aneb festivalová znělka & rituály

Pro většinu filmových festivalů je typická festivalová znělka. Ta letošní, karlovarská, se jmenovala Rituál, byla hodně retro, hodně tajemná, plná šifer a skrytých významů a vytvořil ji držitel ceny Jindřicha Chalupeckého, výtvarník František Skála. Sám autor ve znělce ztělesnil ústřední postavu velekněze, o níž mimojiné prohlásil: "Není zrovna přitažlivý, ale k tomu, aby Vás přesvědčil, že ho nezbytně potřebujete, využívá spoustu atraktivních pomůcek.“ Přijetí znělky bylo, dle očekávání, rozporuplné a jak už to tak bývá, přibližně polovina diváků si ji zamilovala, kdežto ta druhá ji nemohla vystát. Osobně se řadím spíš k té první skupině a musím říct, že ač to nejspíš nebyl Skálův záměr (avšak kdo ví), vytvořil znělku, která hodně vypovídá i o festivalových paradoxech, které jsem zmínila již v úvodu, a postava velekněze se mi jeví jako mistrně zosobněný duch festivalu. On i ten název - Rituál - je vlastně typický. Především pak pro svéráznou subkulturu vyskytující se tradičně na MFF KV, tedy pro baťůžkáře. Každý den festivalu si baťůžkář prožije stejný rituál – vstávání, snídaně, sprcha, autobus do centra, rezervace lístků, film, oběd, druhý film, autobus do kempu, večeře, autobus do centra, třetí film, únava, autobus do kempu, pivo, spánek (drobné odchylky od schématu jsou samozřejmě možné). Takto vylíčeno se zdá festivalové bytí jako pěkná otrava, ujišťuji Vás však, že se to dá přežít a ani to nestojí moc námahy, právě naopak. Chcetel-li si o festivalové znělce sami udělat obrázek, stáhněte si ji ve vyšší či nižší kvalitě a případné poznámky pište do komentářů. Let’s click!

…aneb 5 dní & 5 nejzajímavějších filmů
Hong Yan / Dam Street
Režie: Li Yu | Země: Čína | Rok: 2005 | Délka: 93 minut

Navzdory „pouhým“ devadesáti a třem minutám stopáže, vám po shlédnutí filmu Hong Yan bude připadat, že jste v kinosále strávili celé odpoledne. Nikoliv však zbytečně. Snímek z festivalové sekce Jiný pohled / Another View plyne opravdu velmi pomalu a také tiše, čímž divák dostává šanci se důkladněji podívat na ono příznačné „pod povrchem“. Dramatický příběh se začíná v roce 1983, kdy mladičká dívka Xiaoyun nechtěně otěhotní se svým spolužákem Wang Fengem. Jejich křehký vztah se pod společenským tlakem a tíhou reality rozpadá; Wang Feng odjede z města, Xiaoyun porodí a posléze se dozvídá, že dítě zemřelo. O deset let později se Xiaoyun živí jako zpěvačka v ne příliš kvalitní popové kapele a na smutnou událost již skoro zapomněla. Věci se však dají do pohybu, když se spřátelí s desetiletým synem Wang Fengovy sestry… Děj je snad mírně předvídatelný, v tomto filmu jde ale především o jakousi špinavou poetiku, zobrazení upadání tradic a lpění na společenských normách. Pokud budete mít možnost, na Hong Yan se podívejte a ponořte se do děje stejně tak jako hrdinka na počátku filmu do proudu řeky – bude to očisťující prožitek.

In Between Days / Mezi dny
Režie: So Yong Kim | Země: USA, Kanada | Rok: 2006 | Délka: 82 minut

Ještě než začnu klasicky o filmu, zmíním se o netradičním sále, v němž byl právě snímek In Between Days promítán. Na mysli mám nafukovací kino Espace Dorleans, které bylo pro účely festivalu dovezeno až z francouzského Theix v Bretani. Kino patří rodině Dorleansových (což je patrné již z názvu) , jeho kapacita je přibližně 350 míst, z kamionu jej vykládali 2 dny a nafukovali 15 minut.

Přejděme tedy k filmu samotnému. So Yong Kim, režisérka a scénaristka v jedné osobě, při psaní příběhu o mladičké korejské imigrantce Aimee jistě čerpala z vlastních životních zkušeností; sama je totiž původem Korejka a ve dvanácti letech se s rodinou přistěhovala do USA. In Between Days může na první pohled působit jako stovky dalších současných filmů, zabývajících se problematikou přistěhovalectví a osamělosti lidí v cizí zemi. In Between Days však nepůsobí s tou drásavou naléhavostí, jak je dnes trendem, ale všechnu hořkost a smutek podává po malých dávkách, třesoucí se rukou teenagerky, jako když píše do deníčku o své lásce ke kamarádu Tranovi. Snímek zaujal v Sundance, v Berlíně a pro mě znamenal druhý nejlepší zážitek na MFF KV, Vážení.

Short films / Krátké filmy

Bylo jich hodně a všechny byly skvělé. Prostě jako lentilky. Choďte na krátké filmy!

Volando voy / Cestou necestou
Režie: Miguel Albaladejo | Země: Španělsko | Rok: 2006 | Délka: 115 minut

Ve Varech bylo letos opravdu hodně parno, španělský snímek Volando voy však byl doslova oním “svěžím vánkem“, ne-li přímo vichřicí a po všech těch sociálních sondách, dramatech a divnostech mi alespoň na chvíli vrátil jakous takous vidinu hezkých zítřků. Celý příběh je natočen podle skutečných událostí, které se odehrály během 70. let na madridském předměstí Juanu Carlosi Delgadovi. V té době mu bylo okolo devíti, na krku měl pár vloupaček, krádeží aut a jeden pokus o vraždu, kámoši mu říkali El Pero a uměl bezvadně řídit. Juan Carlos nebyl grázl, byl to vlastně jenom kluk, který měl rád svoje kámoše, mladším sestrám občas donesl nějaký ten “dárek“ a jistý sám sebou si připadal snad jen za volantem. A jestli vás zajimá, jak se z tohohle kluka stal automobilový závodník, policejní instruktor pro tzv. únikové řízení a jak se dostal na pódium Velkého Sálu hotelu Thermal, podívejte se na Volando voy; pro mě nejlepší zážitek festivalu. Jo a taky si sežeňte soundtrack – je perfektní.

Cremaster 3 / Cremaster 3
Režie: Matthew Barney | Země: USA | Rok: 2002 | Délka: 181 minut

O pětidílném cyklu Cremaster z dílny jedné z nejzajímavějších osobností současného umění a také přítele Björk - Matthewa Barneyho je zbytečné psát cokoliv podrobného. Kvanta symbolů, alegorií, možná i nesmyslů, které diváka buďto přikovají k sedadlu, nebo neúprosně vyženou z kinosálu. Pokud chcete v kině zažít něco velice velice neobvyklého, zajděte si na libovolný díl Cremastera (v tomto případě je opravdu jedno, jestli zvolíte první třetí nebo poslední). Půjdete-li na „trojku“ těšte se na newyorskou Chrysler Building, hektolitry piva Guiness, svobodné zednáře a Agnostic Front v Guggenheimově muzeu. Jo a na otlačenou prdel se těšte taky…

…aneb resumé & co.

Na MFF KV bylo letos hodně vedro, hodně lidí, hodně draho, ale vcelku fajn. Jestli vás zajímají oceněné filmy, mrkněte tady, nějaký ten fotoreport, pak hledejte např. zde. Chcete-li vědět snad snad ještě něco dalšího, add your comments.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek